Konec ledna se blíží a s ním i konec výstav, které jsem chtěl vidět. Proto jsem dneska skončil v práci už v poledne, vybral si půl dne dovolenou (stejně si fůru převádím z minulého roku) a vyrazil do Prahy. Nejdřív jsem zaskočil do městské knihovny, abych se tam v hale pokusil nafotit dílo Mateje Kréna Idiom pro jedno z dalších témat ve fotografické výzvě na tenhle rok, ale moje další kroky už směřovaly přímo do Staroměstské radnice na výstavu Czech Press Photo 2007. Plný obdivu jsem překlopýtal Staromák k domu U kamenného zvonu, kde je snad poprvé instalovaná výstava s průřezem celoživotního díla Jindřicha Štreita. Je kouzelná. Nad některými fotografiemi se dostavuje pocit "ano, takoví jsme asi byli i my". Na jedné z osmdesátých let jsem zahlédl ručník, který jsme taky měli doma. Na jiné přehoz přes postel, který nám úplně stejný leží na pelechu v Hradešíně ještě dneska... Co o výstavě a fotografíích píšou fundovaní? Výstava Jindřicha Štreita je koncipována jako celoživotní retrospektiva u příležitosti autorova životního jubilea. Přestože je Jindřich Štreit jedním z nejvýznamnějších českých fotografů, dodnes neproběhla ucelená přehlídka jeho životního díla. Retrospektiva nabízí 190 fotografií ve výběru Tomáše Pospěcha.
Dnes již světoznámý fotograf Jindřich Štreit (nar. 1946) se výrazně zapsal do dějin české fotografie v osmdesátých letech dvacátého století ojedinělým souborem fotografií o vesnicích Bruntálska, kde žil. V letech 1978-1991 se mu podařilo na malém prostoru několika obcí zachytit vesnici doby reálného socialismu a ještě k tomu přinést osobitou autorskou výpověď o lidském údělu. Bez nadsázky se dá říct, že tím objevil pro světovou fotografii českou vesnici. Oproti dřívějším idylickým obrazům venkova ukazuje kolektivizovanou socialistickou vesnici doby normalizace. Zobrazuje bývalé Sudety, kde po druhé světové válce odsunuté německé obyvatelstvo nahradili lidé přistěhovaní z různých částí republiky, se zpřetrhanými vztahy k tradicím a někdy bez hlubšího vztahu k novému domovu. Nejvlastnějším tématem jeho snímků jsou mezilidské vztahy, intimita a každodenno života, které je ovšem někdy absurdní nebo pitoreskní. Důraz na výrazné lidské typy, rázovité postavy, připomene podmanivý hrabalovský svět, se kterým "Jindřich ze Sovince" sdílí i společnou poetiku, vliv surrealismu, obdiv k prosté existenci a potřebu hledání krásy člověka i přes drsnou slupku a prošpiněný vaťák.
Dnes již světoznámý fotograf Jindřich Štreit (nar. 1946) se výrazně zapsal do dějin české fotografie v osmdesátých letech dvacátého století ojedinělým souborem fotografií o vesnicích Bruntálska, kde žil. V letech 1978-1991 se mu podařilo na malém prostoru několika obcí zachytit vesnici doby reálného socialismu a ještě k tomu přinést osobitou autorskou výpověď o lidském údělu. Bez nadsázky se dá říct, že tím objevil pro světovou fotografii českou vesnici. Oproti dřívějším idylickým obrazům venkova ukazuje kolektivizovanou socialistickou vesnici doby normalizace. Zobrazuje bývalé Sudety, kde po druhé světové válce odsunuté německé obyvatelstvo nahradili lidé přistěhovaní z různých částí republiky, se zpřetrhanými vztahy k tradicím a někdy bez hlubšího vztahu k novému domovu. Nejvlastnějším tématem jeho snímků jsou mezilidské vztahy, intimita a každodenno života, které je ovšem někdy absurdní nebo pitoreskní. Důraz na výrazné lidské typy, rázovité postavy, připomene podmanivý hrabalovský svět, se kterým "Jindřich ze Sovince" sdílí i společnou poetiku, vliv surrealismu, obdiv k prosté existenci a potřebu hledání krásy člověka i přes drsnou slupku a prošpiněný vaťák.
Maloval jsem si, že si ještě "o dovolené" najdu příjemnou kavárnu a aspoň na chvíli si vychutnám roli kavárenského povaleče, ale nebylo mi souzeno. Výstavy spolykaly téměř celé odpoledne. Motivován tolika skvělými fotkami jsem aspoň vytáhl aparát a cestou na vlak sem tam zmáčknul spoušť a zkoušel zachytit kouzlo plynových lamp staré Prahy.Další odkazy: Universita Palackého v Olomouci
Žádné komentáře:
Okomentovat