Halloween

Abychom si trochu oživili večery a soumrak už o páté odpoledne, abychom si vyzkoušeli něco nového, a aby holkám nebylo líto, že jako jediní nemáme svítící bubáky v "zadýněné" ulici, pořídili jsme parádní dýni, že si doma uděláme Halloween. Ale ještě než nabrousíme nože, trochu nahlédneme do historie tohohle dušičkového svátku.

Behind the name... Halloween, or the Hallow E'en as they call it in Ireland , means All Hallows Eve, or the night before the 'All Hallows', also called 'All Hallowmas', or 'All Saints', or 'All Souls' Day, observed on November 1. In old English the word 'Hallow' meant 'sanctify'. Roman Catholics, Episcopalians and Lutherians used to observe All Hallows Day to honor all Saints in heaven, known or unknown. They used to consider it with all solemnity as one of the most significant observances of the Church year. And Catholics, all and sundry, was obliged to attend Mass. The Romans observed the holiday of Feralia, intended to give rest and peace to the departed. Participants made sacrifices in honor of the dead, offered up prayers for them, and made oblations to them. The festival was celebrated on February 21, the end of the Roman year. In the 7th century, Pope Boniface IV introduced All Saints' Day to replace the pagan festival of the dead. It was observed on May 13. Later, Gregory III changed the date to November 1. The Greek Orthodox Church observes it on the first Sunday after Pentecost. Despite this connection with the Roman Church, the American version of Halloween Day celebration owes its origin to the ancient (pre-Christian) Druidic fire festival called "Samhain", celebrated by the Celts in Scotland, Wales and Ireland. Samhain is pronounced "sow-in", with "sow" rhyming with cow. In Ireland the festival was known as Samhein, or La Samon, the Feast of the Sun. In Scotland, the celebration was known as Hallowe'en. In Welsh it's Nos Galen-gaeof (that is, the Night of the Winter Calends. According to the Irish English dictionary published by the Irish Texts Society: "Samhain, All Hallowtide, the feast of the dead in Pagan and Christian times, signalizing the close of harvest and the initiation of the winter season, lasting till May, during which troops (esp. the Fiann) were quartered. Faeries were imagined as particularly active at this season. From it the half year is reckoned. also called Feile Moingfinne (Snow Goddess).(1) The Scottish Gaelis Dictionary defines it as "Hallowtide. The Feast of All Soula. Sam + Fuin = end of summer."(2) Contrary to the information published by many organizations, there is no archaeological or literary evidence to indicate that Samhain was a deity. The Celtic Gods of the dead were Gwynn ap Nudd for the British, and Arawn for the Welsh. The Irish did not have a "lord of death" as such. Thus most of the customs connected with the Day are remnants of the ancient religious beliefs and rituals, first of the Druids and then transcended amongst the Roman Christians who conquered them.

Takže žádná Amerika, žádný obchodní kalkul, ale echt prastará druidská taškařice. A jak se to má s vydlabanou dýní? Tak to prý byl ve starém Irsku nějaký chasník, Jack se jmenoval, zanámý ožrala a podvodník, a ten přiměl čerta, aby vylezl na strom. Když byl čert nahoře, Jack rychle vyryl do kmenu kříž a měl satanáše v pasti. Pak s ním uzavřel dohodu, že ho pustí, když ho čert přestane pokoušet. Dál se povídá, že když Jack umřel, nepustili ho do nebe kvůli jeho hříchům, ale oni ho nechtěli ani v pekle, protože kdysi napálil čerta. Místo toho mu dali jediný řeřavý uhlík, abymu aspoň trochu svítil na cestu v temnotách. Uhlík vložili do vydlabané řepy, aby vydržel déle žhavý. Původně Irové používali k lampionům řepy a tuříny. Když ale přistěhovalci do Ameriky zjistili, že dýní je tam daleko víc a že se dají lépe zpracovat, rychle se ujaly jako dušičkové lampióny.

