Rozhodli jsme se strávit výrazně prodloužený víkend v Čechách. Parta našich přátel už tradičně obsadila Monínec a tak jsme se tam na dva dny taky nastěhovali. Cestou jsme stihli najít dva poklady, jeden přímo v Sedleci, druhý nás zavedl do lesa ke kruhu z menhirů, o kterém jsem nikdy neslyšel a to už na Monínec jezíme nějaký pátek. Holky byly natěšené na koníky v Cunkově, kde spolu s ostatními prcky v sobotu odpoledne obsadili celkem osm sedel a projeli louky a lesy v okolí. Koně, pěší výlet, čerstvý vzduch zajistili hladký průběh ukládání do postele a tak jsme se mohli vesele věnovat klábosení a koštování vín z celého světa.Budík po třech nocích s minimem spánku nebyl vůbec příjemný, ale museli jsme hned po snídani vyrazit do Raškovic za mamkou, abychom ji po operaci potěšili návštěvou. Světlým bodem časného vstávání byly neuvěřitelné červánky, které se ale velice rychle změnily v šedý ranní opar. V Raškovicích jsme odevzdali naše tři morčata do péče podlažických. Klára na ně začala být alergická a tak nezbylo, než je dát z domu pryč. Takhle je aspoň může navštěvovat a ví, že jsou v dobrých rukou.
Pondělí a úterý se neslo ve znamení doktorů a zubařů. Naštěstí nám vyšel čas navštívit i rodiče v Jablonci, kde jsme snad rok nebyli. A nestačil jsem zírat, co dokážou udělat evropské fondy s dobrými projekty - město rozkvetlo. Dokončená je stavba Eurocentra místo bývalého výstaviště, Dolní náměstí je vydlážděné, s novou studnou a moderní kašnou, kostel svaté Anny, nejstarší jablonecký kostel, rekonstruovaný a otevřený pro veřejnost a výstavy. Všechno jsme si prohlédli po procházce na Dobrou vodu, kde se na rozhledně schovával poklad. Tam jsme umístili posledního norského chrousta, ať se chvíli toulá taky po Čechách. Zkoušeli jsme na louce pouštět draky, ale kombinace nezkušených rukou a nestálého větru byla zárukou nezdaru. Ale aspoň jsme se proběhli.
Žádné komentáře:
Okomentovat