Adventní průvod světýlek

Aby nebylo pochodů s lampióny málo, tak dneska v pět začínal jeden v Brodě. Pod názvem Adventní průvod světýlek se skrývá docela sympatická akce, kdy českobrodská garda s průvodem dětí projde městem a na náměstí se rozsvítí vánoční strom, pod kterým sbor Vox Bohemica zazpívá staročeské koledy. Úderem páté zhaslo pouliční osvětlení a gardisté nastoupili. Vpředu bubeníci a pištci, pak kluci vlajkonoši v modrobílých pláštích máchali českobrodskými standardami, za nimi pestrá směs historicky oblečených mužů i žen s pochodněmi. V závěsu za gardou pak průvod rodičů a dětí s lampióny. Pod gotickou zvonicí už stál připravený sbor Vox Bohemica, s Klárou v druhé řadě, a jakmile se světýlka na vánočním stromu rozsvítila, pozvedlo sbormistr Charvát taktovku a spustil asi čtvrthodinovou produkci vánočních písní.

Jarmark

Přes týden děti ve škole finišovaly s výrobou drobností, které dnes daly na trh v rámci každoročního jarmarku v úvalské základce. Nejdřív ke stolu 2.C, kde už měla prodej v rukou parta Aliččiných spolužáků. Podle pokynů Alice bereme po kousku od každého druhu. Pak ve třech pokračujeme do třídy, kde má pult 4.A a kupujeme ozdobičky, co Klára vyráběla. Holky se rozutekly, tak se ještě jdeme podívat na vyšší třídy. Šesťáci prodávají cukroví, beru si drobnost, ať si osladím odpoledne, sedmáci vystavují panenky voodoo...

Lampiónový průvod 2.C

Na Martina žádný lampiónový průvod nebyl, ale pan učitel nelenil, s dětmi vyrobil zdařilé lampióny a ohlásil, že druhá cé si udělá průvod tento pátek. Alice si svůj lampión zničila (nebo nechala zničit) v družině, ještě že máme v zásobě nestárnoucí náhrady, co si holky vyrobily ještě ve školce v Hamburku.
V šest jsme byli shromážděni před školou, pan učitel vypadal trochu nesvůj, asi nečekal tak velkou účast rodičů. Když se ho tatínek Adriany ptal, jak dlouho to asi bude trvat, jen pokrčil rameny, "To já nevím...". Po druhé otázce, kam vlastně s dětmi půjde, si otřel pot z čela a velmi tichým hlasem odpověděl: "To se musíte zeptat tamhle paní Štefkové...". Ale to už paní Štefková zavelela odchod, který se zdržel jen hašením vzplanuvší lucerny jakéhosi Tobiáše...

Cena taneční školy Duha

Pět minut do odjezdu na závody si Alice vzpomněla, že asi nechala soutěžní sukni v úvalském sokole. Adrenalin. Sokolovna bude určitě zamčená. Jejich cvičitelka Alena bere telefon, až když jsme na cestě. Sukni naštěstí našla po tréninku a má ji s sebou. Před desátou jsme v České Lípě, do kulturáku se sjíždějí i další taneční skupiny. V jedenáct mají malí Úvaláci zkoušku, v jednu pak zahajují soutěž - cenu taneční školy Duha. S vystoupením "Bílé Vánoce" v kategorii mladších žáků skončily holky třetí, skvělý úspěch na to, že si to zacvičily asi jen šestkrát. Prima podívanou i skvělou atmosféru pak nabídla street dancová vystoupení juniorů a mládeže, vydrželi jsme tam až do konce.

Velká Kunratická 2010

Opět nadešel čas dvaceti minut bez dechu a s olovem v nohách. Na druhou stranu, letošní počasí bylo přímo lahůdkové, osmnáct nad nulou, sluníčko a azur. Se startovními čísly kolem 2024 jsme byli jedni z posledních závodníků tohoto ročníku, po nás už bourali startovní bránu. Neběželo se mi o nic líp, než loni nebo kdykoli dřív, klasická hrůza. Ale zase jsem si o něco polepšil, nějakých 39 vteřin na letošní čas 20:30. Výsledky jsou na http://www.velkakunraticka.cz/ .

