TOP TEN 2013

LITERATURA
Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka
Madleine Albrightová - Pražská zima

HUDBA
Zrní - Soundtrack ke konci světa (2012)

FILM
Čtyři lvi - Christopher Morris (2010)

Silvestr 2013

Téměř až do ranních hodin jsme společně s Šárovými a Lánskými a společenskými hrami vítali Nový rok.

Vítkov

Včera Alici chcípl křeček. Zavládl velký smutek a bylo prolito mnoho slz. Spojili jsme proto dnešní vycházku se zastávkou ve zverimexu, kde jsme naštěstí pořídili identickou náhradu.
Z Ivči vypadlo, že snad ještě nikdy nebyla na Vítkově. Já tam jistě nebyl leta letoucí. Tak jsme auto nechali dole v Karlíně, tunelem pro pěší prošli na Žižkov a pak vystoupali na kopec k památníku. Dovnitř do muzea jsme nešli. "Ke hrobu neznámého vojína se mi moc nechce", povídá Ivča. A Alice přidává: "Mě taky ne, když je neznámej...". Tak jsme se pokochali netradičními pohledy na Prahu, ale pak už nás studený vítr hnal z vršku zase dolů ke Florenci a do Karlína.

Rodinné setkání na Hradešíně

Na Štěpána se dnes už nekoleduje, dnes se scházejí rodiny. Letos se setkání konalo na Hradešíně. Celkem patnáct lidí. Ivča z toho měla nervy, jestli bude dost jídla, jestli se krůta povede, recepty jsou přeci jen dělané na čtyři porce nebo podobně... Nakonec vše dopadlo na výbornou, i pes se choval jako slušně vychované zvíře.
 

Vánoce 2013

Štědrý den jsem zahájil cestou do úvalského zverimexu, kde pro nás měla paní Králová  připravené kromě jiného i dva křečky, které jsme měli vymyšlené jako hlavní překvapení pro holky. Téměř jsem jednoho z nich ztratil, zatímco jsem doma na půdě tajně připravoval klece, ale naštěstí se mi ho podařilo v poslední chvíli chytit.

Na večerním svařáku u Rothů jsme se domluvili, že dopoledne společně zajdeme dát nějakou zeleninu zvířátkům do lesa ke krmelci. Zdobit stromek do Radotína jsme letos nejeli, se všemi jsme se viděli a popřáli si v neděli na branické vánoční besídce. Počasí bylo doslova jarní, sluneční paprsky v lese kouzlily v lehkém oparu, holky s Quipem šly někde daleko před námi a víceméně určovaly cestu. V lese nad Hradešínem jsme pak nakrájené mrkve a jablka nechali u jednoho z krmelců a tím se Štědrý den překlopil do druhé půli. 

Tento rok jsme rezignovali na lití olova a nahradili jsme jedovatý kov nakrájeným voskem. Odlitky sice byly spíš dvourozměrné, ale možná o to líp se v nich hledaly skryté tvary. Navíc se dal vosk tavit nad svíčkou a plynový Var tak neubíral na poetice této tradiční zábavy. Skoro vše, co jsme stvořili, mělo pozitivní výklad, tak jsme dál nepokoušeli osud. Stejně už byl pomalu čas se vydat na obchůzku Hradešínem, aby nám mohl Ježíšek naklást dárky pod stromeček. Jak jsme čekali, křečci se stali hlavní atrakcí. Museli se rozbalit jako první, protože na zakryté klece bez přestání vrčel pes a kolem mlsně kroužily kočky. O půl osmé jsme zábavu přerušili a odebrali se do kostela na půlnoční. Ta opět nezklamala. Letos si pan farář vzal na mušku jména a to, jak se lidé oslovují. Sečteno a podtrženo jsme pro něj všichni "lulánci", co doma za zavřenými dveřmi koukají na porno. Nebýt holek na kůru, asi by mě na mši nezlákal... Po návratu jsme byli s Ivčou tradičně úplně groggy. Souhlasili jsme s holkama, že si zahrajeme rozšíření Dixitu, které jsme našli pod stromečkem, ale z naší strany to byl debakl, u kterého nám navíc slzely oči touhou po voňavé posteli.

Vánoční besídka v Braníku

Letos jsme nemuseli stát frontu na kapry před Penny v Úvalech. Momo s Mildou a s dalšími na dvoře branického Sokola zorganizovali vánoční besídku s výlovem kaprů od známého rybáře, jednotná cena 190 kč za poctivý kusanec. Milda s Haničkou vraždili a kuchali, my ostatní klábosili, pekli kapry na grilu, popíjeli kdeco a vychutnávali si báječnou atmosféra. Děti včetně Alice se zaměstnávaly střídavě u čokoládové fontánky a na nářadí v tělocvičně. Nakonec jsme si zahráli a zazpívali několik koled a tím to pro nás končilo, protože už volali z Hradešína, že máme pokračování u Šárů. Klárka o tuto událost přišla, protože odjela na koncert s Clairtonem do Plzně. Nemalou součástí celé besídky byla série pozvánek, které navrhl a nakreslil Milda Kotek.
 

