Adventní večer

Páteční soumrak u kostela Sv. Jiří byl velice ponurý a vnukl mi nápad na strašidelné téma krátké bojovky pro děti, až v sobotu přijedou na Adventní tematický večer. První brečela hrůzou Janička Šimánková, u kostelní zdi pak i Majda Kotků. Zřejmě to mělo náboj...

Zatímco jsme se my dospělí zahřívali svařákem, děti se odreagovávali tvořením figurek z vizovického těsta. Z jeho přípravy máme ještě dneska namožené prsty. Adventně laděný znalostní kvíz potrápil mozkové závity, ale každý si víceméně mohl hodit kostkou. Průměrné skóre bylo asi tři body z deseti. Kulinářským tématem byla staročeská kuchyně a na stole se sešly klasické polévky, škvarkové placky, kachna se zelím.... výsledkem byla narvaná bříška, která jsme museli uplácet pestrým výběrem vín.

Lyžařská výbava

Přihláška do lyžařské školky je podaná, sníh padá a je tedy nejvyšší čas opatřit holkám výbavu. Ivča to kouzelně stihla za jedno odpoledne a tak jsme se večer mohli kochat sportovní výbavou. Nejvíc se asi líbila Alici. S helmou a brýlemi by nejradši spala. Když to nejde, aspoň s nimi kreslí...

Dvoustá keš

Konečně je tam! Po dvou neúspěšných pokusech, po téměř třech týdnech bez nálezu se naskytla další příležitost. Tou byla služební cesta do Bratislavy, kde jsem měl pohovor s kanadským uchazečem na místo do naší Belgické kanceláře. Jak říkal pan obchodník Lustig v Lotrandu a Zubejdě - "Inu, svět je malý a o překvapení není nouze..."
Dvoustá keš byla dokonale masňácká, motoristický drive-in, kde je potřeba jen obejít auto vyzvednout ji. Úplný opak toho, jak jsem si ji maloval. No jo, tak to někdy chodí. Abych si spravil náladu, zadal jsem další s tajemným názvem "Mramorová hôrka" a pak se jen divil, když mě šipka zavedla ke hřbitovu v Bratislavksé Lamači. Nicméně hřbitov je to naprosto úžasný. V dubovém lese na strmých srázech v moři hnědého listí svítí stovky střídmých, na plocho položených náhrobků se spoustou podzimních květin, sehnuté babičky se srdnatě potýkají s prudkým svahem a kluzkými schody, kapuce přes hlavu, aby si šediny uchránily před ledovým větrem a padajícím sněhem. Dokonalá atmosféra. Dokonalá byla i schovka, trošku mě potrápila, nakonec odměnila svým provedením i obsahem. Tak. Odloveno, zalogováno, teď už jen udělat práci a frčet do Hradešína.

Blízká setkání

Sněží a já se s autem plazím z letiště do Hradešína. Silnice jsou pěkně bílé, dálková světla se prodírají poletujícími vločkami, večerní idylka. Konečně odbočka na Hradešín. Najednou koukám, přes silnici běží kaňour, nic moc velikého, ale i tak brzdím, jak se jen na sněhu dá. Už je na druhé straně, pohoda. Ale v tom za ním vyráží jeho větší brácha nebo teta, nemám čas to sledovat, stihnu tak akorát přibrzdit a BUCH! pravým předkem ho nafackuju. Pokračuju dál, nemám chuť se pasovat s naštvaným divočákem. Auto a tudíž snad i prasátko vyvázli bez újmy, ono v patnáctikilometrové rychlosti to byla spíš taková pusinka...

Velká Kunratická

Myslím, že to bylo na jarním volejbalovém turnaji, kdy jsem se v nestřežené chvíli nechal zlákat po několikaleté odmlce k účasti na Velké Kunratické. A že jsem si na comeback nemohl vybrat lepší ročník. Ráno jsme v Hradešíně měli určitě přes pět čísel sněhu a stále padalo, obloha temně zamračená . Pražské webové kamery sice tolik sněhu neukazovaly, přesto ale všude déšť a marast. Před jedenáctou jsme se postupně sešli u výdeje čísel a v pláštěnkách se ustrojili. Už během rozběhu jsme rázem měli boty uniformně zablácené.
12:22 start. a po stu metrech první potok. Sbohem, suché botky, říkám si, když do půl lýtek zajedu do ledové vody. Za potokem první kopec. Po stovkách borců, co běželi před námi, je z cesty jen blátivá skluzavka. My po ní bohužel musíme nahoru. S jazykem na vestě se tam vydrápu a po krátké rovince hned dolů, kde čekají brody dva a nekompromisně mě zmáchají. Hrádeček. Bolí mě za krkem, když zakloním hlavu tak, abych dohlédl vršku. Tupá bolest se záhy přesune přes plíce do nohou. Zlaté provazy, které jsou natažené podél tratě, aspoň se můžu přitahovat rukama a když mi uklouzne noha, nesjedu zpátky až dolů pod kopec. Sjezd z Hrádečku. Klouzavé bahno. Stávám se snowborďákem. Boty obalené bahnem omývám v posledním čtvrtém brodu a povzbuzován nemnohými diváky vyklusávám pod poslední kopec. Opět skluzavka, provazy a sípavý dech. Rozeběhnout se na vrcholu vyžaduje nadlidské úsilí. Naštěstí to pak už jde, jen rovinky a závěrečný sešup k cíli. Odevzdat čip, posadit se na lavici a čekat na dech, až doběhne. Čas 22:55. Z naší party jsem poslední. O to větší šance, že příští rok bude rychleší...

