Po sobotním "zahrádkaření" a vybírání stanu na výstavě v Letňanech jsme už byli celí natěšení někam vypadnout. Dostali jsme nápad podívat se na hrad Český Šternberk a pak zajít na místo, kam jezdí Jablonečtí na tábor - do 
Zapomenutého údolí.Do prohlídky zbývalo asi půl hodiny a zrovna začalo pršet a foukat ledový vítr. Semkli jsme se pod jediný deštník, sledovali ukázku dravých ptáků a ručičky hodinek, kdy už se půjdeme ohřát dovnitř. Z hradu je veřejnosti vyhrazeno jedno necelé patro, zbytek je soukromými prostory rodiny Šternberků. Prohlídka byla fajn, průvodkyně s intonací Věry Ferbasové nám nalila nějaké vědomosti do palic, snad se nám tam něco uchytí. Nad hradem jsme odlovili šternberskou kešku a pak poodjeli několik kilometrů do Drahňovic a polňačkou dolů do údolí ke Křešickému potoku. Je to téměř čtvrt století, co jsem tady byl naposledy a taky jsem koukal, jak se změnila louka, kde tehdy stával náš tábor. O louce už nemůže být řeč, teď je to neprostupná olšová houština, a z mlází vedle ní, kde jsme tehdy stromky ožínali, vyrostl regulérní les. Pěšina podle potoka byla téměř neprůchodná, tak jsme zvolili pevnou cestu, která kopíruje jeho tok ve větší vzdálenosti.
Po kilometru nebo dvou jsme došli k současnému táborovému místu. Schovali jsme na skále poklad, zpestření pro Jablonecké, až pojedou na tábor. Zamaskovaný je kvalitně, snad ho nikdo neobjeví předčasně. Louka neuvěřitelně voněla rozkvetlým heřmánkem a hned zlákala naše 
víly, aby si s sebou nasápaly. Za loukou nás vábila informační cedule Drahňovických mokřadel a dál jen bažinky a rákosí. Tak si říkáme, jestli se jim to tady v létě nehemží komáry a jinými upírky.
Žádné komentáře:
Okomentovat