Jarní prázdniny

Na jarní prázdniny jsme se tradičně odvalili do Jablonce s plánem naplno si je užít. Proto jsem první tři dny holky budil už po sedmé, abychom měli den delší a měli šanci si své zážitky náležitě vychutnat. Hlavním důvodem časného vstávání byla lyžovačka na tanvaldském Špičáku, kde dopoledne není tolik lidí a dá se tam celkem solidně pojezdit. Vyprávějte to ale holkám... "Prázdniny máme na to, abysme se pořádně vyspaly!!!". První dva dny bylo na svahu nádherně, sluníčko, teploty kolem nuly, ve středu už jsme lyžovali v mracích a tím jsme skončili, protože ve čtvrtek a v pátek regulérně pršelo a my se rádi vrhli na alternativní aktivity. Holky už byly měsíce natěšené, že pojedeme do akvaparku v libereckém Babylónu a nemohl jsem je o tuto radost připravit. Pobyli jsme tam co to jen šlo, k odchodu nás donutily až chlorem vylouhované oči, když už jsme všechno viděli jen v nádherně duhových barvách. V pátek jsme do programu přibrali Kašperkovic holky, které pobývaly v Jablonci u své druhé babičky. Nejdřív výroba šperků a obrázků v pěnčínské korálkové dílně,
pak honem na oběd do pizzerie ulicemi s horami sněhu a tudíž bez chodníků. Děda si doma vtipně zapomněl zuby, ale svoji pizzu srdnatě sežužlal. Tečkou pátečního programu byla návštěva kina Radnice, kde jsme s nasazenými brýlemi koukli na film Cesta na tajuplný ostrov. V sobotu se opět trochu vyčasilo a tak jsme si na cestu domů do Hradešína naplánovali řadu kešek. Tu jsme nečekaně ukončili, když jsme se zasekli na čtyřkové (terén) zastávce u Benátek nad Jizerou. Schovka vysoko na stromě. Alice nesmírně toužila pro ni dolézt. Když jsem ji vysadil do rozsochy stromu, skutečně se jí podařilo po větvi došplhat až k budce, krabičku vyndat a hodit nám ji dolů. Problém nastal, když jí nešlo pikslu vrátit zpátky do budky. Pořád vypadávala, dvířka se otvírala... Zoufalou Alici jsem odvolal a pokoušel se sám na strom vydrápat. Marně. Nezbylo, než krabičku schovat pod stromem a zajet do Benátek v neděli se žebříkem. Takto "zavěšený pytel" se nám při hledání pokladů ještě nepřihodil...

Mrzne a my bruslíme

Mocné mrazy na všech okolních rybnících vytvořily kvalitní vrstvu ledu, holky přešly ty různé teplůtky a kašlíky a tak jsme se navlékli do vrstev a sjeli ke květnickému rybníku V Oboře. Lidí tam mohlo být pár desítek, ale rybník je to celkem velký a tak se zdál docela pustý. Hladina krásně zamrzlá čirým ledem moc moc lákala ke klouzání. Brusle jsem si vzal i já, zvědavý, jak to půjde. Šlo to. Sice trochu důchodcovsky, tvrdá bota mi bolestivě tlačila na šrouby v noze, ale tučňácky se kolíbat jsem dokázal. Na rozdíl od Alice, která byla stále v ležící poloze, až měla zadek celý otlučený. Led pokryl i říčku Výmolu, která rybník napájí, a tak jsme se mohli aspoň na kousek pouštět do kličkování mezi ostrůvky.
Jelita nejelita, odpoledne zkrátka holky musely vyzkoušet kluziště, které na hradešínském hřišti vytvořil starosta. Hustota bruslí na čtvereční metr tady výrazně převyšovala tu květnickou, to ale mládeži vůbec nevadilo. Předpověď počasí slibuje mrazivo na dalších čtrnáct dní, snad nám tady kluziště vydrží dost dlouho.