Cirque du Soleil

Dostali jsme dva lístky na nejslavnější představení slunečního cirkusu Cirque du Soleil "Saltimbanco" do O2 arény. Šestá řada, téměř pod pódiem, luxus. Úderem půl osmé mezi řadami sedadel vtrhnou pod pódium skupiny pestrobarevně vyparáděných účinkujících, aby si z některých diváků udělaly šoufky. Než je vyžene černošský principál a odstartuje představení. Gumoví akrobaté, duhová smršť artistů popírajících gravitaci na čínských tyčích, žonglér s míčky, které se v jeho rukou měnily na bílé šmouhy, klaunové létající z ruské houpačky do desetimetrové výšky... vše provázené živou hudbou, skvělou choreografií, propojené divadelními výstupy, kde se ani na vteřinu neobjeví hluché místo. Etudy klaunského mima Eddieho jsou vážně vtipné. Když na pódium vytáhne chudáka nic netušícího diváka, stává se z jeho kusu humorná lekce divadelní mimiky. Éterické představení létajících andělů na hrazdách a pružných lanech je posledním střípkem kaleidoskopu Saltimbanca a člověk se může opět v klidu zhluboka nadechnout. Kdo má rád cirkus typu Berousek, bude z Cirque du Soleil naprosto uchvácen. Ale i ten, komu běžná manéž úplně nesedí, si v tomhle představení určitě najde své.
Rozhovor s "principálem" kusu Saltimbanco Jamesem Clowneym: http://kultura.ihned.cz/c1-48125380-kazda-chyba-muze-zabijet-rika-james-clowney-z-cirque-du-soleil

Kouzlo děravé chalupy

Odpoledne jsem si v práci uvědomil, že zedníci už asi co nevidět vezmou kramle a barák zůstane opuštěný. A děravý jak ementál, protože během dne dělali díry pro nová okna. A taky že jo. Když jsem dorazil, dům skutečně vypadal jak ruina a nikde nikdo. Cáry mlhy se valily do sednice jedním "oknem" a druhým zase odcházely. Teploměr ukazoval čtyři stupně. Nabalený jak na severním pólu jsem si udělal pohodlí, ale zima byla nesmírně vlezlá. Snad jedinou výhodu takové otevřené bydlení má - neteplá v něm víno...

Vjesolyje kartinki

Za třicet dní Mikuláš, holky už začínají pomalu nervoznět...

Vinnetou

Po velmi, velmi dlouhé době, asi tak po celém čtvrtstoletí, jsem se znovu podíval na film Vinnetou. Samozřejmě i s holkama. Velká akce. Pořád je to prima biják, jen nevím jestli i pro holky. Když zloduch Santer v závěru filmu visí za jednu ruku nad proastí a dole na něj čekají kopí Apačů, Klára prohlásí: "Má pěkný boty...."
:o)

Vjesolyje kartinki

Naprosto nás umrtvil Aliččin komentář k vlastnímu dílu, respektive k růžové slepici, co se vznáší nad postavou Michala: "To je Michalův anděl strážný..."
:o)

Halloween

O den dříve, ale na druhé straně je sobota a to se oslavuje o něco lépe než v neděli. Na šestou jdeme ke Králům, u nás doma je necelých šestnáct stupňů a to by se k nám asi nikdo moc nehrnul. Madla s Adámkem nás už vyhlížejí. Bez velkých průtahů se pouštíme do dlabání dýní. Naše jsou odleželé, pořídili jsme je už před třemi nedělemi u silnice. Jedna z nich začíná trochu řidnout, snad ještě nějaký ten den vydrží. Holky si navrhují ksichtíky podle sebe, jen jim je pomáhám vyřezat, aby si nerozkrájely svoje pacičky. Ještě svíčku a hurá na verandu, tuříny naše i Králových pěkně v řadě vedle sebe. Děti jdou celou akci oslavit po svém do patra, my si otvíráme lahvinky lahodných bílých, abychom svaté i pohanské duše v žádném případě neošidili...

