Napumpovali jsme kolo, laufrad a vyrazili s Alicí ven na krátkou projížďku. Je znát, že Praha není placatý Hamburk, hned z prvního kopečka se Alice vymázla a jen tak tak, že mi nepřistála tváří na pedálu od kola. Pak už raději z každého i
malého svahu laufrad vedla. Je opravená cesta k Ábíčku, místo kamenů a děr je tam krásně vyasfaltovaná stezka pro pěší. Mezi fotbalovými a baseballovými hřišti se najednou objevilo několik stromků a keřů v plném květu, neklamné znamení, že to letošní nevalná zima konečně balí a nastupuje voňavé jaro. Potkáváme pána se malým štěnětem německého ovčáka, černým jak uhel, který nechce nic jiného než si hrát s Alicí. Jakmile pokračujeme v cestě, chudák pejsek vyje a pláče, že ho malá kamarádka opouští.
Po projížďce na kolech jsme povyjeli na Dobešku, abychom se podívali po keškách schovaných na Branické skále. Jedna mikrokeš je schovaná přímo u vyhlídky, ale tu jsme nenašli, všude moc lidí, lozit se mi tam po kolenou nechtělo.
Další, Branická skalní cache, už byla v pohodě, bez lidí, přesně zaměřená a bez problému odlovená. Moje předčasné obavy, že se zase bude jednat o stezku vinoucí se těsně u kraje skály, se naštěstí nepotvrdily, cestička šla spíš po odvráceném svahu, ale i tak jsem Alici musel držet pěkně zkrátka.
Napumpovali jsme kolo, laufrad a vyrazili s Alicí ven na krátkou projížďku. Je znát, že Praha není placatý Hamburk, hned z prvního kopečka se Alice vymázla a jen tak tak, že mi nepřistála tváří na pedálu od kola. Pak už raději z každého i 
malého svahu laufrad vedla. Je opravená cesta k Ábíčku, místo kamenů a děr je tam krásně vyasfaltovaná stezka pro pěší. Mezi fotbalovými a baseballovými hřišti se najednou objevilo několik stromků a keřů v plném květu, neklamné znamení, že to letošní nevalná zima konečně balí a nastupuje voňavé jaro. Potkáváme pána se malým štěnětem německého ovčáka, černým jak uhel, který nechce nic jiného než si hrát s Alicí. Jakmile pokračujeme v cestě, chudák pejsek vyje a pláče, že ho malá kamarádka opouští.
Po projížďce na kolech jsme povyjeli na Dobešku, abychom se podívali po keškách schovaných na Branické skále. Jedna mikrokeš je schovaná přímo u vyhlídky, ale tu jsme nenašli, všude moc lidí, lozit se mi tam po kolenou nechtělo. 
Další, Branická skalní cache, už byla v pohodě, bez lidí, přesně zaměřená a bez problému odlovená. Moje předčasné obavy, že se zase bude jednat o stezku vinoucí se těsně u kraje skály, se naštěstí nepotvrdily, cestička šla spíš po odvráceném svahu, ale i tak jsem Alici musel držet pěkně zkrátka.
Žádné komentáře:
Okomentovat