Drakiáda v Heiligenhafenu

Kdo nebyl u Baltu, jako by nikdy nebyl v severním Německu ;o) A tak jsme i s Kašperkama vyjeli na naše oblíbené místo u Heiligenhafenu. Ve městě jsme narazli na krámek, kde kromě jiného měli i různé draky a tak jsme dva pořídili, že to na pláži pořádně "rozbalíme". Kašperkovic motýl se hned krásně vznesl a navíc se i ve vzduchu udržel. Zato náš klasik byl tak trochu přízemní. Ať jsme se s ním po pláži honili sem a tam, ať jsme ho vyvažovali víc nahoru nebo víc dolu, ať jsme mu ocas zatěžovali, jen se zazmítal, provázek zašmodrchal a ulehl. Navíc svým nekonečným klauním šklebem pokoušel mou trpělivost až za hranice snesitelnosti, tak jsem ho raději smotal a schoval pod deku. Třeba mu ještě někdy dáme druhou šanci.
Abychom netrpěli nedostatkem vzrušení a akce, vyzval mě drahý Herr Kašperek ke koupeli. Poslední ledové kry tam roztály snad teprve před týdnem, i rackové cvakali zubama a naše loňské plavání v plese pod Zugspitze bylo ve srovnání s Baltem rochněním v termálním pramenu. Na rozmýšlení po pás ve vodě nebylo dost času, z nohou se vytrácel cit a už bychom se zpátky na břeh nikdy nemuseli vybelhat. Takže do vody, pod vodu, pár tempíček, hlavně dýchat a co chvíli si mocným úderem do hrudi nahodit stávkující srdce. A co nejrychleji pryč. Dokázali jsme to! Ale Venclovský ze mě asi nikdy nebude...

Blankenese

Prvomájové odpoledne nás doslova vytáhlo ven do rozkvétající Blankenese, oblíbené hamburské "Treppenviertel", kde člověk v různých uličkách a zkratkách poměrně lehce, ale snad i rád, zabloudí. Staré záznamy říkají, že první hrad byl na vysokém břehu Süllbergu postavený před tisíci lety, ale krátce nato ho Hamburčané zbourali, když si hájili svá rejdařská a obchodní práva podél Labe. Blankenese je poprvé oficiálně zmíněna v roce 1301 jako rybářská vesnice s malým počtem obyvatel. Jak se počet obyvatel zvyšoval, zvětšovala se i řevnivost mezi rybáři z Blankenese a z Hamburku. Šestnácté století se pak nese ve znamení šarvátek o rybářská práva. Když se tudy ubíral Schleswig-Holstein do Dánska, dánský král se tehdy postavil na stranu blankeneských rybářů proti hamburským. Dá se říct, že i dnes se někteří místní na toto období ohlížejí s hřejivým pocitem.
V roce 1670 podle knih vlastnili Blankenesští 45 lodí, zatímco Hamburg měl 30 a Altona 18! Do roku 1806 počet vzrostl na 170 lodí. Tou dobou také začínají první obchodníci kupovat pozemky na vyšším břehu mezi Blankenese a Altonou a stavět na nich sídla a parky v anglickém stylu. Celá řada jich je i nyní k vidění například na Elbchaussée. V roce 1837 koupil Peter Hansen Süllberg a postavil na něm dnes dobře známou věž. Rybaření bylo stále více vytlačováno přepravou zboží a obchodem. Malá flotila parníků začala provozovat pravidelný spoj mezi Hamburkem, Blankenese a dál až do Buxtehude. V polovině 19. století zaměstnávala blankeneská flotila 1500 mužů. Když se v druhé polovině 19. století začala stále razantněji prosazovat pára, nové lodě se registrovaly pouze v Hamburku a blankenesská flotila se začala zmenšovat, až se v roce 1902 prodala i její poslední obchodní loď.
V roce 1918 se Blankenese spojila se dvěma sousedními obcemi Dockenhunden a Mühlenberg, a pak i přes protesty připojena k Altoně. Což později znamenalo, že se zavedením "Velkohamburského zákona" prvního dubna 1937 (aprílový žertík v tom tehdy nikdo nehledal...) se celá oblast stala oficiální částí Hamburku.

