Vyrazili jsme na pruty.Vrbové. Na pomlázku. Kolem Hradešína jsem si žádných vrb nikdy nevšiml, tak jsme vzali auto, že popojedeme. Projeli jsme pár okolních vesnic, projeli jsme kilometry podél říčky Šembery, nikde nic. Pak už holky usnuly a
my dál brázdili vesnice a cesty na východ od Hradešína. Ještě že je odevšad vidět vysílač Liblice, sloužil líp než kompas. Zachránila nás až obec Žabonosy, kde jsem u rybníka zahlédl jedinou zelenou vrbku. Dohrabali jsme se k ní po zarostlé hrázi a překvapivě z ní ještě nebyla odřezaná ani větvička. Mohli jsme si tedy vybírat a zpátky jsme si nesli šestnáct nádherných prutů.
Zastavili jsme ve Škvorci, že si dojdeme pro
poklad, který tady nedávno někdo založil. Je asi kilometr daleko, došli jsme k ní pohodlně po žluté značce. Keška je na místě, kde se mezi čtyřmi obrovskými lípami nachází
socha Svatého Donáta z půlky 18. století. Než jsem se stačil rozkoukat, klesla Klára na kolena a začala se modlit. Za chvíli se vedle ní zhroutila Alice, že se přidá. "Musíš mít ruce stisknutý tahle před sebou! Jako ty se modlej Čínani!" peskovala Alici Klára. Kam na to chodí a za co se vlastně modlí jsem radši nezjišťoval...
Vyrazili jsme na pruty.Vrbové. Na pomlázku. Kolem Hradešína jsem si žádných vrb nikdy nevšiml, tak jsme vzali auto, že popojedeme. Projeli jsme pár okolních vesnic, projeli jsme kilometry podél říčky Šembery, nikde nic. Pak už holky usnuly a 
my dál brázdili vesnice a cesty na východ od Hradešína. Ještě že je odevšad vidět vysílač Liblice, sloužil líp než kompas. Zachránila nás až obec Žabonosy, kde jsem u rybníka zahlédl jedinou zelenou vrbku. Dohrabali jsme se k ní po zarostlé hrázi a překvapivě z ní ještě nebyla odřezaná ani větvička. Mohli jsme si tedy vybírat a zpátky jsme si nesli šestnáct nádherných prutů.
Zastavili jsme ve Škvorci, že si dojdeme pro poklad, který tady nedávno někdo založil. Je asi kilometr daleko, došli jsme k ní pohodlně po žluté značce. Keška je na místě, kde se mezi čtyřmi obrovskými lípami nachází socha Svatého Donáta z půlky 18. století. Než jsem se stačil rozkoukat, klesla Klára na kolena a začala se modlit. Za chvíli se vedle ní zhroutila Alice, že se přidá. "Musíš mít ruce stisknutý tahle před sebou! Jako ty se modlej Čínani!" peskovala Alici Klára. Kam na to chodí a za co se vlastně modlí jsem radši nezjišťoval...
Žádné komentáře:
Okomentovat