Czech Wooden Geocoin

Jeden z vedlejších účinků čtyřicátin měl podobu dárkového poukazu na padesátku CWG. A tak nezbylo než aktivovat kreativní hemisféru a vymyslet, co za motiv na minci nechat vypálit. No, vymyslet... Prohledal jsem internet pod různými hesly křížem krážem a pak mě trknul do očí symbol rodiny, tak něco jako ta naše, když se vydá na výlet a za poklady. Převést obrázek do Corelu už byla hračka a mohl jsem vesele objednávat. Už se těším na další kešky...

Sebehodnocení

Tak jsme zase jednou doma zaslzeli smíchy, když Alice ze školy přinesla své sebehodnocení za třetí čtvrtletí...

Otevřené manželství

Květnový divadelní počin nás celkem zklamal. Sehnali jsme si lístky do Branického divadla na představení "Otevřené manželství" a čekali jsme od něj kromě humoru i to, že si vychutnáme Rodenovo herectví. Bohužel mu role kázala hrát manžela - záletníka tak úchylným způsobem, že by se mohl jít rovnou zapsat do bohnické léčebny. Jana Krausová nás zase "ohromila" ječákem, za který by se nemusela stydět ani Uršula Kluková. Vtipy laciné, s prvky fekálního humoru, který by jistě potěšil naše holčičky. Je na místě přiznat, že nemalá část diváků se dobře bavila a když Roden utrousil třeba "prdel", paní vedle mě hýkala jako odvázaná oslice. Mít krev naředěnou litránkem dobrého červeného, možná bych se taky plácal do stehen...

Divadelní noviny (Jana Bohutínská):

Dramatik a herec autorského divadla Dario Fo je u nás sice poměrně známým autorem, ale v repertoáru českých divadel se spíše opakuje jen několik málo titulů. A nezdá se, že by nějak výrazně vzrostla vlna zájmu o jeho hry alespoň po roce 1997, kdy mu Švédská královská akademie jako šestému italskému spisovateli udělila Nobelovu cenu za literaturu. Divadelní hra Otevřené manželství (v originále Coppia aperta), s podtitulem Zoufale jedovatá tragikomedie o odvrácené straně lásky se dočkala české premiéry téměř dvacet let od svého vzniku. Fo ji napsal v roce 1983 a následující rok ji s manželkou a spolupracovnicí Frankou Rame uvedl ve světové premiéře ve Stockholmu. Do češtiny hru přeložila Věra Vrbová a v lednu 2002 ji uvedlo v režii Patrika Hartla Studio DVA v Branickém divadle s Janou Krausovou, Karlem a Marianem Rodenovými.Otevřené manželství ilustruje známé přísloví »když dva dělají totéž, není to totéž«. V tomto případě: otevřené manželství (tedy manželství s přiznanou, běžnou a tolerovanou nevěrou) může praktikovat jenom muž (Karel Roden). Problém nastává ve chvíli, kdy se myšlenky otevřeného manželství chopí také žena (Antonie Jany Krausové). Z hysterky páchající demonstrativní sebevraždy se stane atraktivní žena s výrazně mladším milencem (Profesor Mariana Rodena) a ze sebevědomého světáka hysterický, ve své ješitnosti do hloubi uražený muž páchající demonstrativní sebevraždy. Z překvapivého závěru (který samozřejmě neprozradím) by možná měla radost nejedna radikální feministka. Kdo se směje naposled...Samozřejmě je cílem inscenace především diváky pobavit. Ale Fo je zárukou inteligentního humoru. V kontextu českého bulváru má Otevřené manželství velice slušnou úroveň.

Studio DVA - Dario Fo: Otevřené manželství. Překlad Věra Vrbová. Režie Patrik Hartl, výprava Lenka Rašková, hudba Luděk Fiala, produkce Michal Hrubý. Česká premiéra 21. a 24. ledna 2002 v Branickém divadle.

