Vánoční trhy

Nevím, proč jsme se opět rozhodli pro sebemrskačství procházkou do centra Prahy na vánoční trhy. Snad že jsme to slíbili holkám. Davy lidí a turistů, kýče s přemrštěnými cenami, téměř urážlivě drahé laskominy, na pódiu dokončuje kutálka produkci se sprostonárodními písněmi. Jen jsme poodešli od stánků, ozvaly se holky nekompromisně: "Ale my ještě nemáme nic na památku!", jako by návštěva trhu automaticky znamenala nějaký nákup. Tak ještě jedno kolečko. Navíc začíná nepříjemně mrholit. V přilehlých ulicích nával lidí nepolevuje, až v Ungeltu se dá volněji dýchat. Máme to za sebou....

Skanzen v Přerově nad Labem

Včera jsme zjistili, že v přerovském skanzenu je výstava na téma vánoční tradice ve středočeském polabí - zvyky, betlémy, ozdoby,.... Až na Kláru jsme tam ještě nikdo nebyl, tím větší chuť jsme měli tohle místo navštívit. Rozloha skanzenu, počet nádherných roubenek, stodol a špýcharů s šindelovými či doškovými střechami nás celkem překvapil. Téměř v každé chalupě byly místnosti vánočně vyzdobené, vše takové, jako bychom se přenesli půldruhého století nazpátek. Alice měla jednu ze svých nálad, spravila se jí až po té, co v jedom stavení viděla u stolu dobovou rodinu, chvíli na ně koukala a říká: "Ta pani vzadu je nějaká zelená. Asi bude blinkat!"

Štěpánská procházka

Na Boží hod počasí trhalo teplotní rekordy a poslední zbytky sněhu byly ty tam. Bláto přes noc zmrzlo, takže když jsme v devět hodin vyráželi s dvacítkou sousedů z návsi na výlet, naštěstí jsme se nijak do marastu nebořili. Sluníčko svítilo, mrzlo, hruškovice od místního organizátora akce příjemně hřála. První třetina cesty byla víceméně z kopce, od kostela ke Svatému Donátovi, dětem to šlapalo velmi dobře. Pak jen kousek do Škvorce a zadem lesem zpátky do Hradešína, který jsme si zpestřili šiškovkou. Linda Králová nás přivítala rumíčkem, pro stopičku slivovice jsme se ještě jednou zastavili u kostela u pana Dupala. Popovídali, popřáli si do nového roku a s velmi dobrou náladou se rozešli užívat si zbytek svátků.

Vánoce

A je to tady. Vánoce. Letos celkem v pohodě, naprostou většinu těch méně příjemných činností jsme si už odbyli v předstihu, abychom si Štědrý den mohli náležitě vychutnat. Ono moc času stejně nebylo, ze setkání s kamarády a zdobení stromečku pro zvířátka jsme přijeli po dvanácté. Odpoledne jsme vyndali krabičku s olovem, abychom si zavěštili. Všem vyšel přijatelný tvar. Klárce klíč (ujdeš nepříjemnostem), Alici labuť (šťastné manželství), Ivče hnízdo (pěkný rodinný život). Moje olovo se ve studené vodě vytvarovalo do podoby vetřelce od švýcarského surrealisty H.R.Gigera, který ovšem ve výkladovém "snáři" chyběl. Ani společnými silami se nám nepodařilo přijít na nic obyčejnějšího a tak jsem zůstal bez vize do budoucnosti.
Pokud šlo o budoucnost bezprostřední, tam jsem měl jisto. Jelikož letošní půlnoční začíná už v osm, vyrazili jsme s holkama ven vyhlížet Ježíška už před pátou. Hned za brankou jsme na podobné vycházce potkali Královi, tak jsme kostel obešli společně. Zpívání koled u stromečku jsme si užívali až na Alici, která nervózně podupávala a pokaždé písničce se dožadovala konce, aby se už konečně mohla vrhnout na dárky. Z nich byly holky nadšené. Snad jen jednou si Alice povzdechla: "Ty jó, už třetí kniha...." Na hraní moc prostoru nezbývalo, ručičky se nemilosrdně blížily k osmičce. Venku mlha a sychravo, nasvícený kostel vypadal přízračně. Dětský sbor zazpíval nádherně, Klárku nešlo přeslechnout, ostatně Alici už vůbec ne, zejména během těch okamžiků, kdy si vzpomněla na slova. Což nebylo často, o to víc hlaholila.

