Vjseolyje kartinki

Náhodou jsem narazil na "dárek pro tatínka k narozeninám" od Klárky. Protože je do narozenin ještě hodně daleko a veselý obrázek by mohl do té doby utrpět nějakou újmu, raději jsem ho zvěčnil do sbírky kartinek.

Nasněžíno

Přes týden nasněžilo, pořád pod nulou, až dneska mrazy polevily a sníh nabral konzistenci tak akorát na sněhuláka. Matylda nám už dávno roztála, na stejném místě jsme navršili hromadu, že si uděláme nějakého chlapa, třeba Huberta. A i s doutníkem v hubě.
Odpoledne jsme šli vyzkoušet jedinný sáňkovací kopec v Hradešíně, který vede od fary dolů na silnici. Na krásně uježděném sněhu už jezdili Královic prckové. Přidali jsme se a při závodění jsme se báječně vyblbli.

GC v Podlažicích

Po dlouhé době jsme navštívili Podlažice a tak jsem si připravil asi pětici kešek, které bychom mohli zvládnout. V neděli po snídani jsme v týmu Daník, Páťa, Yvet a Klárka vyrazili. První zastávkou byla rozhledna Jahůdka nedaleko Luže. Po polích vál severák a pěkně nás štípal do tváří, nahoru na rozhlednu se po žebřících odvážili jen chlapi. Malou mikrokeš Daník hravě našel, i když terén nebyl pro jeho zlomenou ruku právě nejjednodušší.
V Luži se lidé scházeli na mši do monumentálního poutního kostela Panny Marie na Chlumku. Po té, co jsme ulovili další mikro, jsme sundali čepice a do chrámu nakoukli. Mše právě probíhala, varhany hrály, všechny lavice i místa k stání byly plné, a tak jsme se potichu vytratili a pokračovali dál ke zřícenině hradu Košumberk. Konečně velká krabice, kde jsme si mohli něco vyměnit. Asi dvoukilometrovou vycházkou jsme odlovili poslední místní kešku u Paletínské kaple a pak už mazali zpátky domů. Jen jsme se zastavili v Chrasti, kde byla založená nová keška v lipové aleji, dneska krutě poznamenané loňskou vichřicí, která spoustu stromů rozlámala nebo vyvrátila. Zahřát jsme se šli k ovečkám, Podlažickým se urodilo několik jehňátek, což bylo pro naše děvčátka veliké lákadlo.

Hradešínský karneval

Mateřské centrum Křemílek v Hradešíně pozvalo všechny předškoláky a školáky na karneval do bývalé místní školy. Holky si prošly celou svoji garderóbu, každá vyzkoušela nejmíň tři modely, než se ustálily. Alice že půjde za indiánku a Klárka za princeznu. Od oběda měly převlek na sobě a každých deset minut se ptaly, jestli už nepůjdeme. Ve tři jsme dorazili do naplněné třídy, kde už se rozbíhaly první soutěže z celé řady, která následovala. Po počáteční nesmělosti se děvčátka zapojila, zejména Alice, která našla ve třídě spoustu známých ze školky. Pořadatelé měli v zásobě tolik drobností a dobrot, že jsme za chvíli museli vyndat tašku na bačkory, abychom to všechno pobrali. Po tancích akce vrcholila volbou nejlepších masek a Alice se šestým hodnoceným místem zabodovala. První zísah do Klářiny nálady. Konec karnevalu se nesl ve znamení tomboly. Alice vyhrála pár cenných drobností. Na Klárku vyšel balík buřtů, který potvrdil, že to není fér...

Vjseolyje Kartinki

"Když se zamiluje kůň"
Klára, 4.2.2009

Amy Bennett

Nedávno se v "denní dávce umění" na iGoogle objevil obrázek současné americké malířky Amy Bennettové: Amy Bennett designs and constructs a 1:87 scale model neighborhood using model railroad miniatures, landscaping supplies, and dollhouse lighting to use as a still life for her paintings. “By considering the layout of the street and the relationship of one house to another, I am prompted me to imagine the character of individual families, and the ways in which they may interact and connect. My imagination fills each house with history, memories of significant events or moments, traditions, and daily rituals. The act of building models plays a critical role in triggering my imagination to develop images. The model becomes a stage on which to develop the psychological implications of belonging to a particular family, with all of its dramas, struggles and familiar routines. I think: this tree will be taken down after an old man crashes into it; a father will transform this lawn into an ice skating rink; this house will be abandoned after its residents are scandalized on the evening news. In the same way that we develop our concept of home, I have created these images, through memory, personal experience and imagination. One of my challenges is to invite the viewer to form his or her own connection and narrative, whereby he may empathize with the occupants’ seemingly mundane existence.”

