A je to tady. Vánoce. Letos celkem v pohodě, naprostou většinu těch méně příjemných činností jsme si už odbyli v předstihu, abychom si Štědrý den mohli náležitě vychutnat. Ono moc času stejně nebylo, ze
setkání s kamarády a zdobení stromečku pro zvířátka jsme přijeli po dvanácté. Odpoledne jsme vyndali krabičku s olovem, abychom si zavěštili. Všem vyšel přijatelný tvar. Klárce klíč (ujdeš nepříjemnostem), Alici labuť (šťastné manželství), Ivče hnízdo (pěkný rodinný život). Moje olovo se ve studené vodě vytvarovalo do podoby vetřelce od
švýcarského surrealisty H.R.Gigera, který ovšem ve výkladovém "snáři" chyběl. Ani společnými silami se nám nepodařilo přijít na nic obyčejnějšího a tak jsem zůstal bez vize do budoucnosti.
Pokud šlo o budoucnost bezprostřední, tam jsem měl jisto. Jelikož letošní půlnoční začíná už v osm, vyrazili jsme s holkama ven vyhlížet Ježíška už před pátou. Hned za brankou jsme na podobné vycházce potkali Královi, tak jsme kostel obešli společně. Zpívání koled u stromečku jsme si užívali až na Alici, která nervózně podupávala a pokaždé písničce se dožadovala konce, aby se už konečně mohla vrhnout na dárky. Z nich byly holky nadšené. Snad jen jednou si Alice povzdechla: "Ty jó, už třetí kniha...."
Na hraní moc prostoru nezbývalo, ručičky se nemilosrdně blížily k osmičce. Venku mlha a sychravo, nasvícený kostel vypadal přízračně. Dětský sbor zazpíval nádherně, Klárku nešlo přeslechnout, ostatně Alici už vůbec ne, zejména během těch okamžiků, kdy si vzpomněla na slova. Což nebylo často, o to víc hlaholila.
A je to tady. Vánoce. Letos celkem v pohodě, naprostou většinu těch méně příjemných činností jsme si už odbyli v předstihu, abychom si Štědrý den mohli náležitě vychutnat. Ono moc času stejně nebylo, ze 
setkání s kamarády a zdobení stromečku pro zvířátka jsme přijeli po dvanácté. Odpoledne jsme vyndali krabičku s olovem, abychom si zavěštili. Všem vyšel přijatelný tvar. Klárce klíč (ujdeš nepříjemnostem), Alici labuť (šťastné manželství), Ivče hnízdo (pěkný rodinný život). Moje olovo se ve studené vodě vytvarovalo do podoby vetřelce od švýcarského surrealisty H.R.Gigera, který ovšem ve výkladovém "snáři" chyběl. Ani společnými silami se nám nepodařilo přijít na nic obyčejnějšího a tak jsem zůstal bez vize do budoucnosti.
Pokud šlo o budoucnost bezprostřední, tam jsem měl jisto. Jelikož letošní půlnoční začíná už v osm, vyrazili jsme s holkama ven vyhlížet Ježíška už před pátou. Hned za brankou jsme na podobné vycházce potkali Královi, tak jsme kostel obešli společně. Zpívání koled u stromečku jsme si užívali až na Alici, která nervózně podupávala a pokaždé písničce se dožadovala konce, aby se už konečně mohla vrhnout na dárky. Z nich byly holky nadšené. Snad jen jednou si Alice povzdechla: "Ty jó, už třetí kniha...." 
Na hraní moc prostoru nezbývalo, ručičky se nemilosrdně blížily k osmičce. Venku mlha a sychravo, nasvícený kostel vypadal přízračně. Dětský sbor zazpíval nádherně, Klárku nešlo přeslechnout, ostatně Alici už vůbec ne, zejména během těch okamžiků, kdy si vzpomněla na slova. Což nebylo často, o to víc hlaholila.
Žádné komentáře:
Okomentovat