V sobotu ráno jsem s holčičkami odjel do Zdic. Kamarádi tam potřebovali probrat a setřídit věci na letní dětský tábor a já se nabídl, že se odpoledne postarám o děti. Dopoledne se ještě zabavily samy - vysypávali jsme z pytlů mraky oblečků na 
táborové akce, takže měly obrovský prostor ke zkoušení různých šatů.Cílem našeho malého výletu byla Vraní skála ve stejnojmenné rezervaci nad Zdicemi. Museli jsme ovšem popojet na kopec autem, jinak by byla cesta příliš dlouhá. Našlapal jsem do Oktávky sedm prcků a vyrazili jsme. Naštěstí to nebylo daleko. Domluvili jsme se, že trio nejstarších dětí půjdou napřed a udělají nám šipkovanou s úkoly.
Já zatím chvíli hrál s prcky "Já jsem hloupá teta Běta". Když se všechny vystřídaly, vydali jsme se po stopách starších a cestu nám zpestřovaly všelijaké úkoly. Takže jsme celkem v pohodě došli až pod Vraní skálu. Vědomí, že se někde na skále 
schovává keška, a taky touha dostat se co nejdřív na vrchol způsobily, že se tým neřiditelným způsobem rozptýlil a všichni lozili jak uměli vzhůru na skálu. Dohlížel jsem na nejmenší a doufal ve spidermanní kvality svěřenců. 
Nahoře byl nádherný výhled na Křivoklátskou vrchovinu, leč keška nikde a museli jsme zase slézt dolů a traverzovat po skalní římse, než jsme dosáhli kýženého cíle, výměny "zboží", a zejména svačiny. Zpět na normální cestě jsem si oddychl, že mám kritické místo za sebou. Náhle mi před očima skočí parádního tygra Majda Kotková. Když za vřískotu vstává, ukazuje mi podivně vyhnutý malíček. Na čele mi vyrazil studený pot, ale Madla vysvětluje, že si ho umazala od Brumíka.... Nestačím si ani oddychnout, když se odněkud z cesty před námi nese bekot Janičky Šimánků. Taky pád, naštěstí bez krve. Potkáváme dva výletníky. Přejedou pohledem moji partu, pak se kouknou na mě a vypadne z nich jen: "S kym to máte???" Úlevou vydechuji teprve když vcházíme na dvůr u Slezáků a já si můžu nalít poctivou míru Gambáče.
Zatímco my chlapi se splachujeme dvanáctkou, holky se cákají v bazénku s ledovou vodou. Práce je hotová, je čas na zábavu, grilování, kytarky a pohodu. Výhled na neděli kalí jen fakt, že se ukládáme ke spaní kolem čtvrté ráno...
Abychom den nějak rozumně nastartovali, vydáváme se s týmem Kotků za dvěma keškami v bezprostředním okolí Zdic. Je parno jak v prádelně. Za prvním pokladem se musíme prodírat vzrostlou loukou, holkám nejsou pomalu vidět ani hlavy, Anička Kotková alergicky opuchává. Je to však jen přípravka na druhou, schovanou na kopci Knihov. Úzká stezka nás vede hustým lesem, najednou se ale ztrácí a my se musíme vhůru do vrchu doslova probíjet jak v bornejské džungli. Dětem se do nohou zaplétá všudypřítomná svízel, kloužeme po hlíně, pálíme se o kopřivy. "Já tady nechci být!" pobrekává Majda, když se svalí asi tři metry prodkým podrostem. Ale nakonec je keška naše, dolů se jde daleko snáz. Holky mi v autě usínají po několika minutách...
Žádné komentáře:
Okomentovat