Zimní sporty

Stále mrzne, ledy na rybnících jsou solidní, i počasí láká ven a tak jsme se v sobotu i v neděli nazuli do bruslí a otestovali naše umění na Mlýnském rybníku v Úvalech. Klárka ho zkoušela už v týdnu s družinou, tak jsme věděli, že se tam jezdí. Spousta dalších rybníčků v okolí je zasněžená a moc se tam bruslit nedá. Na Mlýnském jsou vypluhované cestičky a hřišťátka plné lidí, oba dva dny jich tam bylo dost, včetně spolužaček Kláry a Alice. Naší oblíbenou zábavou byla hra na babu, kterou holky vydržely hrát celou dobu, co jsme se na ledu plácali.

Dneska odpoledne jsem se konečně dokopal k průzkumu běžkařského terénu kolem Hradešína. Ještě před obědem se z výletu vraceli tři generace od Votočků a že prý se jede báječně. Nejskvělejší na celém běžkování je, že si můžu lyže nazout téměř na zápraží a vyrazit. Stopy od nás vedou na pole směrem k Doubku a pak k Hradešínskému lesu. Asi jsem nejtěžší běžec z obce, i projetá stopa se pode mnou ještě místy bořila... V lese je pár cest protažených od lesáků, co tam stahují vytěžené dřevo, tak se dá i trochu bruslit, sice jen asi tak dva kilometry směrem k Žernovce a zase zpátky, ale co, trénovat před K70 se musí...

Vjesolyje Kartinki

Výtvory Klárky a Alice z brusírny perel v Pěnčíně.

Jarní prázdniny

Středočeské "jarňáky" letos vyšly na celkem časný termín zkraje února a protože počasí přálo zimním sportům, využili jsme Jabloneckého zázemí a vyrazili z Hradešína na sever. Školičku na Severáku jsme letos odpískali a místo ní se vydali na svahy sami. Asi se lyžování moc nezapomíná, protože než jsem se rozkoukal, byla už Alice na vleku a vzápětí se střemhlav řítila z kopce. Mé instrukce, že nemá v pluhu "sedět na nočníku" byly jen bzučením mouchy, ale jakmile jí začala radit o rok starší příbuzná, začala ochotně fungovat jak robůtek. V pondělí jsme vyjeli do Josefáče na Bukovku, kde je na prázdninách i Klárky kamarádka Klárka (taky).



Prudší (červená) sjezdovka, dospělácky rychlá poma. Holky mile překvapily, že to pro ně není žádný problém a srdnatě jsme hráli na babu a závodili. Odpočinkovou tečkou za sportováním byla úterní exkurze do brusírny perel v Pěnčíně, po které jsme se usadili do místní dílny pro děti a z nepřeberných van půlených korálků a sklíček lepili mozaiky pro "chudáka maminku, co musí doma uklízet..."

Paroubek

Dneska při nákupu Alice nahlédla do košíku na titulní stranu novin, ze které se svým typickým úsměvem zubil lamač ženských srdcí Hugh Grant. Zatahala mě za rukáv a říká: "To je Paroubek??" ...

Vjesolyje kartinki

Nedávno se na dveřích do pokojíku objevila tahle výzva. Ani nevím, čím jsme si ji vysloužili...

Vjesolyje kartinki

Alice se naučila písmena a teď píše dopisy...

"TOP TEN" 2009

LITERATURA
Muriel Barberyová - S elegancí ježka

HUDBA
Adele - 19 (2009)

FILM
Mamma Mía! (Phyllida Lloyd, 2008)

Novoroční ohňostroj

Po zoufalém hledání jsme se složitě nasoukali do volného stání na jedné z Bubenečských ulic, velikostí spíš odpovídající Trabantu než Mondeu. V letenském parku na cestičkách vedoucí k nábřeží už stály řady lidí. Nakonec jsme našli příjemné postavení až dole u vody, kousek od Štefánikova mostu. Přesně o šesté zazněly úvodní tóny "pyromuzikálu" a oblohu rozjasnily první rachejtle. Pyrotechnické představení dostalo název Květinový duet podle ústřední skladby převzaté z opery Lakmé francouzského autora z 19. století Léa Delibese. Tvůrci představení využili také motivy ze skladeb, které složili Giuseppe Verdi, Sergej Prokofjev, George Gershwin a Jules Massenet. Hudba zněla z reproduktorů na druhém břehu Vltavy, show trvalo dlouhých patnáct minut, dost na to vyzkoušet si focení tohoto žánru.

