První březnový víkend nadešel a s ním tradiční běžkařský závod "Krkonošská sedmdesátka". Jelikož se regule závodu trochu změnily a kontrola na Pražské boudě nepustí dál nikoho, kdo tam nepřijede v limitu, raději jsme se přihlásili na 
padesátikilometrovou trať. Měli jsme totiž silné podezření, hraničící s jistotou, že bychom tam včas nedorazili a pak diskvalifikováni museli tak jako tak obrátit a udělat si jen tu padesátku. Naše podezření se později bohatě naplnilo a tak je nám za těchto podmínek 
sedmdesátka nejspíš navěky odepřená.Náš tým "Tkačevova letka" se bohužel sešel jen ve třech, když nám na poslední chvíli dva borci odřekli. Tím pádem jsme už i startovní čáru projížděli s vědomím, že je naše družstvo diskvalifikované. Kvalita sněhu
dole ve Svatém Petru si nic nezadala s posypovou solí. Ani servisáci ze stánku Toko nechtěli mazat žádné stoupací vosky, protože jediným lékem by byla pořádná vrstva skare. A co pak s tím nahoře, kde může být sníh úplně jiný. Tak jsme se 
smířili s tím, že dnešní závod bude hlavně bruslařský.Cesta přes Hromovku byla plná patnácticentimetrového rozšlapaného "písku", kterým se téměř nedalo jet a trochu nás to všechny vyděsilo. Naštěstí se o pár set metrů dál povrch zpevnil a bruslit se dalo celkem dobře.
U Struhadel začalo sněžit a s přestávkami pak sněžilo celý den. Vrstva čerstvé nadílky měla za následek, že bruslení bylo pomalejší a namáhavější. Na druhou stranu se ujala tříletá reziduální směs vosků, kterou jsem si zapomněl ze svých lyží smýt, a tak jsem mohl ve stoupáních pohodlně ťapat klasikou. Nepříjemné ale bylo namrzání sněhu, takže jsem občas musel lyže sundat a námrazky oškrabat, abych vůbec mohl jet. Organizátoři letos opět nachystali překvapení, když cesta od Srubu nad Pláněmi nevedla kolem Klínovek nahoru k bufetu Na Rozcestí, ale odbočovala někam doprava z kopce a nakonec jsme se vynořili u Renerovek. Hustá mlha navíc zněmožňovala jakoukoliv orientaci, jelo se prakticky od tyče k tyči.Na Pražskou boudu jsme se ve vichru a v bodavém sněžení doplazili přesně ve dvanáct, akorát na polévku a třetinku Gambrinusu. V hospodě už seděl náš druhý, kompletní tým "Rampušák" a také "Sklepovští sršáni" vedení Davidem Vávrou. Ven do lezavého větru se nám vůbec nechtělo, ale pohyb
nás brzy zahřál. Když jsme se vyškrabali na kopec nad Renerovky, únava už se hlásila ke slovu. Naštěstí to už odtamtud bylo více méně z kopce a nakonec jsme projeli cílovou páskou kolem půl čtvrté. A rovnou do velkého stanu na čaj a na guláš.Večerní program
jsme zahájili v kavárně / baru ve Vrchlabí, který jsme vyzkoušeli už v pátek večer. Sportu jsme zřejmě jetě neměli dost a tak jsme po zavíračce poodešli na bowling a víc než hodinu házeli koulema na kuželky. Na zahradnickém bálu jsme se pak objevili, právě když kapela dávala poslední kus a hosté se rozcházeli domů. I my jsme se tedy vydali ke škole a do tělocvičny, kde na nás čekaly připravené spacáky.
Žádné komentáře:
Okomentovat