Na úřadě jsme dostali pozvánku na malý hromadný cyklistický výlet z Hradešína do Tismic. Tam se totiž sjedou zástupci z většiny okolních obcí, kudy vedou nově otevřené cyklostezky Pošembeřím. Nazvat akci
hromadnou by bylo trochu nadsazené, já s Klárkou a s Alicí jsme tvořili polovinu skupiny. Když bylo jasné, že se nikdo nepřidá, vyjeli jsme směr Přišimasy, Klepec, Limuzy a pak po silnici do Tismic. Byť bylo skoro jedenáct a sluníčko
svítilo, teploměr ukazoval jen pár stupňů nad nulou. Holky proto cestou dolů neskutečně skučely, že jim umrznou a upadnou prsty na rukou. Až limonáda na tismickém hřišti jim spravila náladu. Slavnostní otevření cyklostezek proběhlo fajnově, pro děti tam zorganizovali závody kolařské zručnosti. A protože vítěz vždycky dostal čokoládové lízátko, jezdila Alice jednu rundu za druhou, dokud odměny nedošly. My s Klárkou jsme si zatím pochutnali na klobáse a když jsme se dosyta vyblbli, naskočili jsme znovu do sedel, abychom se vydali vzhůru do Hradešína. Vzali jsme to přes Mrzky a pak kola tlačili po lesní cestě až skoro k Hradešínu, k Aliččině veliké nelibosti. Bez jídla ("klobásu nejim...") začala hrozně prudit, tak jsme si cestu užili...
Na úřadě jsme dostali pozvánku na malý hromadný cyklistický výlet z Hradešína do Tismic. Tam se totiž sjedou zástupci z většiny okolních obcí, kudy vedou nově otevřené cyklostezky Pošembeřím. Nazvat akci 
hromadnou by bylo trochu nadsazené, já s Klárkou a s Alicí jsme tvořili polovinu skupiny. Když bylo jasné, že se nikdo nepřidá, vyjeli jsme směr Přišimasy, Klepec, Limuzy a pak po silnici do Tismic. Byť bylo skoro jedenáct a sluníčko 
svítilo, teploměr ukazoval jen pár stupňů nad nulou. Holky proto cestou dolů neskutečně skučely, že jim umrznou a upadnou prsty na rukou. Až limonáda na tismickém hřišti jim spravila náladu. Slavnostní otevření cyklostezek proběhlo fajnově, pro děti tam zorganizovali závody kolařské zručnosti. A protože vítěz vždycky dostal čokoládové lízátko, jezdila Alice jednu rundu za druhou, dokud odměny nedošly. My s Klárkou jsme si zatím pochutnali na klobáse a když jsme se dosyta vyblbli, naskočili jsme znovu do sedel, abychom se vydali vzhůru do Hradešína. Vzali jsme to přes Mrzky a pak kola tlačili po lesní cestě až skoro k Hradešínu, k Aliččině veliké nelibosti. Bez jídla ("klobásu nejim...") začala hrozně prudit, tak jsme si cestu užili...
Žádné komentáře:
Okomentovat