Tak jsme si nakreslili, jaký bychom chtěli mít ksichtík, uřízli čepičku a začli z dýně vyvrhávat semínka a další nevábné svinstvo. Naštěstí holky dychtily po tom, aby si dýni mohly vydlabat, a tak jsme jim tu práci s radostí přenechali. Vykrajování šlo tenkým nožem překvapivě dobře a už za pár minut jsme mohli zhasnout světla, zapálit svíčku a kochat se naším výtvorem.

Bad Segeberg

Nedávno jsme zase byli ve Wunderlandu a tam jsme si při pohledu na Bad Segebergský amfiteátr opět připomněli, že jsme se tak nějak tomuhle místu zatím vyhýbali. Jen co ráno přešla bouřka s průtrží mračen, naskákali jsme do auta a vyrazili na sever. Příjezd do Bad Segebergu ještě provázely poslední sluneční paprsky, než je zakryla černočerná hradba mraků. A hned nás pořádně zkropily, ještě pod kopcem Kalkbergem, kam jsme se chstali vydrápat. Je tam totiž několik lákadel. Tak třeba už zmíněný amfiteátr pod vápencovou stěnou, kde se rok co rok celé léto hrají hry podle knížek Karla Maye. Letos byl na programu Vinnetou, poslední výstřel a v hlavní roli zářila indiánská balkánská zombie Gojko Mitič! Pak samotný kopec s vyhlídkami, odkud je vidět celý Bad Segeberg a daleké okolí. A nakonec poměrně nové netopýří středisko Noctalis, kde se dá proniknout do života těhle létajících myší.
I přes pláštěnky jsme zmokli hned pod kopcem, a tak jsme se šli do netopýřího domu usušit. Vyfasovali jsme každý po baterce a hurá do temnot. Noctalis město otevřelo letos v březnu, tak jde o záležitost poměrně novou a je to vidět i na interiéru. Nápaditě a zajímavě tady představují netopýry, jejich bydlení, zimování a vůbec všechno. Kalkberg je v Německu totiž netopýří metropolí, v jeho jeskyních jich hnízdí velká společenství. Kalkberg je také tzv. Earthcache, tj. keš bez pokladu, geologicky zajímavé místo. Dneska už se takové "(ne)poklady" na geocaching.com přidat nedají, ale zato mají svůj vlastní sesterský server waymarking.com, kde jsou souřadnice míst, která jsou něčím zajímavá, ať už jde o bar, kde hraje na klarinet Woody Allen, psí hřbitovy nebo přírodní rarity.
Amfieátr i s westernovou vesnicí byl samozřejmě zavřený a opuštěný, jen dva totemy hlídaly vstupní brány. Lepší pohled na celou scénu jsme měli z vyhlídky na vrcholu Kalkbergu. Kromě věcí na zemi jsme ale viděli i nacucané temné mraky, které se na nás valily, a tak jsme seběhli z kopce zpátky do města, našli to správné parkoviště a nabrali kurs domů do Hamburku.

Stá cache v Billetalu

Podzim naplno rozehrál svoji barevnou hru, vzduch je prosycený vůní listí, byl by hřích zůstat doma. V Billetalu jsme byli naposledy v zimě, navíc je tam spousta cest, kudy jsme nešli, plus nějaké ty neobjevené poklady. Druhá cache na cestě byla naším stým nalezeným pokladem. A nebyl tak úplně zadarmo, schovaný uprostřed řeky Bille na ostrůvku, kam se dalo přejít jen po padlém stromu. Sice mohutném, ale po deštích klouzavém, téměř dva metry nad vodou a bahnem. Klára Spiderman absolutně bez problémů, ještě hrála frajerku. Alici jsem pevně držel za ruku a modlil se, aby nesklouzla, protože bych to nemusel ustát a pak bychom se poroučeli oba. A na závěr Ivča s dvoumetrovým, totálně shnilým klackem, který jí byl jedinou oporou na vrtkavé cestě za pokladem. "Jestli mě budeš fotit, tak s tebou končim!!!", standardní hrozby, ale nemůžu si to nechat ujít. Cache je celá mokrá, nic v ní není, vlastně malá mušlička, kterou si zabírá Alice. Kladina cestou zpátky je ještě humornější, protože je mírně z kopce a tak vypadá o to víc neschůdně. Tak schovávám foťák a raději pomáhám.
Bukové lesy kolem Bille stačily už zem pokrýt vrstvou listí, takže cesty není téměř vidět. Ale vedou zhruba podél řeky a tak se držíme nahoře na břehu a dáváme pozor, aby se Alice nezřítila dolů. U dalšího mostu nacházíme další malou cache a pak se oklikou vracíme zpátky ke konírnám Sachsenwaldau. Dneska je ještě světlo, ale zítra už touhle dobou padne tma a my budeme muset chodit na procházky s baterkami...