Draci Na Plachtě

Dopoledne jsme vyzkoušeli za barákem, jak draci létají, nebo spíš nelétají, vítr se tam co chvíli ztrácel. A protože foukal jihozápadní, vyjeli jsme odpoledne nad Třebohostice Na Plachtu. Tady skutečně dulo stále a dostatečně. Aliččin nový drak jednošňůrák plachtil bez problému a vítr byl silný i na kreace s velkým dvoušňůrákem. Klářina draka jsme zřejmě někam zabalili během vyklízení předsíně, tak trénovala s velkým. Párkrát to napálila přímo do země, ale nakonec s rogalem vydržela mávat ve vzduchu docela dlouho. Stejně tak i Alice. Asi se porozhlédnu po menších dvoušňůrácích, abychom si zalétali všichni.

Pražská procházka

Nad hlavou nám bouchají o trámy cihly a kyblíky s betonem, doma je sychravo, raději prcháme ven. Dlouho jsme nebyli společně na procházce v Praze, tak necháváme auto v Hostivaři a Áčkem se necháváme zavézt na Staroměstskou. Lidí tradičně tisíce, proplétáme se mezi davy turistů. Holkám to nevadí, stejně jsou nejlepší krámky se šperky, figurkami, loutkami a cetkami. Co chvíli stojíme. Před Karlovým mostem je fakt husto, to samé i na něm, celý svět se sjel do Prahy... Teprve na Kampě si můžeme trochu vydechnout. Zábradlí mostku u Velkopřevorského mlýna je celé ověšené visacími zámky, čerti vědí, jaká akce tady kdy proběhla. V Mostecké jsme zamířili na dvůr jednoho z domů, kde jsme se v nenápadné galerii kdysi kochali obrazy JŠ. Ale nájemce se změnil, a dneska tu měli jen jakousi abstraktní modernu. No nic. V Cihelné ulici je keška v nejužší uličce v Praze. Je tak úzká, že se v ní dva lidé nevyhnou a proto tam "provoz" řídí semafor. Bohužel vede jen do vinárny, pod schody čeká číšník a s vlčím úsměvem se příchozích ptá, co si dají. Na kešku tedy nedojde, asi bychom se museli nejdřív usadit na venkovní zahrádku. Poslední dnešní odlov u Mánesova mostu nám hatí jakýsi pracovník ochranky, co se promenáduje přímo kolem místa, kde má být pokládek ukrytý. K odchodu se nemá, začíná pršet a tak se raději klidíme my na nedalekou Malostranskou a zpátky na periferii.

Hypoalergenní krém

Klára se právě učí anglická slovíčka a došlo na zvířata. Důsledek?
Večer po koupání...
Ivča: "Vem si ten hypoalergenní krém!"
Klára: "Cože?? To jako že je z hrocha?!?!?"
...

Cyklostezky Pošmbeří

Na úřadě jsme dostali pozvánku na malý hromadný cyklistický výlet z Hradešína do Tismic. Tam se totiž sjedou zástupci z většiny okolních obcí, kudy vedou nově otevřené cyklostezky Pošembeřím. Nazvat akci hromadnou by bylo trochu nadsazené, já s Klárkou a s Alicí jsme tvořili polovinu skupiny. Když bylo jasné, že se nikdo nepřidá, vyjeli jsme směr Přišimasy, Klepec, Limuzy a pak po silnici do Tismic. Byť bylo skoro jedenáct a sluníčko svítilo, teploměr ukazoval jen pár stupňů nad nulou. Holky proto cestou dolů neskutečně skučely, že jim umrznou a upadnou prsty na rukou. Až limonáda na tismickém hřišti jim spravila náladu. Slavnostní otevření cyklostezek proběhlo fajnově, pro děti tam zorganizovali závody kolařské zručnosti. A protože vítěz vždycky dostal čokoládové lízátko, jezdila Alice jednu rundu za druhou, dokud odměny nedošly. My s Klárkou jsme si zatím pochutnali na klobáse a když jsme se dosyta vyblbli, naskočili jsme znovu do sedel, abychom se vydali vzhůru do Hradešína. Vzali jsme to přes Mrzky a pak kola tlačili po lesní cestě až skoro k Hradešínu, k Aliččině veliké nelibosti. Bez jídla ("klobásu nejim...") začala hrozně prudit, tak jsme si cestu užili...