Martin na bílém koni

Svatý Martin na bílém koni přijel. Sice o den dřív, ale zato s pořádnou chumelenicí, když kolem snídaně začalo ze zamračené oblohy padat a padat. Sníh nic moc, rtuť teploměru se stále držela stupínek nad nulou, nicméně se na trávě hned nerozpouštěl a tak jsme ještě během dopoledne měli bílo. Prvním přáním holek byl samozřejmě sněhulák a tak zatímco já se pachtil kolem výměny letních gum za zimní, začala Klára s Alicí valit koule na schneemanna. Výsledek je trochu rozpačitý, ale je to přece jen první letošní ptotoyp...

Lampiónový průvod

Na jednatřicátého jsme letos jen rozsvítili dýňovou lampu před vchodem do chalupy. Teprve až dneska jsme dovršili vše, co k Halloweenu patří - masky, lampióny a tak. Mateřské centrum Klubiště pořádalo pro Šterboholské prcky lampiónový průvod a řadu dalších atrakcí. Akce lokálního významu, my se o ní dověděli díky Bendovým, protože Petra se v Klubišti angažuje a je jednou z organizátorek.
O půl páté jsme dorazili do Klubiště, alias zasedacího sálu místního úřadu a dřívě též štěrboholského kina. Na prcky tu čekalo několik aktivit. Mohli se nechat našminkovat na čarodejnice a jiné bytosti podsvětí, mohli dlabat dýně, potiskávat bramborovými razítky plachty na monstrlampión, mlsat koláče, pít čaj a my kávu a svařák. Kromě toho se spousta dětí vrhla do čarodejnicky laděných omalovánek. Zejména Alici se dařilo dodávat vybarvené papíry v neuvěřitelném tempu.
V šest jsme zapálili lampióny a vydali se za doprovodu městské policie na místní dětské hřiště. Průvodu vévodil monstrlampión potiskán rodinnými insigniemi účastníků. Jakmile všichni došli, spustil se z kopečka nad pískovišti celkem slušný ohňostroj. Prckům spadly brady a s němým úžasem pozorovali barevné deštníky světlic a rachot petard vysoko nad hlavami. Někteří jedninci se z podívané celkem rychle vrátili do své reality, třeba Alice:
"Mami, stihneme večerníček?"
"Ne, večerníček běžel zrovna když jsme se koukali na ohňostroj."
"ACH JOOO! Já bych se zrovna radši koukala na Rumcajze!"
Grrrrrr

Byli jsme v TV

"Koukám v televizi na 'Dobré ráno', předvádějí tam barevné kombinace malby v bytě a já si řikám, tohle je mi nějak povědomé, kout s počítačem, obrazy, rollpa... vždyť je to sedláčků u nás v Braníku!", říká Mirka, když k nám Machálkovi přijeli na návštěvu. Chvíli jsem lovil v archivech a ukázal tuhle fotku."No jo, to je přesně ona." Zřejmě si ostravská televize vypůjčila fotku od realitní kanceláře a vesele na ní dělala pokusy s různě barevnými zdmi. Je fajn vědět, že jsme měli 'výstavní byt'....

Halloween

V Hamburku jsme se trochu nakazili halloweenskou výzdobou, která tam už byla docela "in", obchody se zeleninou se předháněly, který má lepší nabídku dýní a jiného dekoru. Letos jsme dýni nakonec sehnali až v Tesku, jinak nikde nic. Já nakreslil, Ivča vydlabala a vyřezala, a od včerejška máme strážce domovních dveří, co se šklebí na hradešínské sousedy. Široko daleko žádný jiný dýňový bubák k vidění není.