Museumsdorf Volksdorf

Museumsdorf ve Volksdorfu je naše oblíbená zastávka, hlavně holky pokaždé nadšeně krmí zdejší ovce a kozy a kontrolují ostatní zvířata, jestli se jim náhodou neurodila mláďata. S Terkou a Ájou od Kašperků bylo toho povyku a běhání ještě o něco víc.
Muzeum představuje jak žili a pracovali sedláci severoněmeckých vesnic devatenáctého století v zachovaném dvoře se sedmi hospodářskými budovami z 18. století - dílny, stodola, žentourem poháněná mlýnice, vesnická kovárna a i pekárna. V historické průjezdní stodole se pořádají různé výstavy. Spiekerhus v sobě skrývá kavárnu pro seniory, koncertní síň a prostory pro další výstavy.

Více informací: http://www.museumsdorf-volksdorf.de/

NSG Wittmoor

Na mnohých zahrádkách je vidět kvetoucí vřes ve všech možných odstínech. A tak mi v hlavě začal bzučet brouk, jestli náhodou taky nekvetou vřesy na rašeliništích kolem Hamburku. Dneska jsem vzal holky a vyrazili jsme na nejbližší místo - Naturschutzgebiet Wittmoor. Nekvetou...
Wittmoor je jedním z mnoha vrchovišť v severozápadním Německu, která za svůj původ vděčí odtávajícím ledovcům po poslední době ledové. Vrchoviště zhruba vznikne tak, že na mokré půdě, chudé na minerály, roste jen rašeliník, který není náročný na živiny. Zaplavená část vrchoviště „šlenk“ se přerůstáním rašeliníku mění v „bult“, ten je pravidelně zaplavován vodou. Sesedáním a odumíráním spodních vrstev vzniká rašelina.
Wittmoor je Hamburčanům nejbližší močál a vřesoviště. Leží mezi Duvenstedtem a Norderstedtem a nabizí nejpůsobivější scenérie někdejších močálů v Hamburku. Rašelina zde místy dosahuje hloubky až tří metrů a mokřady jsou domovem mnoha chráněných rostlin a živočichů.

Jarní Frýdštejn

Velikonoční týden v Čechách se vydařil, od neděle nezapršelo, sluníčko začalo pálit tak, že jsme mohli být venku jen v triku celý den. Čtvrteční cestu z Podlažic do Jablonce jsme nejeli po hlavní přes Hodkovice, ale zadem přes Frýdštejn. A nádherné výhledy na podvečerní Maloskalsko nám vnukly myšlenku udělat si tam o víkendu výlet.

Kopanina
Vznik myšlenky, postavit na Kopanině rozhlednu, se datuje do roku 1892, kdy byl na Kopaninu směřován jeden z prvních výletů Klubu českých turistů z Turnova. Hřbet Kopaniny byl tehdy vnímán, jako pomyslná jazyková hranice mezi českým vnitrozemím a pohraničím s převážnou většinou německého obyvatelstva. A proto se všem zúčastněným jevilo vhodné vztyčit na vrcholu jakousi „strážní baštu českého národa. Smělá výzva byla bez otálení realizována vedením odboru KČT. Byl pověřen její člen ing. František Duba, aby vypracoval projekt vystavění rozhledny. V základním návrhu byla předložena 18 metrů vysoká věž vystavěná z pálených cihel, na konci zakončená cimbuřím. Návrh byl přijat a tak se na podzim 1893 konalo symbolické položení základního kamene rozhledny. Práce byly úspěšně završeny 3.června 1894 při slavnostním předání rozhledny do provozu. V časopise turistů popsal přímý účastník tehdejší slavnosti takto: „V ten den se do Malé Skály sjely stovky příznivců turistiky z celých Čech. Z Prahy byl dokonce vypraven zvláštní vlak, který přivezl delegáty ústředí i zástupce ostatních odborů KČT. Ve tři hodiny odpoledne se všichni shromáždili u rozhledny. Po projevech a odeznění Chorálu národa českého předal stavitel Knop klíče od rozhledny jednateli turnovského odboru panu Reslovi, který stavbu slavnostně odevzdal turistické veřejnosti. První den prý na vyhlídkovou plošinu věže vystoupilo více než 400, lidí a na vstupném se vybralo 20 zlatých a 7 krejcarů.“

