Letos se mi podařilo rozvrhnout si práci tak, abych se mohl na den "ulejt" a odjet na plachetnici do Kielu, na akci, kterou pro své partnery už poněkolikáté pořádá Wincor-Nixdorf.
k vidění - plachty a plachetnice všech velikostí a tvarů, od nejmenších žákovských "kachniček", přes zaoceánské sportovní plachetnice až trojstěžňové škunery, brigy a bárky.
A na jednom takové škuneru jménem Albert Johannes jsme vypluli z Kielského přístavu. Žádné hučení dieslu, žádný kouř a smrad. S první napnutou gaflovou plachtou se najednou začal břeh vzdalovat a my pomalu a potichu klouzali po Kielském zálivu pryč, kolem vojenského přístaviště Tirpitz, a pak 
rychleji, když plachet přibývalo, až jsme propluli kolem Bülkského majáku na severní straně zálivu, a byli jsme na moři.A sami jsme rozhodně nebyli. Kolem nás se to hemžilo dalšími plachetnicemi. Na různých místech, většinou dál od nás, kde se právě konaly závody, bylo vidět roje bílých plachet jak hejna racků. A do toho všeho přišel ještě běžný provoz - remorkéry, šífy, trajekty, vojenské hlídkové motoráky a vrtulníky,
aby nezůstalo jen u vody.Naši námořníci nás zaměstnávali - tahat lana, napínat plachty, povolovat, uvazovat na vazáky,
křižovat ráhna, motat a uklízet lana (zejména tahle poslední činnost se mi dařila a často jsem za odměnu mohl smotat leccos od přídi k zádi).V závěru byla paluba celkem prázdná, naprostá většina se vytratila sledovat zápas Německa s Ekvádorem, a na palubu se zezdola nesly jen hromadné vzdechy (tj. neproměněné šance) a čas od času taky neomylný signál, že Helmuti skórovali.
Cestou domů jsem si udělal pár zastávek a připsal si na účet tři další geocache. Zejména jedna z nich - Olympské bohyně - byla kouzelná, když se schovávala na vrcholu kopce nad Plönským jezerem uprostřed magického kruhu z pořádných balvanů, kde každý nesl jméno jedné z řeckých bohyní.
Žádné komentáře:
Okomentovat