Trochu naivně jsem si představoval, že koupit v Německu ojetinu je něco jako jít si do krámu pro housky. V Neumünsterském bazaru Kisin to ještě bylo fajn, aspoň ze začátku. Pěkně nás přivítali a po kávě nám dali klíče od vybraných kousků, abychom se na ně mohli pořádně podívat. Po zkušební jízdě jsem se pak nad papírováním dověděl, že nejdřív musí autu udělat nové STK a emise, že mi ta všechna potvrzení pošlou, abych mohl auto zaregistrovat v místě bydliště, protože jinde se to tady v Německu nesmí. Půlka dokumentů přišla podle očekávání, druhá půlka až o týden později, když se ukázalo, že je v bazaru tak nějak založili do špatného šanonu. V té době v Hamburku už čtvrtým měsícem trvala stávka veřejných služeb, která se týkala i dopravního úřadu, co registrace dělá. Díky tomu se tam zřejmě nakupila dlouhá fronta žádostí. Zprostředkovatelská servisní firma mi řekla, ať si nedělám starosti, že to do čtyř dnů bude. Pátý den - nic. Desátý den - zase nic. Po dvou týdnech dorazili z úřadu dokumenty, ale stále chybí espézetky. Volají z bazaru, co jako, jestli to auto vůbec ještě chci. Teprve až včera, téměř po třech týdnech od podání žádosti, jsem si všechno mohl vyzvednout, zároveň taky poklesnout v kolenou, kolik nás budou stát daně na ten půlrok ježdění, a to už vůbec nemluvím o povinném ručení. Na ja, chceš jezdit v Německu německým autem? Plať, holoto!
Dneska jsme se zase všichni vydali do Neumünsteru, abychom si nové Wagen konečně odvezli. Stará Astra nám ještě udělá poslední službu na cestě do Čech a po Čechách přes léto, pak půjde pryč, snad z ní ještě nějaká zlatka kápne. A je zase na pár let vystaráno. Doufám.
Žádné komentáře:
Okomentovat