Frýdštejn

Hrad Frýdštejn byl typický skalní hrad. Leží 3 km do Malé Skály. Předpokládá se, že byl založen již v první polovině 14. století. Po změnách majitelů a poměrů ztratil svou funkci začal po roce 1556 chátrat. Před úplnou zkázou jej zachránil Okrašlovací spolek v Turnově, který jej v r. 1892 koupil od knížat Rohanů, dal zpevnit zbývající zdi a zabránil využívání tesaných kvádrů na okolní stavby. Po důkladném prozkoumání objektu i jeho okolí a zajištění bezpečnosti návštěvníků byl hrad zpřístupněn veřejnosti.

více informací: http://www.interregion.cz/turistika/hrady_zamky/frydstejn/frydstejn.htm

Muzeum historie Hamburku

Je nevlídno a předpověď počasí slibuje jen déšť. Tak jsme po České školce vyrazili do Hamburského muzea "Museum für Hamburgische Geschichte". Samotné muzeum, jen kousek od Großneumarkt Platz, je impozantní cihlová budova, s osobitým návrhem střechy a korunovaná věžičkou ve tvaru majáku. Byla postavená mezi lety 1914 a 1922 známým Hamburským architektem Fritzem Schumachrerem a hned po dokončení tam otevřeli historické muzeum. V roce 1989 bylo zastřešeno prosklenou konstrukcí celé jeho veliké patio.
Hlavním tématem Hamburského muzea je pestrá historie svobodného a hanzovního města Hamburku, od jeho vzniku kolem roku 800 př.n.l. dodnes. Stálé i dočasné výstavy se věnují přístavu, námořnictví, trhu a obchodu, ale také ústavní, kulturní a společenské historii města.

Lüneburg

Konečně se nám podařilo navštívit Lüneburg. Při minulém pokusu zrovna začínaly celému Hamburku prázdniny a silnice na jih byly tak zasekané, že jsme to v půli cesty obrátili. Lüneburg je kouzelný, člověk se najednou vrátí o staletí zpátky do minulosti. Tady je trochu faktů:
Lüneburg je jedním z mála německých měst, která nebyla poničená za druhé světové války. A tak zůstalo víceméně zachovaná i jeho tisíciletá historie. Poprvé byla obec zmíněná v roce 956 v souvislosti s produkcí soli. V roce 1189 zažilo město prudký růst pod ochranou krále Jinřicha III. Lvího srdce. Sůl se prodávala především do Skandinávie, kde byla potřeba pro kladování obrovského množství ryb. Po několik století byl Lüneburg jedním z nejbohatších měst v Německu a užíval mnoha privilegií a prestiže. Stavěla se velkolepá stavení, měšťanské domy, opevnění s trojitými hradbami, ochranný příkop, stážní věže i městské brány. Až 18. a 19. století přinesly období úpadku, jako důsledku bojů o trůn, vojenských konfliktů a politických půtek. V roce 1866 byl Lüneburg anektován Pruským královstvím, pozbyl svých mnohých pokladů i opevnění. Další rozvoj město zažilo až ke konci 19. století, kdy se zde začala stavět lázeňská zařízení se slanovodními kůrami.

Odkazy:
Panoramatické obrázky
Brožura (anglicky, pdf, 4.2 MB)
Wikipedia (anglicky)