Bodka Milana Lasicu

Pět vět Milana Lasicy , které mě s nadcházející zimou nesmírně pobavily: http://www.jdemeven.cz/blog/Bodka_Milana_Lasicu.pdf

Zpěvy na kůru

Dneska měly holky poslední generálku před štědrovečerním vystoupením na hradešínské "půlnoční". Parta malých zpěvaček přemluvila paní Hejskovou ze Škvorce, aby s nimi i letos secvičila repertoár koled pro večerní mši. Tak jsme se i s babičkou a dědou z Jablonce šli podívat na kůr a poslechnout si holky v akci. Vedlejším důležitým efektem bylo zjištění, že letošní půlnoční začíná už v osm hodin, takže budeme muset štědrovečerní události trochu přeorganizovat...

GC Ztroskotané UFO

Před Vánocemi jsme se ještě domluvili, že by bylo dobré si ke konci roku střihnout nějakou zajímavou keš. A už od Styxu jsme si dělali zuby na Ztroskotané UFO v Dubečku. Přátelům kačerům postupně do termínu vstoupily jiné povinnosti a tak jsme se na místo nakonec dopravili ve dvou spolu s Kolombem. Na souřadnicích betonová skruž a díra do země. Protáhli jsme se a po železných stupech slezli do potrubí. Jím protéká celkem čistý potok a my se tučňáčím stylem vydali směrem ke kešce. Byť cesta k finálce nebyla krátká, lození v botičském Styxu bylo mnohem náročnější. Takhle jsme krabici poměrně snadno odlovili a úspěšně se dostali zpět na povrch. Ale atmosféru potrubí mělo, ozvěna se nesla a každy zvuk se nesmírně rozléhal.

Poctivej mužskej

Zatímco Ivča koulela bowling na její firemní vánoční párty, my s holkama uklidili, vyluxovali, vytřeli, navoněli. Pak se pod Aličinu postel prvotřídně vysral Mourek, k ránu nablil na několik strategických míst Čenda. S rudými skvrnami před očima jsem to dal do pořádku. Klára, zatímco jsem byl pro čerstvý chleba, vše vylíčila Ivče a zakončila to: "Tatínek, to je stejně poctivej mužskej!"

Učíme se anglicky

Když děláme s Klárkou úkoly z angličtiny, pravidelně se přiřítí Alice a utrousí "Maj nejm is banana..."

Mikuláš

Nekonečné bylo letošní čekání na Mikuláše. Holky byly už po soumraku převlečené a s tvářemi přilepenými na sklo vyhlížely, kdy se na cestě objeví známá trojice. Minuty ubíhaly a ubíhaly, a čert pořád nikde. Až po půl deváté se od sousedů nesly nezaměnitelné zvuky řetězu, ďábelský řev a my věděli, že se konečně dostane i na nás. Bylo trochu znát, že jsme na jejich štrece po vesnici jedni z posledních. "Tak Alice, ty prej kudy chodíš, tam děláš bordel!!", spustil Mikuláš a i čert ho musel mírnit, že bordel se neříká. Holky v pozoru odříkaly připravené básničky a s úlevou přijaly balíčky se sladkostmi. Jen malé semínko podezření zůstalo za letošní návštěvou: "Ten čert byl vopravdickej, ale Mikuláš měl na nohou Najky, to je nějaký divný...".
"A uhlí dáme dědovi Jirkovi, ten ho potřebuje..."

Jarmark

S nástupem adventu Úvalská základka opět pořádala vánoční Jarmark, kde děti prodávají výtvory, co v týdnu ve škole vyrobily. Od ozdobených větviček, přes perníčky a přáníčka, až po nástěnné kalendáře s tématikou ZŠ Úvaly. Jako vždy, nával obrovský, třídy praskaly ve švech. Děti z Klárčiny třídy jaksi bezprizorní, když je jejich učitelka nemocná, Alice se ale hned vrhla k jejich prodejnímu stolku a nutila nás si zakoupit ty její, samosebou ty nejkrásnější, vánoční přáníčka. Seděla vedle oblíbeného Lukáše a vůbec nic jí nechybělo. Pan učitel chvílemi vypadal, jako by se ocitl v nějakém bizarním snu, ve kterém se ne a ne zorientovat, zejména, když na něj dorážely otázkami maminky jeho svěřenců. Čtyřicet minut nám bohatě stačilo, to už i já začal nabírat výraz mírně vyděšeného zvířete a rád pak usedl za volant, abych nás dovezl na návštěvu rodičů do Jablonce.

