Vattenfall Cyclassics

Dokonáno, dojeto! V limitu a medaile se mi houpe na krku. "Der Mut!! Odvahu!!" volala na mě jedna stařenka, když jsem se z posledních sil ploužil proti větru hamburským přístavem do Speicherstadtu. Té už naštěstí nebylo potřeba, když do cíle zbývaly čtyři poslední kilometry. Tak nové nohy, kdyby mi radši hodila....
Vattenfall-Cyclassics je pro Hamburg událost. Kombinace cyklistického závodu profi kategorie a tisíců hobíků. Letos bylo podle organizátorů rozděleno 22,000 (!!) startovních míst, a to jen pro amatéry. Nemám sice žádné zkušenosti s podobnými závody, ale musel jsem obdivovat organizaci celé akce. Všechno běželo jak na drátkách, nikde jsem si nevšiml problémů, nikde jsem nebloudil a zbytečně nečekal. A jak to vlastě bylo?

• Čtyři dny před startem se otevřelo aktreditační centrum, kde každý přihlášený borec dostal pytel s instrukcemi, startovním číslem, transpondérem na kolo, energetickými tyčkami a gelíky a novou cyklo lahví. Plus instrukce přímo od pořadatelů.
• Řazení na start bylo rozdělené do 19 zón, celkem to zabralo tři dlouhé ulice, a byli jsme tam v pohodě asi půl hodiny před startem.
• Skupiny postupně startovaly, naše kolem čtvrt na deset, čas se pak počítal až od projetí startovní čárou.

Pořadatelů, policie, hasičů a samozřejmě diváků bylo kolem celé tratě jak naseto. Tempo bylo ze začítku pěkně svižné, ale v balíku jezdců se jelo celkem dobře. Nohy mi začaly tuhnout, až když se peleton roztrhal, resp. když mi většina rychlejších borců ujela, a já se musel potýkat s větrem sám. Bral jsem za vděk každou malou skupinkou, za kterou jsem se mohl zavěsit. Ukázalo se v plné nahotě, že pár mých výletíků s průměrnou rychlostí kolem dvacítky se jako trénink počítat nedá. A spěchat jsem musel, protože informační balíček stanovil minimální rychlost 26km/h. Kdo bude pomalejší, nebude se počítat. Bohužel jsem to zjistil jen tři dny před závodem, v přihlášce tenhle detail nějak chyběl...
Trasa závodu vedla na jih, přes Jesteburg do Holm-Seppensenu a pak zase nahoru přes Buchholz do Hamburku. Celá cesta byla mírně zvlněná, naštěstí bez krpálů. Nakonec největším kopcem byl výjezd na Kohlbrandbrücke na 80. kilometru. Tam se mi dokonce podařilo předjet pár borců zvyklých na hamburské roviny, které výjezd na most shodil ze sedla.
Diváci byli úžasní. V každé vesnici vyvalené lavice s židlemi a místní s pivem v jedné ruce a s řehtačkami, klapadly a zvonci v druhé povzbuzovali ze všech sil, tu a tam i nápoje podávali. V menších městěch jako je Buchholz nebo Jesteburg měli dokonce i chearleaders jako někde v Americe. A dojezd do cíle na Mönkebergstraße byl naprosto jedinečný. Byť jsem byl téměř na chvostu, díky vřavě povzbuzujících davů, zvonění, klapání, tleskání jsem se cítil jako král.
Odevzdat transpondér, převzít medaili, pak dojet metrem na Poppenbüttel a odtud posledních pět kilometrů domů (mimochodem velmi bolestivých, jak se to v nohách rozleželo), a je po všem. Slovy Járy Cimrmana - na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!
A výsledky?

Čas: 3:39:38
Umístění na stovce bez rozdílu kategorií: 7742 (z 7938)
Umístění na stovce v kategorii Senioři 1: 3105 (z 3172)
Více: http://www.vattenfall-cyclassics.de/ergebnisse/jedermann.php