Bernardo Bellotto

Bernardo Bellotto (1721-80) byl italský malíř, původem z Benátek. Bellotto je jednim z hlavních tvůrců vedut, topograficky přesných zobrazení pohledů na města. Tato speciální forma krajinářství se rozvinula v Benátkách v průběhu 18. století v souvislosti se vzrůstajícím počtem cest po Evropě za duchovním vzdělánim. Hlavním mistrem tohoto žánru byl v Benátkách Antonio Canal, Bellottův strýc a učitel; od něho umělec přejal přídomek Canaletto. Bellotto byl zapsán v benátském cechu malířů mezi lety 1738 a 1743. V této době si také vybudoval svou reputaci. Potom odjel do Drážďan, kde byl jmenován dvorním malířem Frederika Augusta 11. Saského. V roce 1758 pracoval ve Vídni pro císařovnu Marii Terezii a po krátké zastávce v Mnichově v roce 1761 se vrátil do Drážďan. V roce 1767 se odstěhoval do Varšavy pracovat pro krále Stanislase Poniatowského a ve Varšavě už zůstal. Bellottův pozdější styl, po odjezdu z Itálie, je charakteristický chladnější paletou, výraznými stíny a naturalistickým podáním oblohy. Nejvíce jeho prací je z Drážďan a Varšavy. Jeho obrazy odtud byly považovány topograficky za tak dokonalé, že se použily jako vodítko pro rekonstrukci měst po bombardování za druhé světové války.

Penfolds Rawson's Retreat Shiraz Cabernet 2004

Velmi příjemné víno ze zaváděcí série jihoaustralského vinařství Penfold. Na Wine Cask Blogu jsem našel pěkné, výstižné hodnocení od Billyho Cripea:

Upon Opening: A nearly translucent red maroon greets me as I pour. It is inviting. Even before I sample the bouquet, cherries, raspberries and plums reach out to me from a distance (young Cabernet?). As I lift it to my nose sweet vanilla and lemmon cake greet me. There is an open-fire roasted skewered tomato that lurks just below the surface spiked with black pepper (that would be the Shiraz). It is intriguing to me.

As I taste, the wine flirts with a fruity character and texture that would be enjoyable, but it does not obtain. It has a slippery texture that moves much too quickly and is done with little noticible finish. However, I believe some air will mature this red quite nicely. I doubt that it will round out as much as I would like or as the bouquet suggests it could be.

My hunch is that this young wine will wind up being "nice" - like a movie script that really could be great - even Oscar great - but with Macaulay Culkin as leading man, it will just never (ever) get there.

Let's hope that some time and exposure does more for Rawson's Retreat Shiraz Cabernet than it has done for Mr. Culkin.

After Breathing: The intensity of the bouquet has rounded and softened nicely with the spice of the Shiraz coming noticeably to the fore with an appealing warmth. The raspberries are stonger and the vanilla less intense to create an overall very friendly nose.

As I taste again, I was right. The wine has blossomed albeit into a tiny, though beautiful, flower. The oak aging is pleasantly hinted at. It still retains a slipperyness that tries to be smooth but rushes it. This leaves me feeling wanting and a little bit used, like a virgin at prom who got his first french kiss before he knew what was coming. Still, after I realize what happened, it was exciting and I'll not hesitate to tell all my friends about it.

I won't say the wine is pleasantly round, but it does get close. What the wine leaves me wanting is easily fulfilled by something small to eat - nuts, cheese, a cracker or two. This makes this Penfolds Shiraz Cabernet a wonderful (and inexpensive) choice for casual meals or cocktail hour.

I'm going to buy another bottle.

Casa do Lago

Country: Portugal
Region: Ribatejo
Winemaker: José Neiva
Grape Varieties: Trincadeira 50% Castel?o 50%

Fermentation method:

Classic method of fermentation with selected extraction enzymes and compatible active dry yeasts. Fermentation temperature of 30C for the first 2/3 and afterwards at 20C. Fermentation lasted 15 days with 3 remontage daily. This is followed by a post-fermentation maceration period of about 30 days.

Winemaker tasting notes:

Full of character yet extremely smooth, it has a delicious flavour of ripe berry fruits complemented by oak spice.