Loučeň

Na prvomájový den jsme se domluvili s Rožkovými, že si uděláme výlet do labyrintů v Loučni. V jedenáct se scházíme u brány do zámeckého parku a hned za pokladnami se noříme do prvního bludiště vytvořeného z tisů designérem Adrianem Fisherem. Ještě, že je tam plošina s vyhlídkou, jinak bych ani netušil, kde se děti honí. Nedaleko se schovává jediná keška v této oblasti. Musím Alici vysadit, je vysoko na stromě. Být sám, tak jsem v háji. Na druhé straně louky se objevují dvorní dámy jak vystřižené z Vogue ročník 1638. I s kočárkem. Jak by ne, dneska se to tu hemží postavami na téma Albrecht z Valdštejna a vývoje země české po bitvě na Bílé hoře.

V koutě parku čeká lanové centrum, pozůstatek nějaké podnikové akce. Atrakce zejména pro Kraštofa, který si vyplavuje adrenalin "skokem do prostoru". Ostatní aspoň zkoušejí štěstí na provazové lávce půl metru nad zemí.

Z desíti labyrintů jsme společně viděli osm, Rožkovi skrečují pokračování, protože se Maxovi udělalo zle. My se jdeme s Klárou a s Alicí podívat na další dvě bludiště přímo k zámecké budově, pak na oběd a zmrzlinu do vesnice a honem domů za maminkou, která se tam léčí s nemocným krkem.

Čarodějnice

Bohatá sněhová nadílka během zimních měsíců dokázala totálně zbourat střechu pódia na Hradešínském hřišti a tím pádem se postarala o dostatek vyschlého dřeva pro čarodějnickou hranici. Ta vyrostla do výšky asi tří metrů s nádhernou figurou zdobící vršek pagody. Holčičky si zmalovaly obličeje, navlékly se do ježibabích hadrů a před sedmou jsme vyrazili na hřiště. Před zapálením hranice proběhlo několik soutěží, aby si prckové mohli vyskákat a vyběhat sladkou odměnu, dospělí zatím na menším ohníčku opékali špekáčky a starali se o svůj pitný režim. Asi v osm hodin vzplálo první chvojí a od něj během několika okamžiků celá výplň hranice. Zároveň se nad lesem začaly sbírat černé mraky a skutečně, zanedlouo začalo pršet. Sice ne tolik, abychom se museli rozprchnout pod střechy, ale na dlouhé postávání to taky nebylo, nemluvě už vůbec o pokračování u ohníčku na zahradě. Před desátou jsem posbíral holky, Klárku někde u občerstvení s kamarádkami, Alici s rozpálenými tvářemi u hranice, do které házela s Aničkou Lánskou klacky, a podobně jako ostatní jsme čarodějnické juchání ukončili.

Narozeninová smršť

Uf, můžeme si z čel otřít pot. Duben, středobod veškerých jarních narozeninových výročí v celém příbuzenstvu, se chýlí ke konci a my právě dnes zakončili maratónek oslav. Z některých jeho částí jsme měli obavy, zejména z holčičí párty, kam si Klárka s Alicí pozvala každá pětku kamarádek. A chudáka Fandu, který se v tom mezi desítkou holčiček trochu plácal. Nakonec jsme sklidili úspěch s několika soutěžemi. Spontánním vyrcholním této akce byla stavba bunkru, na kterou holčičky spotřebovali veškerá volně položená prkna a ořezané cypřišové větve. Stojí u vrby dodnes a asi ještě nějakou chvíli zůstane. Dnešní, třetí kolo oslav zase zpestřila Svatojiřská pouť, která v tomto termínu tradičně na Hradešín zajíždí. Počasí nám naštěstí přálo, jaro je v plném rozpuku, třešně, špendlíky a jiná křáčí kvetou o stošest, sluníčko hřeje tak, že se dá bez problému slavit venku, konečně jarní pohoda...

Zdravá obživa

Alice po příchodu ze školy: "Nepřeju si, abys mi ke svačině pořád dávala tu zdravou obživu!!!"