Mutanti

Ke konci dnešního běhání se ke mně ve Škvorci přiřítila tak šestiletá holčička a povídá:
"Pozor na mutanty!!!"
"Hmm?"
"Jsou to keře, ale pozor, aby vás nechytly!"
"Tak jo, díky, dám si bacha." a běžím dál. Holčička kluše za mnou.
"Kam běžíte?"
"Domů do Hradešína."
"Hmm, ale to byste neměl, běhat takhle nahatej!"
"Už jsem se zahřál, neboj."
"Hmm aha, tak nashledanou..."
A než jsem se otočil, byla fuč...

Škvorecký jarmark

Dneska jsme se coby správní vesničáci vydali přes pole do Škvorce, kde se na návsi konal jarmark. Pár stánků s uměleckými výtvory, s kořením, s medem, občerstvení, ale hlavně pultíky dětí ze škvorecké školy, které tam prodávaly své výtvory, nebo lépe jedlé produkty svých maminek. Do toho velká scéna historického poutního divadla, která byla menšími návštěvníky jarmarku doslova obležená a atrakce jízdy na oslu. Ta byla jak pro naší Alici, tak pro Zuzku Šárovou magnetem. Od osla se nehly. Jednu jízdu si zaplatily, ale tak dlouho chodily s ostatními malými jezdci, až si vydyndaly nejednu další jízdu zadaráč.
Cestou zpátky jsme potkali hradešínské domorodce s košíky plnými hub a tak jsme dpoledne vyrazili do Hradešínského lesa kouknout se, co tam na nás zbylo. Babky na nás koukaly za kdejakým stromem, sem tam bedla, dva kotrče, nějaké ty holubinky a klouzky. Co nemá žlutý spodek, je podle holek jedovaté. Mám svoji smrtelnou směs schovanou v mrazáku, dnešní smaženici jsme raději udělali jen z těch "jedlých" kousků.

Osečanská šlapka

Už ani nevím, proč jsme v loňském roce závod vynechali. Letos jsem nereflektoval na Aliččiny protočené panenky a protesty a holky přihlásil. Sobotní ráno bylo díky páteční firemní akci, která byla velmi vydařená a bouřlivá, poněkud kocovinoidní, nicméně jsem provedl rozborku kol, aby se vlezly do kufru Škodovky, a vyjeli jsme směr Osečany. Složit kola, registrovat, nacvaknout čísla na řídítka a do startu zbývalo sotva pár minut. V 10:30 se rozezní houkačka městské policie a peleton dětí a jejich doprovodu šlápne do pedálů. Po minulé zkušenosti se nikam nehrneme a vzápětí jsme na chvostu. Klára naštvaná, že nám všichni ujedou, Alice zpruzená, že tady musí závodit. Povzbuzování a hecování nepomáhá. Na prvním kilometru vyndavám Twixku, ta Alici trochu uklidní. Přesto další povzbuzování házím za hlavu, nemá to cenu. Na dalším kopci dojíždíme Evu Šimánkovou s malou Janičkou a to je naše spása. Holky byly spolu na táboře, hned se daly do povídání, blbnutí a najednou už jízda tolik nebolela. Takže opět máme pohodový výlet, po závodnickém duchu ani památky. Asi je to tak lepší. Jediná nehoda nás potkala téměř na konci při sjezdu do Osečan, kdy Alice přehlédla kámen a vystřihla let plavmo rovnou do kopřiv. Sice dopadla do měkkého, ale zle se popálila. Pocit soutěže se mi podařilo vyvolat až půl kilometru před cílem. Vyhecoval jsem holky, abychom dojeli do cíle dřív než duo Šimánkových. Trochu nefér za to, že s námi celou cestu kolegiálně jely, ale Klára s Alicí to vzaly vážně a těch posledních pětset metrů do kopce vyjely a vyběhly s jazykem na vestě. A jaké bylo Aliččino zhodnocení poté, co dostala odměny a medaile? "Už na tyhle závody nikdy nepojedu!!!"