Hahnheide Berg

Sníh odtává jen pomalu, teploty se pohybují pořád kolem nuly. Kde hledat rozptýlení na sobotní odpoledne? Zkusili jsme oblast Hahnheide, východně od Trittau. Mapa slibuje rozhlednu, věc v téhle zeměploše nevídanou. Z parkoviště v Hamfelde nás k cíli hned od začátku bezpečně navigují turistické směrovky. V lese je bílo, na cestách uježděný a ušlapaný sníh, škoda, že jsem zapomněl boby.
Hahnheide je zalesněná morénová krajina v oblasti Stormarn. Ve středověku byla tato oblast, původní název znamenal "Hohe Heide", tj. Vysoké pláně", propojené se Sachsenwaldem. Do 19. století se lesy díky zemědělskému využití půdy scvrkávaly a teprve od poloviny 19. století se začalo znovu zalesňovat, takže dnes Hanheide pokrývá 95% lesů . Od roku 1938 je Hahnheide chráněnou krajinou oblastí.
Nejvýraznějším vrcholem je tady Grosse Hahnheider Berg (99m), kde byla v roce 2001 postavena 27 metrů vysoká rozhledna. Za dobrého počasí je z ní prý vidět až do Lübecku. Kuriózně je nejvyšším vrcholem Kleine Hehnheider Berg, který je o jeden metr vyšší, než jeho slavnější protějšek.
Hahnheider Berg nám kromě rozhledny nabídl ještě jednu nečekanou zábavu. Jeho poměrně prudké svahy se na některých místech změnily v parádní klouzačky. Holky je bravurně zvládaly jen v kombinézách, ale říkám si, že si sem ještě zajedeme i s pekáčem...

Kalamita

Stavbou sněhuláka se nadílka sněhu neskončila, právě naopak. Za čtvrtek a pátek v Hamburku napadlo asi 30 centimetrů nového sněhu. Totální kalamita, které jsou plné noviny i televize. Rekordní počet bouraček, desítky kilometrů dlouhé zácpy na dálnicích, zavřená letiště. Já byl nakonec rád, že jsem se v pátek dostal domů letadlem z Prahy relativně načas. Cesta taxíkem z letiště pak byla mnohem adrenalinovější a já koukal na bílý Hamburg jak na zjevení. Tak jsme zase vytáhli na světlo boby, a protože se jaro nějak nechce chopit vlády, vrátili jsme se k zimním radovánkám...

Severní moře

V úterý jsme konečně vyrazili "do terénu", směr západ, podívat se, jak vypadá Severní moře u ústí Labe. Cestu jsme nevybrali tu nejrychlejší, ale podél menších silnic, které kopírují jižní břehy řeky. Představoval jsem si, že budeme mít výhledy přes vodu, ale prakticky všude jsou asi desetimetrové valy proti povodním. Nicméně jsme projížděli celkem malebnou oblastí ovocných sadů a statků z 19. století, které jsou všude kolem Jorku mezi Hamburkem a Stade. Sem se ještě určitě vypravíme, až budou stromy v plném květu. Do Cuxhavenu je to asi 180 kilometrů. K moři jsme dorazili kolem jedné po poledni, právě v době, kdy tam vrcholí odliv. Příliv kulminuje brzy ráno a pak kolem šesté sedmé večer. Den co den, takže na koupání si to tam člověk moc neužije. Mělčiny podél pobřeží jsou národním parkem (Niedersächsisches Wattenmeer) a jsou tak rozsáhlé, že hladina moře není za odlivu vůbec v dohledu. Údajně se v té době dá dojít suchou nohou až na ostrov Neuwerk, který je od pobřeží vzdálený asi 8 kilometrů a pak ještě dál na "dunový" ostrov Scharhörn.

Z Cuxhavenu jsme vyrazili na jih do Bremerhavenu, a to za jediným cílem - do místní Zoo am Meer. Malinká zoologická zahrádka, která se dá pohodlně projít za jednu-dvě hodiny, je postavená hned na břehu řeky Weser, co se v Bremerhavenu vlévá do moře. A naprostou většinu chovaných zvířat představují lachtani, tuleni, tučňáci, lední medvědi, na které se můžeme dívat jak "zeshora" nad hladinou bazénů, tak "zezdola" skrz okna přímo do světa pod hladinou.

Schneemann

Klářina virózka s nočním blinkáním a vydatná nadílka sněhu nám překazily plánovaný výlet. Protože skutečně sněžilo půl noci a ještě dopoledne, na balkóně se vytvořila poctivá vrstva mokrého sněhu, ideální na sněhuláka. A tak jsme jednoho uplácali, až kolem nezbyla jediná vločka. Je to náš malý Frankenstein. Jeho korkově tupý pohled a ďábelský škleb mě děsí, kdykoli se teď večer podívám ven....