Záporno

Dneska nás zaskočily zprávy, že je poslední den, kdy lze podat přiznání k dani z nemovitosti. Že jsme dělali rekonstrukci, že se nám trošičku rozšířilo zádveří, to nám nějak nedošlo. Stačil jeden telefonát na finanční úřad, aby bylo jasno: "Rekonstrukce? Loni? A užíváte, jo? Tak to si radši pospěšte...". Takže jsem si vzal půl dne volno a radši pospíchal. Odpoledne jsme se sešli, venku ještě hezky, sluníčko nad obzorem, tak jsme si udělali kratičkou procházku na Plachtu, trochu se pokochat výhledem na Prahu a přitom si taky odlovit zdejší srandovní kešku Záporno, protipól Kladna symetricky vypočítaný přes střed Prahy.

První běžkaření

Opět jsme po roce s několika lidmi z firmy vyrazili do Srní na Šumavě, abychom potrénovali běžkaření. Oproti loňskému březnu teď sněhu napadlo dost a dalo se vyjet rovnou od chalupy. Sobotní trasu jsme vedli k Vchynicko-Tetovskému kanálu, pak přes Velký Bor do Prášil a po dobrém jídle v hospodě u Michala zase zpět téměř opuštěnou stopou. Nedělní výjezd byl o něco kratší a rychlejší z Modravy osvědčenou (a turisty mnohem víc navštěvovanou) cestou podél Modravského potoka na Březník a zpátky dolů. Byla to na můj kotník první lyžařská zatěžkávací zkouška. Díky tomu, že se jel pohodový výlet s dostatkem čekání, to šlo, hlavně klasika. Noha sice bolela, pak mi kotník celý zatuhnul, ale takhle rekreačně si můžu vyjet :o)

GC Mělník

Odstrojení stromků a likvidace vánoční výzdoby může klidně počkat na neděli. Sobota patří výletům a my se tentokrát vypravili do Mělníka. V podzámčí, u obce Hořín na druhé straně řeky mě zlákala multinka Hořínská zdymadla na Vraňansko-Hořínském plavebním kanále, plus řada dalších menších pokladů přímo v Mělníku. Cesta za pokladem nás vedla kapku zpustlým Hořínským parkem do Hořína pak kolem protipovodňových stěn k plavebním komorám. Ve vesnici ještě bylo na leckterých domech vidět, jak ukrutně vysoko sahala voda při povodních v roce 2002. Na ruině jakéhosi stavení v parku byly zaznamenány výšky všech historických vysokých vod, tato tisíciletá byla tak vysoko, že jsme na čárku ani nedohlédli. Na zdymadle jsme byli sami, žádný provoz se nekonal. Ale stavba je to pěkná. Pokračování multinky nás zavedlo až k Labi, na dohled soutoku s Vltavou a s pěkným výhledem na mělnický zámek.
Všechno fajn, jen počasí nám moc nepřálo. Už cestou z Hradešína začalo krápat, přeháňky potom přetrvávaly během naší procházky a později přešly do ledového deště. To už jsme ale naštěstí směřovali naše kroky vzhůru do města kolem zámeckých vinic a za chvíli už seděli v krčmě na náměstí Karla IV. Horká káva, čokoláda a něco sladkého do bříška nám udělaly dobře. Mezitím deštivé mraky odpluly na východ a tak jsme se zpět k autům ke starému mělnickému mostu vraceli za sucha.
Velmi nás pobavila naše navigace v autě. Cestu do Hradešína zřejmě pojala jako fakultativní výlet po středočeském kraji a hnala nás po nejmenších silničkách skrz vesnice, kam bychom se určitě sami nikdy nevypravili. Dá se použít, jen když člověk nikam nespěchá...