Smetanova vyhlídka

Poslední prázdninový den jsme nechtěli strávit jen tak v Hrdešíně a tak jsme se dopoledne naložili do auta a odvezli jsme se za Krňany, že si uděláme výletík po nejhezčích vyhlídkách na bývalé Svatojánské proudy, dnes meandry Štěchovické přehrady. První překvapení se dostavilo, když cesta, která se v mapách Seznamu.cz jevila jako zpevněná, vůbec neexistovala a my se prodírali hovězí pastvinou a kopřivami. Druhým překvapením byl studený déšť, byť včerejší předpověď slibovala sucho až do dnešního odpoledne. Část týmu byla vybavená líp, část hůř. Na Smetanově vyhlídce už byla Ivča durch a její modré rty věstily návrat k autu. Vyhlídku Máj si necháme napříště.

Hluboká a Židova strouha

Už předlouho jsme nebyli na žádném hradě nebo zámku. Historické siločáry nás tahem silným a neustálým přivedly až na Hlubokou, do Mekky romantických duší. Duší tam bylo mraky a mluvily jak česky, tak rusky, německy, polsky, svahilsky, japonsky, no zkrátka kakofonie jazyků. Do toho svatby, fotografové, kameramani, mumraj jak na damašském tržišti. Já doufal, že se před venkovním shonem ukryjeme do útrob zámku, do jeho reprezentačních sálů (trasa A). Ale ouha, průvodce leckdy ani nestačil povědět všechno, co chtěl, a ze dveří už nedočkavě nakukovala skupina, která nastoupila po nás. My zase šlapali na paty německy mluvící expedici turistů před námi. Zkrátka Verkehr jak hrom. Poklidu jsme si užili až v parku, kde jsme lovili místní kešky.

Po pozdním obědě v Týnu nad Vltavou jsme popojeli k Bechyni a sestoupili k soutoku Lužnice a Židovy strouhy. Já tu byl někdy před třiceti lety, ještě s dědou. Popisky na netu líčí soutěsku jako nesmírně romantický kus přírody. Jak pro koho. Začátek je fajn, potok zařízlý mezi skalními stěnami, žlutá značka kopíruje pravý břeh. Jenže najednou ji vidíme na břehu druhém a před námi je jen voda a kolmá skála. Přes potok je položené prkno neznámé (a zřejmě nevalné) nosnosti. Holky a já to bereme jako prima zpestření. Ivča už míň. "Hlavně se pořádně rozkroč, ať rozložíš váhu", radím a podávám pomocnou ruku. Klára s Alicí hýkají smíchy a jen čekají, kdy se prkno zlomí. Ale jsme bez ztráty desítky na druhé straně. Ujdeme dvěstě metrů a značka opět pokračuje na protějším břehu. Tentokrát bez lávky. "Boty dolů a brodíme", velím. "I ponožky?", pro jistotu se ptá Alice. Ta vodou projde jako první. Bez problému. Já svoje boty raději hážu na druhý břeh, abych měl volné ruce. Proud naštěstí není prudký, strouha se dá přejít poměrně snadno. Za mnou Klárka a nakonec Ivča, která má s rovnováhou trochu problémy a tak se nám opět stará o zábavu. Kouknu do mapy, podle ní jde žlutá už jen po pravém břehu. Samozřejmě, že po pěti minutách dospějeme k dalšímu brodu. Raději volíme ústup od vody a místo brodění lozíme strmou necestou do vršku, kde tušíme silnici. Aspoň že ta tam byla. O kus dál odlovím místní kešku a to je závěr naší procházky. Zážitek...

Když už jsme u Bechyně, byl by hřích nepodívat se na zdejší most Bechyňská Duha. Projdeme si ho tam i zpátky, za městem se sluníčko pomalu blíží k západnímu obzoru. Nad hloubkou se trochu tají dech, Ivča se raději jen dívá k obzorům. Pokocháme se a valíme domů.