Stojím u Libeňského mostu a čekám na Vaška, až mi předá kolík do závěrečné štafety pražského půlmaratonu. Kolem prosviští keňané a další běhaví borci, šňůra běžců pomalu houstne, a když začínají přibíhat první štafety, je už Jankovcova ulice jedním velkým proudem lidí. Kolem půl druhé vybíhám i já. První kilometr něco pod pět minut. Zdá se, že předbíhání pomalejších borců, co jdou celou půlku, motivuje, ale bacha abych nepřepálil. V Karlíně to pěkně fouká proti. 
Těšnovský tunel, smrad. Už se mi moc běžet nechce, i tempo pomalu slábne. Čechův most, poslední, šestý kilometr do cíle. Dav začíná trochu zrychlovat, mě sil naopak výrazně ubývá. Předbíhá mě nějaký španělský pár, ta ženská po dvaceti kilometrech pořád něco vesele povídá, neuvěřitelné. Konečně Mánesův most a cíl na dosah. 
Povzbuzování kolegů už mě k výraznější akci nedokope. Cíl. Podle mých hodinek necelých 32 minut (152. pozice z 242 ve čtvrté štafetě). Čas naší štafety 1:44:33 nám zajišťuje 51. místo z 225, druhému týmu z LeasePlanu jsme nandali dvanáct minut. Jsem velmi spokojený...
"Odposlechnuto" z jiného blogu:
je stát na startovní čáře a za zvuku Vltavy koukat, jak vybíhá neskutečně dlouhý had lidí. Všichni vysmátí, natěšení, ale i nervozní.
Neskutečný zážitek je zjistit, že trasu kterou jsem před 10 lety jezdila tramvají a přilo mi to neskutečně dlouhé, uběhnete za pár minut.
Neskutečný zážitek vidět jak metry utíkají a pomalu a jistě se blížíte k cíli.
Neskutečný zážitek vidět ty jenž běží celý 1/2maraton, běžet proti Vám v době kdy před Vámi je ještě neskutečně dlouhých 2,5km, jste pocitově na pokraji svých sil a oni jsou tak klidní.
Neskutečný zážitek vidět ten dav co na Vás kouká, co Vám fandí a povzbuzuje. Vidět to z druhé strany.
Neskutečný zážitek je zjistit, že stát v první lajně při startu, nemá cenu, neb ty davy co Vás pak předbíhají jsou lehce demotivující.
Je neskutečný zážitek vědět ŽE JSTE TO DOKÁZALI!!!
VŠICHNI JSME TO DOKÁZALI!
Žádné komentáře:
Okomentovat