Naplnil jsem Garmin řadou kešek poschovávaných porůznu v Hamburském přístavu, od Speicherstadtu až ke Kohlbrandbrücke, a vyrazil. Opět jsem žasl, do jakých míst člověka tyhle schovávačky zavedou. Hamburgský přístav 
jsem měl v plánu prokřižovat i bez nich, ale poklady tomu přeci jen dají trochu víc šťávy.A tak jsem navštívil jednu z mála zachovaných (a možná, že i jedinou) původních přístavních kantýn a kafáren "Oberhafenkantine", dnes opět v provozu jako kantýnka, byť
památkově chráněná. Skrz Speicherstadt a cache schovanou hned u Kaispeicher A - největšího skladu v této oblasti, na jehož střeše má vyrůst "koruna" pro koncertní sál Hamburské filharmonie, 
jsem se propracoval do rozestavěného Hafen City, kde už stojí první obytné a kancelářské budovy a fungují první kavárny a restaurace. Hamburg si od tohoto nesmírného stavebního projektu slibuje podstatné oživení jinak hluché východní části přístavu. Mimochodem, až při hledání jsem se dověděl, že celý Speicherstadt stojí na 3,500,000 dubových pilířů zaražených na dvanáct metrů hluboko. Dneska byl odliv a byly vidět. Jsou fakt všude...
Další schovávačky mě provedly změtí ocelových konstrukcí na vedle sebe stojících mostech Freihafen-Elbbrücke a Neue Elbbrücke, nekonečným překladovým nádražím podél Veddeler Damm, až k dopravní webcam cache na Ellerholzbrücke. Svoji fotku se 
mi sice odchytit podařilo, ale v regulích téhle keše je, že tam musí minimálně dvojice udělat z rukou velké "A", jinak se nález nepočítá. Tak se tam budeme muset vypravit někdy všichni.Pohled na blížící se
Kohlbrandbrücke je dechberoucí. Vypráskal jsem na něj spoustu snímků na starou Minoltu s 300mm objektivem, doufám, že aspoň některé budou za něco stát. Most vede přes takzvané Jižní Labe, tj. jižní větev, která se od toku 
Labe odděluje před Hamburkem. Severní Labe je to, co protéká podél centra Hamburku. A na soutoku těhle dvou ramen se schovávala keška. Na místě, kam bych se 
stoprocentně nikdy nevydal. Jmenuje se to tam Ködelhöft, echt jméno, prý nepřložitelné, ale má něco společného se smradem, protože je na konci hubeného poloostrova, kde stojí sklady nějakých plynů a chemikálií. Taky jsem se cestou tam ocitl téměř na dosah 
nejmodernějšího systému na vykládání obřích kontejnerových lodí, který jede automaticky 24 hodin denně a zvládne toho strašnou spoustu.Poslední micro cache mě zavedla přímo ke starému tunelu pod Labem, který na druhé straně ústí přímo na Landungsbrücken. Vstup je hned vedle závodů Blohm + Voss, které mimo jiné vlastní několik suchých doků a tradičně opravují nějvětší zaoceánské parníky Queen Mary 1 a 2. Jen jsem si představoval, jak moc bych musel zaklánět hlavu, kdyby tam QM2 zrovna parkovala...
Žádné komentáře:
Okomentovat