Lisabon

Pracovní vichry mě zavály do Lisabonu, který už se na rozdíl od Prahy může chlubit téměř letním počasím, zelenými, rozkvetlými stromy a květinami. Vystačil čas i na výlet do centra, na letmou ochutnávku podvečerní atmosféry této portugalské metropole. Když se ohlédnu zpátky, myslím, že procházka na hrad byla spíš pozvánkou na příště, protože tohle nádherné město si delší návštěvu rozhodně zaslouží.

Celkem pěkná podívaná na Lisabon je i v Google Earth: lisabon.kmz

A ještě předlouhé panorama města pořízené z cimbuří Castelo do Sao Jorge.

Kostnice

Dneska jsme jeli do Přelouče pro starého Opla a tak jsme cestu využili i k poznávání a samozřejmě k lovu kešek. Našim hlavním cílem byla kostnice v Sedleci. Holkám jsme to prozradili až při obědě. A ať nám namalují, jak si takovou kostnici představují. Alice nezklamala:

A že tam prý určitě nepůjde. Nakonec šla, ale k pobavení ostatních návštěvníků do kostnice sestupovala se zakrytýma očima, že se na všechny ty kosti ani podívat nemůže. Ale osmělila se, návštěva dokonce vyvrcholila spuštěním alarmu, když Alice prostrčila ruku mříží k pyramidám z kostí, aby tam upustila peníz.
Venku se zatím spustila kroupová průtrž, která nám na chvíli přerušila hledání mysterky u kostnice. Naštěstí rychle přešla, vykouklo sluníčko a my se vesele pustili na procházku přes kopec Kaňk, který je prošpikovanými důlními chodbami a šachtami, sem tam s propadlinami, jak tam půda ještě pracuje.

Petřín

Holky mají velikonoční prázdniny, my si s Ivčou vzali volno, abychom si svátky trochu prodloužili a užili. Dlouho jsme nebyli na procházce v Praze, a protože je vlastně všední den, vydali jsme se na Petřín s nadějí, že tam nepotkáme davy turistů. Předpoklad nám vyšel, na rozhledně jsme se nemuseli vůbec tísnit, bylo tam tak deset lidí. Dopolední sluníčko sice vystřídaly mraky a sem tam déšť, ale viditelnost byla pořád nádherná a nabízely se nám daleké obzory. Na západě Milešovka, na východě Hradešín. Holky z výšky neměly dobrý pocit, tak jsme se zakrátko přesunuli o pár metrů do zrcadlového bludiště. Naposledy jsme tam byli s Alicí před půldruhým rokem, tehdy jsme se libově tlačili rozesmátými Italy. Dnes jsme měli dostatečný prostor a před zrcadly jsme se vyřádili. Další kroky nás pomalu vedly k Hladové zdi a do Kinského zahrad. Cestou jsme lovili kešky, dnešní procházka je vlastně zahájením letošní kačerské sezóny. Poslední poklad se schovával u kostela svatého Michala, zajímavé dřevěné stavbičky původem z Podkarpatské Rusi. Z větší části byla schovaná pod lešením, další důvod se sem ještě někdy vydat. Ona vlastně celá Kinského zahrada prochází procesem renovace, chodníky mají nová zábradlí, podél cest jsou nové lavičky, jezírko je krásně upravené. V jezírku mimochodem měly dostaveníčko snad všechny žáby z Prahy a protože je jaro, většina obojživelníků se řídila sezónním harmonogramem. K nemalé radosti našich holčiček. "Kláro, dělěj poď sem, voni se pářej!!"...

Mínus dva

Hereckým koncertem pro Milana Lasicu a Boleslava Polívku je inscenace Mínus dva od současného francouzského dramatika Samuela Benchetrita. Hra o dvou umírajících starcích je společným projektem tří českých a slovenských divadel. My na ni zašli do divadla Kalich.

Hořká komedie vypráví o poslední cestě dvou mužů, kteří na útěku z nemocnice dojdou skrze osudy jiných k naplnění osudů vlastních. Potkají těhotnou ženu, která je prosí, aby našli otce jejího dítěte, sebevraha, tanečníka a další hledající i hledané osoby. "Nazval bych to pozdním sběrem přátelství, najednou začínají chápat věci, které by nikdy nepochopili, kdyby se neocitli v takové tíživé, tragické situaci," říká o hře Boleslav Polívka.