Leonid Afremov

Rozzářený moderní impresionista. Spousta obrazů je barvami hýřícím kýčem, ale některé z nich mají velmi povedenou atmosféru. Více na http://afremov.com

Fotografické ráno

V pátek ráno jsem litoval, že s sebou nemám foťák. V údolí Berounky se válely cáry mlhy, nad kopci se modrala časná ranní obloha. Jenže to bylo včera. A u Všenor. Dneska za kuropu jsem vyjel na kopec nad Českým Brodem v naději, že nastane něco podobného. Nenastalo. Asi je to tady větší placka, taky bylo o něco tepleji. A tak se mi jen podařilo vyplašit stádo laní a párkrát zmáčknout spoušť, když se slunce nořilo zpoza obzoru.

JUDr. Hitler

Ano, tuhle ukázku českého humoru si musím zaznamenat...

Smysl života

Při snídani jsem narazil na jeden blog a pobavilo mě:
Šestiletá dcera od jedné známé přišla za mámou a říká: "Mami a jakej má život smysl?" A maminka říkala: "No, Aničko, to se možná dozvíme až po smrti" A Anička si povzdychla a konstatovala: "Chmm, chmm, takže celej život v napětí...."

Velká Kunratická 2009

76. ročník Velké Kunratické pro nás začal v 12:34, kdy odstartovala první dvojice ze skupiny příznivců tohoto závodu (některých pouze z donucení). V týdnu moc nepršelo, trať byla poměrně neklouzavá. Snad nějaký ten trénink, tahoun Gürtler, možná i strach, aby mě nedohnala Šimánková způsobily, že se výsledný čas oproti loňskému zlepšil o celou minutu na 21:09.

Lampióny

Mateřské centrum uspořádalo lampionový průvod. Se zapálenými lampióny jsme vyšli od hřbitova, obešli kostel a nakonec dorazili na hřiště. Tam už pro děti byly na úřadě nachystané čínské lampióny štěstí a něco sladkého. Napsali jsme si na balóny svá přání, na hřišti zapálili hořáky a kochali se, když jich k západnímu obzoru stoupalo naráz asi třicet kousků.

Vjesolyje Kartinki

Halloween a závěr cyklosezóny

Odpoledne jsem s holčičkami asi letos naposledy vyjel na malou cyklistickou projížďku. Objevili se tady letos dvě nové kešky, jedna v Přišimasech a druhá u malého rybářského rybníčku směrem na Hradešín. Jednu jsme zvládli, druhou jsem zpackal, ale aspoň jsme si vychutnali nádherné podzimní barvy. Jak padla tma, začali jsme dlabat dýně, abychom si strašidláky mohli před domem rozsvítit. Zejména Alice se do čištění pustila s vervou až nevídanou. Teď nám stráží vchod od zlých duchů... (ty tuříny, ne Alice...)

Malá Fatra

Rok se sešel a my vyrazili na tradiční podzimní vandr. Chtěli jsme do Rakouska na Wilder Kaiser, ale příval sněhu nám plán překazil . O týden později jsme se nasměrovali na Slovensko, abychom se vydali po hřebeni Malé Fatry. Více na www.jdemeven.cz

Takhle je to v 1.C

Alice nás seznamuje, jak to vlastně je v 1.C: "Sára miluje Fandu, Fanda miluje mě, já miluju Lukáše a Lukáš nemiluje nikoho"....

1+1=3

Divadlo Kompanyje nám v Branickém divadle předvedlo komedii 1+1=3.
"Děj se odehrává v Londýně. Taxikář John Brown je ženatý se dvěma ženami – samozřejmě z donucení. I když nemá chvilku odpočinku, zatím všechno zvládá díky úzkostlivě dodržovanému dennímu harmonogramu. Jednoho dne však, vinou půlhodinového zdržení, se celý jeho plán zhroutí jako domeček z karet. John neví, kudy z toho ven a jak se zachovat, aby vyvázl alespoň se zdravou kůží..."

Obsazení:

John Brown: Tomáš Turek
Barbara Brownová: Anna Kulovaná
Mary Brownová: Zuzana Dřízhalová
Stanley Gardner: Otto Kallus
Bobby Franklin: Tomáš Valík
Seržant Troughton a Porterhouse: Ladislav Trojan

Ray Cooney (*1932) – britský dramatik a herec, někdy také nazývaný jako mistr frašky, do současné doby představil na londýnském „West End“ 17 her. Mezi nejznámější a nejúspěšnější patří „Run For Your Wife“ (1+1=3), „Funny Money“ nebo „Caught In The Net.“ Jeho dílo je překládáno do téměř 40 jazyků. V roce 2005 byl oceněn Řádem britského království za svůj přínos divadlu.

PhDr. Břetislav Hodek (1924 – 2007) – překladatel a velký znalec anglické literatury, zejména díla a doby Williama Shakespeara. Kromě jeho tvorby překládal i řadu dalších anglicky píšících autorů včetně Cooneyho. Sám byl aktivním autorem rozhlasových i divadelních her a detektivních románů. Jeho nejzásadnějším dílem je pak trojsvazkový Velký anglicko – český slovník, na kterém spolupracoval s Karlem Haisem.