Vánoční trhy

Nevím, proč jsme se opět rozhodli pro sebemrskačství procházkou do centra Prahy na vánoční trhy. Snad že jsme to slíbili holkám. Davy lidí a turistů, kýče s přemrštěnými cenami, téměř urážlivě drahé laskominy, na pódiu dokončuje kutálka produkci se sprostonárodními písněmi. Jen jsme poodešli od stánků, ozvaly se holky nekompromisně: "Ale my ještě nemáme nic na památku!", jako by návštěva trhu automaticky znamenala nějaký nákup. Tak ještě jedno kolečko. Navíc začíná nepříjemně mrholit. V přilehlých ulicích nával lidí nepolevuje, až v Ungeltu se dá volněji dýchat. Máme to za sebou....

Skanzen v Přerově nad Labem

Včera jsme zjistili, že v přerovském skanzenu je výstava na téma vánoční tradice ve středočeském polabí - zvyky, betlémy, ozdoby,.... Až na Kláru jsme tam ještě nikdo nebyl, tím větší chuť jsme měli tohle místo navštívit. Rozloha skanzenu, počet nádherných roubenek, stodol a špýcharů s šindelovými či doškovými střechami nás celkem překvapil. Téměř v každé chalupě byly místnosti vánočně vyzdobené, vše takové, jako bychom se přenesli půldruhého století nazpátek. Alice měla jednu ze svých nálad, spravila se jí až po té, co v jedom stavení viděla u stolu dobovou rodinu, chvíli na ně koukala a říká: "Ta pani vzadu je nějaká zelená. Asi bude blinkat!"

Štěpánská procházka

Na Boží hod počasí trhalo teplotní rekordy a poslední zbytky sněhu byly ty tam. Bláto přes noc zmrzlo, takže když jsme v devět hodin vyráželi s dvacítkou sousedů z návsi na výlet, naštěstí jsme se nijak do marastu nebořili. Sluníčko svítilo, mrzlo, hruškovice od místního organizátora akce příjemně hřála. První třetina cesty byla víceméně z kopce, od kostela ke Svatému Donátovi, dětem to šlapalo velmi dobře. Pak jen kousek do Škvorce a zadem lesem zpátky do Hradešína, který jsme si zpestřili šiškovkou. Linda Králová nás přivítala rumíčkem, pro stopičku slivovice jsme se ještě jednou zastavili u kostela u pana Dupala. Popovídali, popřáli si do nového roku a s velmi dobrou náladou se rozešli užívat si zbytek svátků.

Vánoce

A je to tady. Vánoce. Letos celkem v pohodě, naprostou většinu těch méně příjemných činností jsme si už odbyli v předstihu, abychom si Štědrý den mohli náležitě vychutnat. Ono moc času stejně nebylo, ze setkání s kamarády a zdobení stromečku pro zvířátka jsme přijeli po dvanácté. Odpoledne jsme vyndali krabičku s olovem, abychom si zavěštili. Všem vyšel přijatelný tvar. Klárce klíč (ujdeš nepříjemnostem), Alici labuť (šťastné manželství), Ivče hnízdo (pěkný rodinný život). Moje olovo se ve studené vodě vytvarovalo do podoby vetřelce od švýcarského surrealisty H.R.Gigera, který ovšem ve výkladovém "snáři" chyběl. Ani společnými silami se nám nepodařilo přijít na nic obyčejnějšího a tak jsem zůstal bez vize do budoucnosti.
Pokud šlo o budoucnost bezprostřední, tam jsem měl jisto. Jelikož letošní půlnoční začíná už v osm, vyrazili jsme s holkama ven vyhlížet Ježíška už před pátou. Hned za brankou jsme na podobné vycházce potkali Královi, tak jsme kostel obešli společně. Zpívání koled u stromečku jsme si užívali až na Alici, která nervózně podupávala a pokaždé písničce se dožadovala konce, aby se už konečně mohla vrhnout na dárky. Z nich byly holky nadšené. Snad jen jednou si Alice povzdechla: "Ty jó, už třetí kniha...." Na hraní moc prostoru nezbývalo, ručičky se nemilosrdně blížily k osmičce. Venku mlha a sychravo, nasvícený kostel vypadal přízračně. Dětský sbor zazpíval nádherně, Klárku nešlo přeslechnout, ostatně Alici už vůbec ne, zejména během těch okamžiků, kdy si vzpomněla na slova. Což nebylo často, o to víc hlaholila.

