Voděradské bučiny

Úkoly jsme napsali hned po snídani, abychom co nejdřív mohli vyrazit do přírody. Hodil jsem kola holek do kufru a přesunuli se do Jevan, že pojezdíme ve Voděradksých bučinách. První kopec na rozcestí u Jevanské studánky jsme z vlané části vytlačili (zde úžasně skrytá keška, viz první fotka), ale pak holky nasedly, nasadily tempo a mně nezbylo, než za nimi klusat. Výletík se pro mě rázem změnil v kondiční záležitost. Ještě, že jsme cestou měli nějaké poklady, kde jsem mohl vydechnout. Ujeli, ušli a uběhli jsme bezmála dvanáct kilomterů. Příště si radši přibalím i svoje kolo...