As artist Peter Drake states, “Entering one of Amy Bennett’s paintings is like walking into a home where you know that something has gone subtly wrong.” Indeed, initially one delights in the isolated luminous landscapes, the thorough attention given to each room’s décor, the interesting combinations of varying, yet consistent, perspectives. And, because these are paintings presented for you to look at, you feel comfortable taking all the time in the world absorbing every aspect (as opposed to feeling impolite investigating someone’s actual home). It is upon such close inspection that you notice, as Drake states, “Anxiety is in the details.” A young girl stands forlorn in a front doorway, while upstairs a man rifles through dresser drawers. The dirty pots and plates from the last eaten meal are strewn about the kitchen, with no one in sight to tidy up. A woman sits staring out the window as if hypnotized, while two figures watch the television behind her. Bennett’s domestic paintings depict more setting than actual action, emphasizing the figures’ existence in space and, consequently, the significant void existing between them. You are invited to enter these “generous” paintings, to, as Drake writes, “take the good with the bad… to remember your own past and to look more closely at the present. You are asked to find yourself in the memories and imaginings of a truly gifted artist.”

Klepec

Léčení Aličina zánětu středního ucha je konec, nedělní dopolední sluníčko láká ven na rekonvalescenční vycházku. Než se nadějeme, oblohu zatahují šedé mraky, zdvihá se čerstvý ledový vítr a do toho všeho začíná sněžit. Ale když už jsme oblečení, jdeme se podívat na rezervaci Klepec, kam jsme se dosud ještě nepodívali (ostuda). V lese mezi poctivými žulovými balvany je celkem fajn, na poli ale namrzáme, jednou zprava, cestou zpátky zase z druhé strany, vidět není skoro nikam. Ale jsme dokonale vyvětraní a to byl hlavní účel vycházky :o)

Aladin

Babička Marta si s Alicí vyprávěly, co by asi dělaly s kouzelnou Aladinovou lampou, jaká přání by od džina chtěly vyplnit.
B: "Já bych asi chtěla někam na jih k moři, pěkně si užívat sluníčka, pohodu..."
A: "Ty si hlavně přej, abys byla mladá!!"
...

Po stopách svatovavřineckého

Říká se, že čichová paměť je poměrně dlouhodobá. Na ní spoléhám při hledání Svatovavřineckého vína, které by se přiblížilo Znovínskému ročníku 2000. Když k němu člověk přičichl, jako by strčil frňák do sklenice s těmi nejvoňavějšími povidly. Oni sice vinaři nad takovou vůní trochu ohrnují nos, mě ale omámila. Osm roků nic. Až teď jsem narazil na výběr z hroznů Révy Rakvice 2006, který je výrazným soupeřem. Přestože je povidlová vůně mírná, decentní, skrytá ve výrazných ovocných tónech, je to víno mocné, chuť se rozlévá po celém patře a dlouho doznívá. Moc pěkné víno.

Réva Rakvice píše:
Aroma švestkových povidel je v chuti doplněno tóny po připálených sušených švestkách, které vznikly v závislosti přezrání hroznů.
zlatá medaile VALTICKÉ VINNÉ TRHY 2007, zlatá medaile WEINPARADE POYSDORF 2007

Francouzák

Klára: "A tati, už ses někdy líbal, jako i jazykem?"
T: "???"
K: "Je to dost odporný, takový slizký".
T: "Jak to víš?"
K: "My to zkoušely s Alicí, abysme věděly, jaký to je."
T: "Víš, to dělají jen velký chlapi s ženskýma."
K: "No Alice vypadá jako chlap!"
A: "Ale my to dělaly ještě když jsem měla dlouhý vlasy!!"
...

"TOP TEN" 2008

LITERATURA
Voskovec & Werich - Korespondence I

HUDBA
Radůza - V salonu barokních dam (2007)

FILM
Volver (Pedro Almodóvar, 2006)

POPRVÉ
Inline skating

Mamma Mia!

V rámci rekonvalescence pro prožitém Silvestru jsme si doma v podvečer pustili film Mamma Mia! I holkám se líbil, zejména písničky a tance. Příběh dospěl k romantickému happy endu. Těsně před závěrečnými titulky šťastná dcera, Amanda Seyfried, za soumraku stojí na mořském břehu a vlahá bríza ji nadouvá svatební šaty. "Rodí!" uzavřela film lakonicky Alice...

Silvestr

aneb zimní radovánky na Lipně. Na čtyři dny jsme se ubytovali spolu s hromadou dalších známých v Černé v Pošumaví přímo na břehu lipenské přehrady. Suché mrazy, které nastoupily po Vánocích, proměnily hladiny rybníků v ledová zrcadla a my se moc tešili na brusle, které jsme nandavali každé odpoledne a jezdili až do soumraku. Také lyže jsme trochu potrápili na Kramolínských sjezdovkách, zbyl čas i na jednu prima kešku v Muckovských vápencových dolech. Na to večerní párty čtyřikrát po sobě, které vyvrcholili silvestrovskou oslavou. Není divu, že od Nového roku regenerujeme.