Bodka Milana Lasicu

Pět vět Milana Lasicy , které mě s nadcházející zimou nesmírně pobavily: http://www.jdemeven.cz/blog/Bodka_Milana_Lasicu.pdf

Zpěvy na kůru

Dneska měly holky poslední generálku před štědrovečerním vystoupením na hradešínské "půlnoční". Parta malých zpěvaček přemluvila paní Hejskovou ze Škvorce, aby s nimi i letos secvičila repertoár koled pro večerní mši. Tak jsme se i s babičkou a dědou z Jablonce šli podívat na kůr a poslechnout si holky v akci. Vedlejším důležitým efektem bylo zjištění, že letošní půlnoční začíná už v osm hodin, takže budeme muset štědrovečerní události trochu přeorganizovat...

GC Ztroskotané UFO

Před Vánocemi jsme se ještě domluvili, že by bylo dobré si ke konci roku střihnout nějakou zajímavou keš. A už od Styxu jsme si dělali zuby na Ztroskotané UFO v Dubečku. Přátelům kačerům postupně do termínu vstoupily jiné povinnosti a tak jsme se na místo nakonec dopravili ve dvou spolu s Kolombem. Na souřadnicích betonová skruž a díra do země. Protáhli jsme se a po železných stupech slezli do potrubí. Jím protéká celkem čistý potok a my se tučňáčím stylem vydali směrem ke kešce. Byť cesta k finálce nebyla krátká, lození v botičském Styxu bylo mnohem náročnější. Takhle jsme krabici poměrně snadno odlovili a úspěšně se dostali zpět na povrch. Ale atmosféru potrubí mělo, ozvěna se nesla a každy zvuk se nesmírně rozléhal.

Poctivej mužskej

Zatímco Ivča koulela bowling na její firemní vánoční párty, my s holkama uklidili, vyluxovali, vytřeli, navoněli. Pak se pod Aličinu postel prvotřídně vysral Mourek, k ránu nablil na několik strategických míst Čenda. S rudými skvrnami před očima jsem to dal do pořádku. Klára, zatímco jsem byl pro čerstvý chleba, vše vylíčila Ivče a zakončila to: "Tatínek, to je stejně poctivej mužskej!"

Učíme se anglicky

Když děláme s Klárkou úkoly z angličtiny, pravidelně se přiřítí Alice a utrousí "Maj nejm is banana..."

Mikuláš

Nekonečné bylo letošní čekání na Mikuláše. Holky byly už po soumraku převlečené a s tvářemi přilepenými na sklo vyhlížely, kdy se na cestě objeví známá trojice. Minuty ubíhaly a ubíhaly, a čert pořád nikde. Až po půl deváté se od sousedů nesly nezaměnitelné zvuky řetězu, ďábelský řev a my věděli, že se konečně dostane i na nás. Bylo trochu znát, že jsme na jejich štrece po vesnici jedni z posledních. "Tak Alice, ty prej kudy chodíš, tam děláš bordel!!", spustil Mikuláš a i čert ho musel mírnit, že bordel se neříká. Holky v pozoru odříkaly připravené básničky a s úlevou přijaly balíčky se sladkostmi. Jen malé semínko podezření zůstalo za letošní návštěvou: "Ten čert byl vopravdickej, ale Mikuláš měl na nohou Najky, to je nějaký divný...".
"A uhlí dáme dědovi Jirkovi, ten ho potřebuje..."

Jarmark

S nástupem adventu Úvalská základka opět pořádala vánoční Jarmark, kde děti prodávají výtvory, co v týdnu ve škole vyrobily. Od ozdobených větviček, přes perníčky a přáníčka, až po nástěnné kalendáře s tématikou ZŠ Úvaly. Jako vždy, nával obrovský, třídy praskaly ve švech. Děti z Klárčiny třídy jaksi bezprizorní, když je jejich učitelka nemocná, Alice se ale hned vrhla k jejich prodejnímu stolku a nutila nás si zakoupit ty její, samosebou ty nejkrásnější, vánoční přáníčka. Seděla vedle oblíbeného Lukáše a vůbec nic jí nechybělo. Pan učitel chvílemi vypadal, jako by se ocitl v nějakém bizarním snu, ve kterém se ne a ne zorientovat, zejména, když na něj dorážely otázkami maminky jeho svěřenců. Čtyřicet minut nám bohatě stačilo, to už i já začal nabírat výraz mírně vyděšeného zvířete a rád pak usedl za volant, abych nás dovezl na návštěvu rodičů do Jablonce.

Leonid Afremov

Rozzářený moderní impresionista. Spousta obrazů je barvami hýřícím kýčem, ale některé z nich mají velmi povedenou atmosféru. Více na http://afremov.com