Louskáček

Další akcí v rámci kulturně-vzdělávacího plánu byla návštěva Národního divadla. Hlavním prosincovým tahákem bylo baletní představení Louskáček. Lístky jsme díky astronomickým cenám měli až na první galerii, ale vůbec to nevadilo, celou scénu jsme měli jako na dlani a skvěle jsme si ho užili od prvních tónů až po srdečný a dlouhý aplaus. Že holky kulturu potřebují potvrdila Alice. Když se jí Ivča ptala, co to je za nápis nad oponou, zamžourala na zlatá písmena a odpověděla: "Národ, SOBE!"
Po divadle jsme se ještě zašli podívat na Staromák, jak vypadá nasvětlený vánoční strom, ochutnali jsme pečené kaštany a hurá domů.

Netradiční vánoční Louskáček v Národním divadle

Není tomu tak dávno, kdy se v pražském Národním divadle hrál balet P. I. Čajkovského Louskáček v tradiční ruské inscenaci Jurije Grigoroviče. Nyní baletní soubor Národního divadla uvádí u nás zcela neobvyklou verzi. Libreto a choreografii vytvořil hostující maďarský choreograf Youri Vamos, šéf baletu Německé opery v Düsseldorfu.

Dílo bylo proti kodifikovaným ruským a sovětským estetickým normám odvážně předěláno. Libreto se sice opírá o původní pohádkový příběh E. T. A. Hoffmanna, ale je zasazeno do atmosféry anglického města a přetlumočeno do výpravného jazyka Charlese Dickense a jeho Vánoční koledy. Chamtivý lichvář, který vymáhá dlužní úpisy a ruší klid a radost natěšených měšťáků, narušuje přípravu Vánoc.
Příběh Kláry (původně Mášenky) a Louskáčka, kterého zlý lichvář rozbije, se dostává do snových pohádkových rozměrů lehce komerční provenience. Lichváře mučí noční můra o strašidlech a ďáblovi. Ve snu přeletí do lepšího světa, kde je vše odpuštěno. Kláře opraví loutku Louskáčka a dětem dává to nejlepší, co má, snaží se napravit, co pokazil. Spolu s Vílou vánoc připraví dětem neobvyklé rozbalování vánočních dárků s nádhernou taneční podívanou. Protože jsme v pohádce, vše dobře dopadne.
Na Vamosově Louskáčku je nová odlišná kultura a estetika tanečního projevu, pro niž je charakteristický nenásilný, méně technický a ekvilibristický přístup. Samozřejmě že odborná baletní obec může vnímat tento obraz jako jisté násilí proti tradici.
Scéna a kostýmy Michaela Scotta úžasně doplňují pohybový a výrazový rejstřík. S lehce dekadentním světem pohádkového snu ostře kontrastuje realistická scéna městečka, ovšem proti zmiňovaným inscenacím nedávných let jsme vskutku na jiné planetě.

Malujeme perníčky

Adventní Praha

Klárku jsem o třetí adventní sobotě zavezl do Písecké brány, kde měl Clairton odpolední vystoupení pro děti z dětských domovů. A zatímco děti zpívaly, prošel jsem se Letnou ke kyvadlu, prodral se davy skrz vánoční trhy na Staromáku, poseděl v kavárně v městské knihovně a udělal si takové pěkné odpoledne.

Koledy z celého světa

Klánovický Clairton zahájil adventní šňůru koncertem celého sboru v bývalém Vinohradském kině Ilusion. Na programu bylo pásmo koled z celého světa, na které se Klárka připravovala posledních pár měsíců. Pořídila nám lístky do druhé řady, tak jsme měli vše krásně na očích. Sbor přednesl ukázky koled od Japonska, přes Čínu, Rusko, Evropu, až po Ameriku a Portoriko. Vydalo to na dvě hodiny, ale zážitek to byl moc pěkný.

Mölltaler Gletcher

Borci z práce si odhlasovali, že by na týmovou akci zase chtěli na víkend do Alp, i kdybychom si na to měli něco doplácet z vlastní kapsy. Volba padla na otvírání sjezdové sezóny, a to na Mölltalském ledovci v severních Korutanech. Ubytování jsme v tomto nesezónním období našli v Malnitz, městečku sedmnáct kilometrů vzdáleném od sjezdovek. Sobotní dopoledne bylo zralé na slepeckou hůl, nahoře všude mlha a nejezdilo se dobře. Naštěstí se obloha během oběda rozjasnila, mlha kamsi odešla a odpoledne nás hýčkalo výhledy na okolní hory, které se nořily z inverzní oblačnosti. V neděli i tato oblačnost zmizela, sjezdovky byly nádherně upravené a mrazem utažené, jezdilo se na nich přímo lahůdkově a vůbec nikomu se nechtělo tento luxus po jedné hodině ukončit, abychom se včas dostali zpět domů.

