Petřín

Holky mají velikonoční prázdniny, my si s Ivčou vzali volno, abychom si svátky trochu prodloužili a užili. Dlouho jsme nebyli na procházce v Praze, a protože je vlastně všední den, vydali jsme se na Petřín s nadějí, že tam nepotkáme davy turistů. Předpoklad nám vyšel, na rozhledně jsme se nemuseli vůbec tísnit, bylo tam tak deset lidí. Dopolední sluníčko sice vystřídaly mraky a sem tam déšť, ale viditelnost byla pořád nádherná a nabízely se nám daleké obzory. Na západě Milešovka, na východě Hradešín. Holky z výšky neměly dobrý pocit, tak jsme se zakrátko přesunuli o pár metrů do zrcadlového bludiště. Naposledy jsme tam byli s Alicí před půldruhým rokem, tehdy jsme se libově tlačili rozesmátými Italy. Dnes jsme měli dostatečný prostor a před zrcadly jsme se vyřádili. Další kroky nás pomalu vedly k Hladové zdi a do Kinského zahrad. Cestou jsme lovili kešky, dnešní procházka je vlastně zahájením letošní kačerské sezóny. Poslední poklad se schovával u kostela svatého Michala, zajímavé dřevěné stavbičky původem z Podkarpatské Rusi. Z větší části byla schovaná pod lešením, další důvod se sem ještě někdy vydat. Ona vlastně celá Kinského zahrada prochází procesem renovace, chodníky mají nová zábradlí, podél cest jsou nové lavičky, jezírko je krásně upravené. V jezírku mimochodem měly dostaveníčko snad všechny žáby z Prahy a protože je jaro, většina obojživelníků se řídila sezónním harmonogramem. K nemalé radosti našich holčiček. "Kláro, dělěj poď sem, voni se pářej!!"...