Stellmoorer Tunneltal

Nachlazení našich holek pominulo a tak jsme se zase mohli vydat někam ven do okolí. Nechtělo se nám moc daleko a tak jsme popojeli jen k Ahrensburgu, do rezervace Stellmoorer Tunneltal, kde se také nachází sídlo původního hradiště Burg Aresvelde, které je vlastně první zaznamenaným sídlištěm na místě dnešního Ahrensburgu. Přes mokřady vede od stanice metra dlouhá lávka a okruh kolem středověké tvrze se dá pohodlně projít během hodiny.

Jméno rezervace Tunneltal, je odvozené od tunelu a od údolí, které vyhloubil proud vody z tajícího ledovce asi někdy před 15000 lety. Když se oteplilo, trvalo ještě velmi dlouho, než ledovec roztál. Na některých místech ho stihla pokrýt zem a taková území se později změnila v jezera a mokřady. Jednou geologickou zajímavostí jsou také valy - poměrně úzké vyvýšeniny či náspy z písku a štěrku, který se usazoval v puklinách ledovce, kam ho snášela roztátá voda. Početné vykopávky v Tunneltalu odkryly množství artefaktů z doby kamenné, tzv. "Ahrenburgské, popř. Hamburské kultury" (9500-8500 př.n.l.). Tuto kulturu tvořili nomádské kmeny lovců sobů, kteří sem přivandrovali z jižní Francie a jejich kmeny se zde dál vyvíjely poměrně nezávisle. Ahrenburgská kultura se dále rozpínala do dalekých oblastí dnešního Dánska a Polska. Jedním z výjimečných nálezů bylo kultovní kopí ozdobené sobí lebkou. Dodnes je základem Ahrenburgského erbu.

Valy se také staly základnou původních sídlišť v historii ne tak vzdálené, v raném středověku. Zbytky starého hradiště (jednoho z největších v Schleswig-Holsteinu, nazvaného Arnesvelde. "Arn" pravděpodobně pochází z jazyků baskických provincií a znamená údolí.) jsou stále patrné. Staré malby tvrze byly také inspirací pro heraldický symbol Ahrensburgu. V 16. století byla tvrz darována generálovi dánského krále. Jeho následovník Peter Ratzau tvrz opustil a postavil dodnes dochovaný renesanční Ahrenburgský zámek v roce 1595. To byl konec Burg Arnesvelde a začátek současné obce Ahrensburg.

Mimochodem, jaro pomalu začíná ťukat na dveře. I přes teploty jen slabě nad nulou je cítit, jak sluníčko hřeje na tvářích, ptáčků zpěváčků je slyšet čím dál tím víc a objevují se první jívy. Jen houšť.

Cerro Anón Reserva 1999

The river Ebro flows through La Rioja from West to East and it is right in the middle of its course, passing through the city of Logrono that Bodegas Olarra is situated. A place where nature and man join forces to produce truly outstanding wines. Founded in 1973 by a group of notable businessmen who, as great lovers of Rioja wine and appreciative of quality, took the decision to produce the best Rioja wine on the market. Thanks to a perfect combination of traditional methods and the most advanced technology, Olarra has attracted some of the best wine making talent in Rioja producing wines with their own identity.
Wine Description: 70 % Tempranillo, 20% Garnacha, 5% Mazuelo and 5% Graciano. Aged for 34 months in oak barriques and a further 3 years in bottle. A luminous ruby colour showing excellent harmony between the characteristics of bottle maturity and oak aging. Mellow with a long-lasting nutty flavour and a velvety finish. It will be drinking at its peak for the next few years.