"TOP TEN" 2011

LITERATURA
Khaled Hosseini - The Kite Runner (Lovec draků)

HUDBA
Longital - Gloria (2008)

FILM
Off The Map (Campbell Scott, 2003)

Silvestr

Silvestr jsme zahájili procházkou kolem Hradešína. Letos se tu objevila multikeška za pamětními deskami Janu II. z Lichtenštejna a jedna taková sedí zrovínka na kraji hradešínského lesa. Na večer dorazili Šárovi, Lánských museli domů za babičkou, která tam zůstala opuštěná, a začal večer her a zábavy. Alice byla po uplynulých dnech a probděných večerech trochu unavená a chvílemi ji i spánek přemohl, ale na půlnoc jsme se dali dohromady. Petardy a dvě velké krabice s kompakty se postaraly o docela pěkný ohňostroj. Šampaňské se pak celkem dobře postaralo o můj kvalitní knockout a tak se mi podařilo usnout jako prvnímu ze všech. K pobavení ostatních. Jen Alice to nesla těžce, když lkala, že "takovejhle Silvestr snad nemáme zapotřebí..."

Bowling

Holky ještě nikdy nehrály bowling. Z původního záměru jít si zahrát na Silvestra sešlo, buď měli všude volno nebo naopak zcela obsazeno, tak jsme zabukovali dětskou dráhu v Sadské přes poledne na třicátého. Dětská dráha má výhodu v tom, že pro označené hráče se korýtka při hře vysunou a tak jim koule hned po odhozu nepadá do stoupy. Po tom, co jsem viděl, je to pro naše koťátka jediná možná varianta hry. Zatím. Doufám. Ivčin rozjezd zaostal za očekáváním, ale jakmile se ji v žilách rozproudily dva panáky rumu s kolou, neměli jsme my ostatní šanci. Fotili jsme se, ať máme na bowlingovou premiéru památku. Chtěl jsem mít taky fotku a Klára s Alicí se dychtivě pokoušely něco zachytit. Klárka se ale nedokázala poprat se zpožděním foťáku. Na moje rady, aby to mačkala o něco dřív, že správný fotograf musí být připravený vystihnout pravý okamžik a včas zmáčnout spoušť, mi vmetla do tváře: "Já to mačkám včas, to ty házíš moc brzo!!!"

Povánoční GC

Strašně jsme potřebovali jít někam ven, něco dělat, abychom rozhýbali vánoční lennost. A lovení pokladů jsme letos velmi šidili, roto bylo jasno. A přidali se k nám i Šárovky s Martinem. Do navigace jsem nahrál pár kešek za Mukařovem - V Srbíně kousek od vyhlášené diskotéky Kravín, kterou jsem měl dneska možnost spatřit na vlastní oči vůbec poprvé, ve Svojeticích a pak zejména ve Struhařově s malou procházkou na šesté zastavení Mikešovy stezky, která vede z Hrusic do Říčan. Z kopečka uprostřed polí byl překvapivý výhled dál na jih a tak nás napadlo to vzít cestou zpátky přes Vyžlovku, že se podíváme na novou rozhlednu Skalka. Ta tam vyrostla vloni. Byť se Vyžlovka zrovna nikam nevypíná, z rozhledny je celkem hezky vidět na celý sever a východ. Kdyby byla o něco lepší viditelnost, dohlédli bychom až do Krkonoš. Vyplatí se sem zajet, až budou podmínky příznivější.