Aliččina Velká kunratická

Přestože má Alice děsivou rýmu, nedala si účast na Velké kunratické vymluvit. Vidina trička s kulatým osmdesátým ročníkem byla zkrátka neodolatelná. Aby to  bylo dramatičtější, skončila vlna teplejšího počasí, na startu teplota sedm stupňů a k tomu začalo pršet. V kategorii starších žákyň startovaly asi dvě stovky holek, někde před Alicí taky Agátka Moulíková. U startu už zbývala jen trika velikostí miminčích, ale naštěstí jsme cestou k autu narazili na stánek se zbytky a tak se Alice svého trumfu dočkala, aby se v něm předvedla v pondělí ve škole.

My Fair Lady

Řekli jsme si, že budeme kultuře dávat trochu víc času, aby se z nás nestali polabští vidláci. Na rozjezd jsme zvolili ověřený muzikál My Fair Lady v divadle Na Fidlovačce. Ze třetí řady jsme měli jeviště téměř na dosah a bavili jsme se od začátku až do konce. Byla radost vidět holky, jak se tlemí a naprosté většině dialogů rozumějí. Co o tomto představení psali erudovaní? Vláďa Barák z E15 ho hodnotí takto:

My Fair Lady v podání Divadla Na Fidlovačce dokazuje, že muzikál nepotřebuje za každou cenu hvězdné obsazení, velké orchestry a početné zástupy tanečníků. Originální zpracování vrátilo muzikál k jeho prapůvodním kořenům, a dalo tak vyniknout skvěle napsaným hudebním i hereckým partům.
Divadlo Na Fidlovačce je teprve druhým odvážlivcem (první bylo Hudební divadlo Karlín, pozn. red.), který se pustil do zpracování klasického muzikálu, jež napsala autorská dvojice Frederick Loewe a Alan Jay Lerner. Ti námět převzali ze známé divadelní hry G. B. Shawa Pygmalion.
Na prknech divadla se tak znovu odehrává příběh staromládeneckého profesora lingvistiky Henryho Higginse, který se snaží vyhrát sázku a udělat z obyčejné květinářky Lízy Doolittleové pravou dámu. Nalinkovaný záměr ale začíná kazit vzájemná sympatie a klíčící láska.
Profesora Higginse hraje Tomáš Töpfer, který převedl původní uhlazenou a zkostnatělou postavu nafoukaného elegána ve shrbeného podivína s rozcuchaným účesem a brýlemi se silnými obroučkami. Plukovníka Pickeringa bravurně ztvárnil Otakar Brousek ml.
 V hlavní roli Lízy se objevuje Tereza Bebarová, kterou alternuje Barbora Mošnová. Pěvecky je ve svých kranflecích bezesporu jistější Barbora Mošnová, nicméně její kolegyně pro změnu uplatňuje svůj komediální talent, který je dost nakažlivý a pro publikum velmi přitažlivý.
Divákovi bezesporu neunikne ani noblesní podání Madamme Higginsové, kterou bravurně zahrála Libuše Švormová. Její Madamme se zastydlou aristokratickou krví v žilách a vážnou tváří nenechá v klidu bránici jediného návštěvníka divadla.
Muzikál sice nemá živý orchestr, to ale není pro jeho specifické zpracování vůbec na škodu. Hudební aranžmá Ondřeje Brouska je totiž vypilované a profesionálně odvedené. Na prknech divadla navíc nefigurují tanečníci, jejich party vzal na sebe samotný soubor divadla, což vdechuje jednotlivým postavám hereckou osobitost a individuální nuance, které jsou pro diváka vítaným zpestřením známého děje. Za povšimnutí pak rozhodně stojí taneční výkon Dennyho Ratajského v roli Zoltána Karpathyho.
I když je to muzikál, představení nabídne divákovi i silné individuální herecké momenty aktérů, které bezesporu umocňují celkový zážitek a které režijně skvěle zvládl Juraj Deák. Klobouk dolů před Divadlem Na Fidlovačce, které svedlo svoji bitvu s divadelním Goliášem v podobě nastudování stejné látky Hudebním divadlem Karlín opravdu bravurně. Pro mě je vítěz tohoto klání jasný.

Slavín

Hrady a zámky školní prázdniny nechávají zcela chladnými, jak jsme zjistili, když jsme plánovali výlet na Konopiště. Jen víkendy jsou zaslíbené veřejnosti. Jako náhradní řešení pro úterní odpoledne jsme zvolili návštěvu vyšehradského hřbitova. V úvalské drogerii jsme nakoupili hřbitovní svíčky a před třetí hodinou jsme zaparkovali pod Vyšehradem ve Vratislavově ulici. Koukali jsme, jak čas běží a na náhrobky přibývají nová jména. Zdeněk Miler, Ilja Hurník, Otakar Motejl ...  Chtěli jsme najít hrob Natašy Gollové, kde je pochovaná i Adina Mandlová, ale tentokrát bez úspěchu. Ale jak jsem se až večer dočetl, Nataša Gollová je pochována v hrobce Hodáčových a Adina Mandlová nebyla pochovaná na Slavíně, ale rozptýlena na loučce hřbitova v Blatné. Česká stránka wikipedie má zkrátka někdy zavádějící informace...