Mölln

V sobotu jsme si z Globetrotteru přivezli krom jiného i pár dalších map kolem Hamburku a turistického průvodce z jeho okolí (+/- 80km). A v neděli vyrazili na východ do Möllnu k plavebnímu kanálu mezi Labem a Lübeckem. Jeho délka je 65 km, začíná v Launeburgu a končí parkticky v Baltickém moři. Kanál byl zbudovaný už ve čtrnáctém století, aby umožnil přepravu soli z Lüneburgu.
I městečko Mölln má dlouhou historii. Kostel pochází ze 13. století, cihlovou radnici postavili vedle něj v roce 1373, a celé město si až do začátku 19. století zachovávalo ráz opevněné obce se soustavou rybníků, která ho obklopuje ze tří stran a tvořila tak přirozenou ochranu proti nájezdům. Centrum Möllnu dnes vypadá prakticky stejně jako kdysi - kočičí hlavy ve strmých(!) uličkách, původní hrázděné domy, každý nakloněný na jinou světovou stranu. Mölln je také místem, kde zemřel v roce 1350 Till Eulenspiegel, venkovský šašek a klaun, který se stal nesmrtelný díky svým povedeným praktickým žertíkům vůči duchovním, měšťanům i řemeslníkům.
Naše procházka vedla ze severního břehu Möllnersee dál směrem na Lübeck bukovým lesem podél zamrzlého kanálu, asi 2.5 kilometru a pak oklikou přes louky a pastviny zpátky. Všude na cestách bláto, ale vzduch jako by začínal vonět jarem. Už aby přišlo.

Fleurie

Tak jsme si zase otevřeli pár francouzských vín a trošičku srovnávali. Netradiční a výborné bylo Fleurie z Domaine du Chapitre, jemné, lehčí a vonící po květinách. Odtud i název apelace, která se nachází v oblasti Beaujolais mezi Moulin a Vent a Chiroubles. Je poměrně malá a nepřesahuje hranice stejnojmenné obce. Vinicím Fleurie vévodí kopec s kaplí zasvěcenou panně Marii, aby chránila zdejší vinaře a jejich vinice.

Billetal

Neděle láká ven, je slabě pod nulou, a tak jsme po obědě vyjeli na jihovýchod do Sachsenwaldau a odtud pěšky procházkou podél rezervace Billetal. Billetal je jednou z mála přírodních, neupravovanývh říčních soustav v jihovýchodním

Schleswig-Holsteinu, která vznikla táním sněhu ke konci doby ledové před 10 000 lety.

Původním cílem dnešního výletu ale nebyla samotná rezervace, leč náhrobní kameny poschovávané někde v lese stranou od řeky. I když jsme v těch místech nakonec les proběhali křížem krážem, žádný hrob jsme nenašli, jen hlínu rozrytou od divočáků a spoustu oplocených obor. Možná se kameny schovávaly někde uvnitř. Cesta kolem Bille byla samý led, což se líbilo hlavně holkám. A lesy byly "houbové" jak z katalogu, určitě se tam na konci léta vydáme zase. Taky kvůli koním, kterých je hospodářství v Sachsenwaldau plné.

Odkazy:
Bille und Billetal Fauna (německy)
Bille na Wikipedia.org (německy)

Edward Hopper

Letošní kalendář "Umění na každý den" vyjevil ke konci ledna prvního malíře, který mě chytil za srdce. Je jím Edward Hopper, představitel amerického realismu, který tvořil zejména v předválečném období. Hopper se celkem vymykal tehdejší mainstreemové vlně abstraktního umění nebo evropského kubismu. Jeho obrazy, z cest po Evropě inspirované realisty jako byli Velazquez, Goya, Daumier, nebo Manet, jsou strohé a bez okras. Naprostá většina jeho maleb portrétuje scény v New Yorku nebo v Nové Anglii, jak venkovské, tak městské - opuštěné ulice, poloprázdná divadla, benzínové stanice, železniční koleje, náhledy do soukromí - všechny zachycují melancholii, osamělost a izolaci. Svému stylu zůstal Hopper věrný až do konce života.
Edward Hopper řekl: "Kdybych to mohl vyjádřit slovy, nebyl by žádný důvod malovat." A taky: "Možná jsem trochu nelida...všechno, co jsem kdy chtěl dělat, bylo malovat sluneční světlo na stěnách domů..."
Odkazy: The Watercolor Artists,
Artchive