Komedie ze současnosti získala mnoho divadelních ocenění nejen ve Francii, slovenský režisér Juraj Nvota dal prostor hlavně improvizovaným dialogům. Ústřední hereckou dvojici doplňují v českém uvedení Jitka Čvančarová s Martinem Hofmannem.

"Podle reakce diváků soudím, že humor je v této situaci osvobozující. Sami lidé se začnou bavit nad tou tragikou smrti," říká Milan Lasica.

Hervis 1/2Maraton Praha

Stojím u Libeňského mostu a čekám na Vaška, až mi předá kolík do závěrečné štafety pražského půlmaratonu. Kolem prosviští keňané a další běhaví borci, šňůra běžců pomalu houstne, a když začínají přibíhat první štafety, je už Jankovcova ulice jedním velkým proudem lidí. Kolem půl druhé vybíhám i já. První kilometr něco pod pět minut. Zdá se, že předbíhání pomalejších borců, co jdou celou půlku, motivuje, ale bacha abych nepřepálil. V Karlíně to pěkně fouká proti. Těšnovský tunel, smrad. Už se mi moc běžet nechce, i tempo pomalu slábne. Čechův most, poslední, šestý kilometr do cíle. Dav začíná trochu zrychlovat, mě sil naopak výrazně ubývá. Předbíhá mě nějaký španělský pár, ta ženská po dvaceti kilometrech pořád něco vesele povídá, neuvěřitelné. Konečně Mánesův most a cíl na dosah. Povzbuzování kolegů už mě k výraznější akci nedokope. Cíl. Podle mých hodinek necelých 32 minut (152. pozice z 242 ve čtvrté štafetě). Čas naší štafety 1:44:33 nám zajišťuje 51. místo z 225, druhému týmu z LeasePlanu jsme nandali dvanáct minut. Jsem velmi spokojený...

"Odposlechnuto" z jiného blogu:

Neskutečný zážitek ...

je stát na startovní čáře a za zvuku Vltavy koukat, jak vybíhá neskutečně dlouhý had lidí. Všichni vysmátí, natěšení, ale i nervozní.

Neskutečný zážitek je zjistit, že trasu kterou jsem před 10 lety jezdila tramvají a přilo mi to neskutečně dlouhé, uběhnete za pár minut.

Neskutečný zážitek vidět jak metry utíkají a pomalu a jistě se blížíte k cíli.

Neskutečný zážitek vidět ty jenž běží celý 1/2maraton, běžet proti Vám v době kdy před Vámi je ještě neskutečně dlouhých 2,5km, jste pocitově na pokraji svých sil a oni jsou tak klidní.

Neskutečný zážitek vidět ten dav co na Vás kouká, co Vám fandí a povzbuzuje. Vidět to z druhé strany.

Neskutečný zážitek je zjistit, že stát v první lajně při startu, nemá cenu, neb ty davy co Vás pak předbíhají jsou lehce demotivující.

Je neskutečný zážitek vědět ŽE JSTE TO DOKÁZALI!!!

VŠICHNI JSME TO DOKÁZALI!

Popíliť, všetko popíliť!

Jak říkal major Terazky. Vzal jsem si dnes jeho slova k srdci a jal se okopávat a utínat skryté kořeny přerostlého cypřiše s cílem skolit tuhle dřevinu, než procitne ze zimního spánku. Kořenovým balem jsem se potýkal půl soboty za povzbuzování sousedů. Nabídky, že to vyrveme traktorem, jsem s díky odmítl, ale zapůjčení motorové pily jsem rád přijal. Pozdě odpoledne jsem přesekl poslední zásadní pouto se zemí, pak už stačilo potahat za lano a strom se ladně složil.
"Na čo také vel'ké stromy, všetko popíliť !"