Vánoce 2011

Letos jsme navrhli jabloneckým rodičům, aby strávili Vánoce na Hradešíně. Po přestavbě už je kam návštěvy pohodlně uložit, tak se nechali celkem snadno přemluvit. Na štědrý den jsme tradičně vyjeli do Radotína zdobit stromek. No, stromek... usoudili jsme, že za pár let budeme potřebovat stoupací železa, abychom mohli ozdobit i ty nejnižší větve. Momo kouzlil na housle vánoční koledy, je stále lepší a lepší. Abychom si tam u stromku mohli připít, vzali jsme s sebou nealko Bohemku a sosali, než se k lahvi nedostala Klára. Ta už ji pak nepustila, dokud nebyla prázdná.
Po obědě jsme se vrhli na tradice. S Alicí jsme ze skořápek ořechů vyrobili lodičky se svíčkami. Modrý lavór posloužil jako jediná dostatečně velká hladina v naší domácnosti a tak jsme pouštěli, každý dvě loďky, jaký že osud koho čeká. Nakonec z rozpuštěného vosku beztak nebylo poznat, čí která loďka byla, všechny skončily na dně lavóru, takže v příštím roce asi nikdo nikam daleko nepojede. Po loďkách přišlo na řadu olovo. Poučeni loňským nezdarem s tavením jsem z krabic na půdě vylovil plynový vařík, abychom vůbec byli schopni olovo roztavit. Na modrém plameni to pak šlo znamenitě. Jedinou vadou na tom všem bylo, že jsme znovu zpracovávali kousky kovu, který jsme použili už loni i předloni, a ono se tomu už moc nechtělo. Ve vodě to zelenalo, oranžovělo a vůbec skvěle oxidovalo a do podivuhodných tvarů se to nemělo. Mně ale například vyšel náramný keřík, což znamená v příštím roce menší finanční zisk. S vyhlídkou na další kolo recese to nemusí být až tak špatná zpráva.
S večerním programem jsme si museli trochu pospíšit, protože stejně jako vloni hradešínská půlnoční mše začínala už v osm. Holky hned vyběhly na kůr, my vešli do téměř prázdného kostela, který zůstal oproti minulému roku poloprázdný, i v lavicích se našla volná místa. Zřejmě výsledek neskutečných kázání místního faráře.
Na Boží hod se naše řady rozšířily i o Kašperek family, tak bylo i u velkého stolu pěkně nabito. Odpolední sezení a mlsání (holky velmi ocenily nový přírůstek do kašperkovic rodiny kuchyňských strojů - čokoládovou fontánku) jsme se aspoň náznakem pokusili rozejít krátkou procházkou k betlému, který jsme objevili během "vyhlížení Ježíška" v keramické dílně v jedné z uliček pod kostelem. Je tam na co se dívat - hradešínský kostel, domky kolem rynku a spousty různých postaviček vymodelovaných dětmi i dospělými v tomto malém ateliéru.

PF 2012

Vyjmenovaná slova

Alice se při domácím úkolu z češtiny upřímně rozčílila: "A jak mám vědět, jaký í tam napsat, když to neni ve vyjmenovanejch slovech?!?!"

Zdobíme

Letos jsme se rozhodli, že abychom se ušetřili šturmování před Štědrým dnem, že abychom si víc užili adventní pohody, že si tedy ozdobíme stromek už tento víkend. Vichry si s ním beztak na zahradě dělaly, co chtěly. Jako na potvoru se světýlka nerozsvítila a tak byl součástí zdobení ještě výlet do krámu pro nová. Ke zdobení jsme si pustili Takovou normální rodinku, už ani nevím, kolikrát jsem musel holky pobízet "Věšíme, nečumíme!" Nakonec jsme dílo kolem deváté spáchali a máme tak nejspíš první vánoční stromeček v Hradešíně.

Začíná advent

Geocaching po půl roce

Přišla zpráva od Petra Kotka, že se chystají na svou tisícátou kešku a jestli bychom se nepřidali. V sobotu po poledni jsme se ješte s Šimánkovými sešli pod viaduktem v Hlubočepech a vyrazili na kopec za keškou Plotny, která je na vršku jedné z lezeckých stěn v Prokopském u dolí. Nad stěnou fičelo, že nám to rvalo kusy speciálního nadýchaného GC dortu od huby. Sladké jsme zapili bublinkama, Kotci byli na akci náležitě připravení... A abychom hned nešli zpátky k autům, zvolili jsme vyhlídkovou cestu ke Žvahovu a pak že se vrátíme do Hlubočep. Dostat se na vršek byl trochu boj s trním, některé dámy měly nahoře místo účesu dredy. Odměnou nám byly pohledy na Prahu, které se neomrzí.

Po procházce v terénu jsme se přesunuli tramvají so Kaprovy ulice, kde už na rohu podupávali Šárovi, abychom se společně šli pokochat adventní atmosférou na Staromáku. Příjemné bylo, že se na náměstí netísnily davy lidí. I když... míjeli jsme rodinku a tatínek právě říkal zpruzeným synkům: "Hele, mačkáme se tady každý rok, je to už taková tradice, tak neremcejte!!"...