Odstrojení stromků a likvidace vánoční výzdoby může klidně počkat na neděli. Sobota patří výletům a my se tentokrát vypravili do Mělníka. V podzámčí, u obce Hořín na 
druhé straně řeky mě zlákala multinka Hořínská zdymadla na Vraňansko-Hořínském plavebním kanále, plus řada dalších menších pokladů přímo v Mělníku. Cesta za pokladem nás vedla kapku zpustlým Hořínským parkem do Hořína 
pak kolem protipovodňových stěn k plavebním komorám. Ve vesnici ještě bylo na leckterých domech vidět, jak ukrutně vysoko sahala voda při povodních v roce 2002. Na ruině jakéhosi stavení v parku byly zaznamenány výšky všech 
historických vysokých vod, tato tisíciletá byla tak vysoko, že jsme na čárku ani nedohlédli. Na zdymadle jsme byli sami, žádný provoz se nekonal. Ale stavba je to pěkná. Pokračování multinky nás zavedlo až k Labi, na dohled soutoku s Vltavou a s pěkným výhledem na mělnický zámek.Všechno fajn, jen počasí nám moc nepřálo. Už cestou z Hradešína začalo krápat, přeháňky potom přetrvávaly během naší procházky a později přešly do ledového deště. To už jsme ale naštěstí směřovali naše kroky vzhůru do města kolem zámeckých vinic a za chvíli už seděli v krčmě na náměstí Karla IV. Horká káva, čokoláda a něco sladkého do bříška nám udělaly dobře. Mezitím deštivé mraky odpluly na východ a tak jsme se zpět k autům ke starému mělnickému mostu vraceli za sucha.
Velmi nás pobavila naše navigace v autě. Cestu do Hradešína zřejmě pojala jako fakultativní výlet po středočeském kraji a hnala nás po nejmenších silničkách skrz vesnice, kam bychom se určitě sami nikdy nevypravili. Dá se použít, jen když člověk nikam nespěchá...
Žádné komentáře:
Okomentovat