Vysazujeme

Před týdnem jsme nakoupili přiměřené množství semínek, abychom zkusili vypěstovat nějaké trvalky na zahradu. Dneska odpoledne jsme na stůl prostřeli pracovní papírák, rozdělali pidikvětináčky, pytlíky se semínkami a za Aliččina vytrvalého "hajdom hajdom tydlidom..." aranžovali semena do substrátu. Za týden, za dva snad uvidíme, jestli budeme mít s čím vítat příchod jara.

Krkonošská 70

Pětapadesátý ročník Krkonošské sedmdesátky pro Tkačevovu letku dopadl neslavně, jak je vidět z výsledkové listiny. Důvodem pro DNS (Did Not Start) bylo nevídané zhroucení týmu díky virům a zraněním. Tak snad příště...

Zimní sporty

Stále mrzne, ledy na rybnících jsou solidní, i počasí láká ven a tak jsme se v sobotu i v neděli nazuli do bruslí a otestovali naše umění na Mlýnském rybníku v Úvalech. Klárka ho zkoušela už v týdnu s družinou, tak jsme věděli, že se tam jezdí. Spousta dalších rybníčků v okolí je zasněžená a moc se tam bruslit nedá. Na Mlýnském jsou vypluhované cestičky a hřišťátka plné lidí, oba dva dny jich tam bylo dost, včetně spolužaček Kláry a Alice. Naší oblíbenou zábavou byla hra na babu, kterou holky vydržely hrát celou dobu, co jsme se na ledu plácali.

Dneska odpoledne jsem se konečně dokopal k průzkumu běžkařského terénu kolem Hradešína. Ještě před obědem se z výletu vraceli tři generace od Votočků a že prý se jede báječně. Nejskvělejší na celém běžkování je, že si můžu lyže nazout téměř na zápraží a vyrazit. Stopy od nás vedou na pole směrem k Doubku a pak k Hradešínskému lesu. Asi jsem nejtěžší běžec z obce, i projetá stopa se pode mnou ještě místy bořila... V lese je pár cest protažených od lesáků, co tam stahují vytěžené dřevo, tak se dá i trochu bruslit, sice jen asi tak dva kilometry směrem k Žernovce a zase zpátky, ale co, trénovat před K70 se musí...

Vjesolyje Kartinki

Výtvory Klárky a Alice z brusírny perel v Pěnčíně.

Jarní prázdniny

Středočeské "jarňáky" letos vyšly na celkem časný termín zkraje února a protože počasí přálo zimním sportům, využili jsme Jabloneckého zázemí a vyrazili z Hradešína na sever. Školičku na Severáku jsme letos odpískali a místo ní se vydali na svahy sami. Asi se lyžování moc nezapomíná, protože než jsem se rozkoukal, byla už Alice na vleku a vzápětí se střemhlav řítila z kopce. Mé instrukce, že nemá v pluhu "sedět na nočníku" byly jen bzučením mouchy, ale jakmile jí začala radit o rok starší příbuzná, začala ochotně fungovat jak robůtek. V pondělí jsme vyjeli do Josefáče na Bukovku, kde je na prázdninách i Klárky kamarádka Klárka (taky).



Prudší (červená) sjezdovka, dospělácky rychlá poma. Holky mile překvapily, že to pro ně není žádný problém a srdnatě jsme hráli na babu a závodili. Odpočinkovou tečkou za sportováním byla úterní exkurze do brusírny perel v Pěnčíně, po které jsme se usadili do místní dílny pro děti a z nepřeberných van půlených korálků a sklíček lepili mozaiky pro "chudáka maminku, co musí doma uklízet..."

Paroubek

Dneska při nákupu Alice nahlédla do košíku na titulní stranu novin, ze které se svým typickým úsměvem zubil lamač ženských srdcí Hugh Grant. Zatahala mě za rukáv a říká: "To je Paroubek??" ...

Vjesolyje kartinki

Nedávno se na dveřích do pokojíku objevila tahle výzva. Ani nevím, čím jsme si ji vysloužili...