Konečně je tam! Po dvou neúspěšných pokusech, po téměř třech týdnech bez nálezu se naskytla další příležitost. Tou byla služební cesta do Bratislavy, kde jsem měl pohovor s kanadským uchazečem na místo do naší Belgické kanceláře. Jak říkal pan obchodník Lustig v Lotrandu a Zubejdě - "Inu, svět je malý a o překvapení není nouze..."Dvoustá keš byla dokonale masňácká, motoristický drive-in, kde je potřeba jen obejít auto vyzvednout ji. Úplný opak toho, jak jsem si ji maloval. No jo, tak to někdy chodí. Abych si spravil náladu, zadal jsem další s tajemným názvem "Mramorová hôrka" a pak se jen divil, když mě šipka zavedla ke hřbitovu v Bratislavksé Lamači. Nicméně hřbitov je to naprosto úžasný. V dubovém lese na strmých srázech v moři hnědého listí svítí stovky střídmých, na plocho položených náhrobků se spoustou podzimních květin, sehnuté babičky se srdnatě potýkají s prudkým svahem a kluzkými schody, kapuce přes hlavu, aby si šediny uchránily před ledovým větrem a padajícím sněhem. Dokonalá atmosféra. Dokonalá byla i schovka, trošku mě potrápila, nakonec odměnila svým provedením i obsahem. Tak. Odloveno, zalogováno, teď už jen udělat práci a frčet do Hradešína.
Žádné komentáře:
Okomentovat