Letos jsme navrhli jabloneckým rodičům, aby strávili Vánoce na Hradešíně. Po přestavbě už je kam návštěvy pohodlně uložit, tak se nechali celkem snadno přemluvit. 
Na štědrý den jsme tradičně vyjeli do Radotína zdobit stromek. No, stromek... usoudili jsme, 
že za pár let budeme potřebovat stoupací železa, abychom mohli ozdobit i ty nejnižší větve. Momo kouzlil na housle vánoční koledy, je stále lepší a lepší. Abychom si tam u stromku mohli připít, vzali jsme s sebou nealko Bohemku a sosali, než se k lahvi nedostala Klára. 
Ta už ji pak nepustila, dokud nebyla prázdná.Po obědě jsme se vrhli na tradice. S Alicí jsme ze skořápek ořechů vyrobili lodičky se svíčkami. Modrý lavór posloužil jako jediná dostatečně velká hladina v naší domácnosti a tak jsme pouštěli, každý dvě loďky, jaký že osud koho čeká.
Nakonec z rozpuštěného vosku beztak nebylo poznat, čí která loďka byla, všechny skončily na dně lavóru, takže v příštím roce asi nikdo nikam daleko nepojede. Po loďkách přišlo na řadu olovo. Poučeni loňským nezdarem s tavením jsem z krabic na půdě vylovil plynový vařík, abychom vůbec byli schopni olovo roztavit. 
Na modrém plameni to pak šlo znamenitě. Jedinou vadou na tom všem bylo, že jsme znovu zpracovávali kousky kovu, který jsme použili už loni i předloni, a ono se tomu už moc 
nechtělo. Ve vodě to zelenalo, oranžovělo a vůbec skvěle oxidovalo a do podivuhodných tvarů se to nemělo. Mně ale například vyšel náramný keřík, což znamená v příštím roce menší finanční zisk. S vyhlídkou na další kolo recese to nemusí být až tak špatná zpráva.S večerním programem jsme si
museli trochu pospíšit, protože stejně jako vloni hradešínská půlnoční mše začínala už v osm. Holky hned vyběhly na kůr, my vešli do téměř prázdného kostela, který zůstal oproti minulému roku poloprázdný, i v lavicích se našla volná místa. Zřejmě výsledek neskutečných kázání místního faráře.
Na Boží hod se naše řady rozšířily i o Kašperek family, tak bylo i u velkého stolu pěkně nabito. Odpolední sezení a mlsání (holky velmi ocenily nový přírůstek do kašperkovic rodiny kuchyňských strojů - čokoládovou fontánku) jsme se 
aspoň náznakem pokusili rozejít krátkou procházkou k betlému, který jsme objevili během "vyhlížení Ježíška" v keramické dílně v jedné z uliček pod kostelem. Je tam na co se dívat - hradešínský kostel, domky kolem rynku a spousty různých postaviček vymodelovaných dětmi i dospělými v tomto malém ateliéru.
Žádné komentáře:
Okomentovat