Berlín

Jablonečtí ochotně souhlasili, že nám pohlídají holky a my se s Ivčou mohli vydat na dlouho plánovanou víkendovou poznávací couračku do Berlína. Oba jsme tam byli kdysi dávno coby malé děti a nic si z tehdejší cesty nepamatujeme.
Měli jsme menší problémy najít hotel Alecsa, panelák s nenasvíceným štítem mezi ostatními zanikal, ale nakonec jsme se dostali až na pokoj. Trochu ratejna, ale nejeli jsme se zavřít mezi čtyři stěny. Nejbližší hromadná doprava - stanice S-Bahn je mimo provoz. Paráda. Zřejmě bude nejjistější poodjet zítra autem někam k normálnímu metru a s tímto rozhodnutím se odebíráme na večeři do útrob sídliště, do poměrně útulné Sardinské restaurace Il Porto.
Sobotu začínáme u monstrózního hitlerovského olympisjkého stadiónu, kde také necháváme zaparkované auto. U-Bahn nás vyklopí na hlavním nádraží, působivé moderní stavbě, kde se vlaky i lidé kříží v několika úrovních. Člověk se neubrání srovnání s našimi hlaváky a jen si povzdechne. Před budovou Bundestagu je předlouhá fronta, která se během deseti minut ani nehne. Tak návštěvu známé kupole vzdáváme a pokračujeme k Brandenburské bráně. Mysleli jsme, že je tady vše od sebe vzádálené víc, ale pod branou jsme hned a podél bulváru Pod lipami na Friedrichstrasse jakbysmet. Ve velkém knihkupectví kupujeme praktickou mapu centra a jedeme pár stanic k místu bývalého přechodu mezi východním a západním Berlínem, k Checkpointu Charlie. Je tady docela tlačenice. Dvacáté výročí pádu berlínské zdi se blíží. Přes křižovatku je dlouhá zeď plná dobových fotografií a popisků, a samozřejmě spousta návštěvníků. O kus dál pak už potkáváme zbytky berlínské zdi. Právě jedou kolem trabanti. Iluze totality je dokonalá...
Postupimské náměstí, kdysi pustá oblast, kudy zeď procházela, se pyšní moderní architekturou, i jedinými berlínskými "mrakodrapy". Sony Center pak představuje zajímavou architekturu a pulsující bod s řadou kin, kaváren, obklopen moderními muzey. Pomalu uzavíráme kolečko, když cestou k Brandenburské bráně zastavujeme u památníku obětem holocaustu. Dechberoucí monument velikosti fotbalového hřiště v centru Berlína. Dospělé šedé kvádry vedou k zamyšlení, děti zde nacházejí báječné místo pro schovávanou. Asi to tak má být. Na místě Hitlerova hrobu lovíme kešku a ještě se jdeme projít na Gendarmenmarkt, než odfrčíme stranou centra na nějaké nákupky a sklenku vína v příjemné hospůdce. Venku začíná seriózně pršet a my ještě chceme vidět Potsdarmer Platz za tmy, na snímcích v průvodci je atraktivně nasvícený. Zmrzlí a promoklí jím proběhneme, ale všude jen bílá světla, nějak odvázaní z toho nejsme.
Po odhlášení z hotelu v neděli ráno odjíždíme na východní část. Kdesi mezi paneláky necháváme auto a metrem se svážíme na Alexanderplatz. Je zamračeno, mrholí, rozhledna televizní věže se co chvíli ztrácí v mracích, upouštíme od plánu vyjet nahoru a kochat se berlínskými panoramaty. Místo toho zamíříme na Museumsinsel do Alte Nationalgalerie. Ne že bychom měli v úmyslu projít veškerá místní muzea, ale tato glaerie nabízí výběr francouzských impresionistů. Než se k nim však dobereme, setkáváme se převážně s německým malířstvím. "Nesnáším, když jsou na obraze vidět ty tahy štětcem...", "No ty zlatý rámy jsou fakt hrozný...", "Podivej, tohleto je ale mazanice, ne?", pár Ivčiných poznámek nás dostalo do stavu dušeného záchvatu smíchu, jak dva puberťáci. Uklidnili jsme se až v sále s impresionisty, kde jsme si u Monetů a Manetů spravili uměleckou náladu. Venku furt hnus, socialistická architektura nás fakt neohromuje, tak ještě jedno poctivé Milchkaffe a Tschüüüß, hurá do Hradešína.