Mikuláš

Nekonečné bylo letošní čekání na Mikuláše. Holky byly už po soumraku převlečené a s tvářemi přilepenými na sklo vyhlížely, kdy se na cestě objeví známá trojice. Minuty ubíhaly a ubíhaly, a čert pořád nikde. Až po půl deváté se od sousedů nesly nezaměnitelné zvuky řetězu, ďábelský řev a my věděli, že se konečně dostane i na nás. Bylo trochu znát, že jsme na jejich štrece po vesnici jedni z posledních. "Tak Alice, ty prej kudy chodíš, tam děláš bordel!!", spustil Mikuláš a i čert ho musel mírnit, že bordel se neříká. Holky v pozoru odříkaly připravené básničky a s úlevou přijaly balíčky se sladkostmi. Jen malé semínko podezření zůstalo za letošní návštěvou: "Ten čert byl vopravdickej, ale Mikuláš měl na nohou Najky, to je nějaký divný...".
"A uhlí dáme dědovi Jirkovi, ten ho potřebuje..."