Vánoce

Štědrý den jsme tradičně zahájili v Radotíně. Cestou do Prahy začalo pršet, čekali jsme mokrou vycházku. Počasí se ale umoudřilo a na chvíli déšť ustal.
Letos jsme taky poprvé odlévali olovo. Romantické tavení nad plamenem svíčky se ukázalo jako neúčinné, plamen propanbutanový však službu vykonal spolehlivě. "Nejlíp" dopadla Ivča - jestli jsme si tvary jejího odlitku vyložili správně, bude dlouhou dobu pomáhat potřebným...
Na půlnoční se vypravila půlka naší ulice. Tři holky ze zdejších domácností zpívaly se souborem na kůru koledy, včetně naší Klárky. Finanční krize zřejmě sestouopila i na hradešínskou farnost. Jak byl loni kostel parádně osvětlený, tak se k němu letos se scházeli lidé za klopýtání ve svitu baterek. Sborové zpěvy pak velmi mile překvapily. Z potemnělého kostela jsme vrávorali za vydatného deště. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Haleluja!

Jesličky

Po velké spoustě let se k nám dostaly jesličky po dědovi Kuchařovi, které Ivča vídala rok co rok u svých prarodičů a ke kterým má samozřejmě mocné citové pouto. A nejsou to jesle ledajaké. Tři patra pro figurky, lidé, zvířátka, dokonce i na velblouda se našlo místo.

Perníčky

Došlo na zdobení vánočních perníčků. Holky natěšené, šlehané bílky připravené. Že pak každá zvládla namalovat sotva pět kousků a zbytek visel na nás, s tím jsme víceméně počítali. Největší zábavou pak bylo barvení jazyků, na který potravinářské barvivo náramně chytalo...

Začíná školička

Začíná nám lyžařská sezóna. V Jizerkách napadlo a první termín lyžařské školičky padl na tuto neděli. Do Jablonce jsme ve třech vyjeli už v sobotu, abychom si trochu užili babičku s dědou. Odpolední vycházku po městě, při které jsme odlovili první dvě kešky z nové série jabloneckých kostelů, jsme protahovali a protahovali, dokud se na náměstí nerozsvítil vánoční strom.
Jak byla sobota slunečná a azurová, tak byla neděle zamračená, mrholivá a větrná. Přesto se družstva srdnatě postavila na svah. Alice tentokrát ve skupině Pejsků, Klárka spolu s Terkou v nejstarším oddíle Myšek. Teorii mi holky opakovaly už v autě: "Nesmíme sedět na nočníku, musíme strkat kolínka dopředu. na vleku si nesmíme sedat..." A dost mě potěšilo, když začaly jezdit jako by z lyží slezly teprve nedávno. Mé asistence téměř nebylo třeba.

Poetický sníh

Jugendsprache unplugged

Mnichov - "Gammelfleischparty" čili oslava zkaženého masa se pro letošní rok stala vítězným výrazem mluvy německé mládeže. Takto si němečtí teenageři dobírají sešlosti lidí starších třiceti let. Výsledky soutěže o nejlepších 15 slov německého dorostu dnes vyhlásilo nakladatelství Langenscheidt.

Slovo "Gammelfleisch" se podle AP stalo v Německu populární po aféře s prodejem masa do některých restaurací s kebabem (turecký pokrm). Objevovalo se totiž denně ve všech médiích.

Na druhém místě skončilo slovo "Computerbräune" (počítačové opálení). Mladí Němci tak nazývají pobledlé tváře kamarádů, kteří tráví celé dny před monitorem počítače.

Na třetí příčku se vyšplhal výraz "unterhopft sein" (být podchmelený). Ten dospívající Němec použije k vyjádření, že stále ještě není v podroušeném stavu a že má chuť na další rundu piva.

Mnichovský Langenscheidt podle DPA vyhlásil soutěž, aby zaznamenal "kreativitu, která prezentuje často jepičí život mluvy mládeže" a aby teenagerský slovník zdokumentoval. Asi 25.000 lidí pak na internetu zvolilo 30 nejpopulárnějších výrazů a z nich pak porota složená ze všech věkových skupin vybrala vítěze.

Německým slovem mladých číslo čtyři je označení pro paměťové USB médium "Datenzäpfchen" (datový čípek). Páté místo získalo "Stockente" (kachna divoká či možná kachní chodci s hůlkami), což je pojmenování lidí, kteří si oblíbili takzvaný Nordic Walking (sportovní "severskou chůzi" za pomoci speciálních hůlek, které zpomalují únavu).

Vítězná slova se pak spolu s dalšími asi 500 objeví v knize "Hä?? - Jugendsprache unplugged" (Ee? - Jazyk mladých bez servítek).

Společná

Není to zase tak ukrutně dávno, co seděla Monče na klíně Alice coby mimino. A teď to místo zaujal malý Maxík. Sešli jsme se i s dětmi v Přelouči a tak po nějaké době mohla opět vzniknout společná fotografie.