Loučeň

Na prvomájový den jsme se domluvili s Rožkovými, že si uděláme výlet do labyrintů v Loučni. V jedenáct se scházíme u brány do zámeckého parku a hned za pokladnami se noříme do prvního bludiště vytvořeného z tisů designérem Adrianem Fisherem. Ještě, že je tam plošina s vyhlídkou, jinak bych ani netušil, kde se děti honí. Nedaleko se schovává jediná keška v této oblasti. Musím Alici vysadit, je vysoko na stromě. Být sám, tak jsem v háji. Na druhé straně louky se objevují dvorní dámy jak vystřižené z Vogue ročník 1638. I s kočárkem. Jak by ne, dneska se to tu hemží postavami na téma Albrecht z Valdštejna a vývoje země české po bitvě na Bílé hoře.

V koutě parku čeká lanové centrum, pozůstatek nějaké podnikové akce. Atrakce zejména pro Kraštofa, který si vyplavuje adrenalin "skokem do prostoru". Ostatní aspoň zkoušejí štěstí na provazové lávce půl metru nad zemí.

Z desíti labyrintů jsme společně viděli osm, Rožkovi skrečují pokračování, protože se Maxovi udělalo zle. My se jdeme s Klárou a s Alicí podívat na další dvě bludiště přímo k zámecké budově, pak na oběd a zmrzlinu do vesnice a honem domů za maminkou, která se tam léčí s nemocným krkem.