Slovní fotbal

Pár večerů jsem pozoroval Ivču, jak nevnímá, nedovolí žádné rušení, jen zběsile kliká na notebooku a příležitostně šťavnatě nadává. Tak mi to samozřejmě nedalo a nenápadně jsem jí pokukoval přes rameno, co ji tak zaměstnává. Prý slovní fotbal. Cha! Slovní fotbal na počítači, to musí být "vzrůšo k popukání". Podle zevních příznaků to ale vypadá na silně návykovou drogu, bez fotbálku nemine večer. "Aspoň jeden zápas...", a už si mne ruce jako karbaník před partičkou mariáše. Samo sebou jsem si to musel vyzkoušet taky, online hry třeba mají něco do sebe. Mají. Mají sílu heroinu, koksu a perníku dohromady. Už si člověk nehraje jen tak s naprogramovaným počítačem, ale s nějakých chasníkem kdovíkde. A tak se v duelech střídají borci s těmi méně nadanými, které já miljuju, protože jen s nimi mám šanci udělat si vrub do pažby... Navíc hra nemá se slovním fotbalem nic společného, je to spíš scrabble načas a na šest kol. A krom toho hry.atlas.cz nabízí piškvorky, šachy, poker a řadu dalších. Ale teď už fakt musím končit, vyzývá mě totiž "degu", moje nejoblíbenější soupeřka...

Na návštěvě v Čechách

Rozhodli jsme se strávit výrazně prodloužený víkend v Čechách. Parta našich přátel už tradičně obsadila Monínec a tak jsme se tam na dva dny taky nastěhovali. Cestou jsme stihli najít dva poklady, jeden přímo v Sedleci, druhý nás zavedl do lesa ke kruhu z menhirů, o kterém jsem nikdy neslyšel a to už na Monínec jezíme nějaký pátek. Holky byly natěšené na koníky v Cunkově, kde spolu s ostatními prcky v sobotu odpoledne obsadili celkem osm sedel a projeli louky a lesy v okolí. Koně, pěší výlet, čerstvý vzduch zajistili hladký průběh ukládání do postele a tak jsme se mohli vesele věnovat klábosení a koštování vín z celého světa.
Budík po třech nocích s minimem spánku nebyl vůbec příjemný, ale museli jsme hned po snídani vyrazit do Raškovic za mamkou, abychom ji po operaci potěšili návštěvou. Světlým bodem časného vstávání byly neuvěřitelné červánky, které se ale velice rychle změnily v šedý ranní opar. V Raškovicích jsme odevzdali naše tři morčata do péče podlažických. Klára na ně začala být alergická a tak nezbylo, než je dát z domu pryč. Takhle je aspoň může navštěvovat a ví, že jsou v dobrých rukou.
Pondělí a úterý se neslo ve znamení doktorů a zubařů. Naštěstí nám vyšel čas navštívit i rodiče v Jablonci, kde jsme snad rok nebyli. A nestačil jsem zírat, co dokážou udělat evropské fondy s dobrými projekty - město rozkvetlo. Dokončená je stavba Eurocentra místo bývalého výstaviště, Dolní náměstí je vydlážděné, s novou studnou a moderní kašnou, kostel svaté Anny, nejstarší jablonecký kostel, rekonstruovaný a otevřený pro veřejnost a výstavy. Všechno jsme si prohlédli po procházce na Dobrou vodu, kde se na rozhledně schovával poklad. Tam jsme umístili posledního norského chrousta, ať se chvíli toulá taky po Čechách. Zkoušeli jsme na louce pouštět draky, ale kombinace nezkušených rukou a nestálého větru byla zárukou nezdaru. Ale aspoň jsme se proběhli.