Klárka s Alicí jsou pryč a tak využíváme volného dne a jdeme randit do Prahy. U zastávky tramvaje ve Dvorcích už trávníky rozkvetly kobercem pampelišek. Rozplývám se nad tou pomíjivou krásou, Ivča ale vidí věci realisticky: 
"No jo, to zas budou holky celý zasraný..."První v plánu na procházce je výstava v pražském Klementinu "Oko nad Prahou" - na 355 návrhů a výkresů nové národní knihovny na Letné, včetně modelů prací vítězných. Shodli jsme se, že se nám Kaplického
chobotnice líbí asi nejvíc. Archiweb o ní dále píše:O návrhu, který vzbudil mimořádnou pozornost odborné i laické veřejnosti, Jan Kaplický mj. říká: „Inspirovali jsme se přírodou – například tvary lidského těla i mořských potvor, třeba medúzy nebo chobotnice. Ale také pražským barokem. Barokní formy jsou hodně důležité – dnes už si lidé mnohdy ani neuvědomují, že všechny budovy nemusí být nakreslené příložníkem.“ Fantazie architektů navíc vidí budoucí knihovnu jako místo, kam nebudou lidé chodit jenom za knihami. „Nesmí to být mrtvá budova – je to něco úplně jiného, než knihovna z 18. století i než knihovna z třicátých let minulého století,“ míní Kralický. „Musí být otevřenější z hlediska přístupu veřejnosti, která má jiné nároky, než měla kdysi. Středem budovy povede nad úrovní parku, v prvním patře ze severu na jih ulice, z které se dostanete do čítáren umístěných za skleněnými a zvukotěsnými stěnami. Své místo tady najde vědec, který potřebuje zkoumat vzácný výtisk knihy, i ten, kdo si chce jen přečíst noviny a vypít kávu. Anebo si dát s někým rande. Teď je rok 2007, knihovna by se měla dostavět někdy v roce 2010, ale to je pořád málo. Museli jsme myslet i na to, jak bude knihovna vypadat a fungovat v roce 2050, kdy už tady nikdo z nás nebude.“
Po přechodu přes narvaný Karlův most se jdeme před davy schovat do prodejní galerie "chez Annamarie", velmi dobře ukryté na dvorku Mostecké 14. Lví podíl výstavních ploch tam zabírá náš oblíbený Jaroslav Šolc. Dostávám slabší srdeční příhodu, když vidím, jak vysoko se za těch pár let vyšplhaly ceny jeho originálů. Paní z galerie nám vysvětluje, že J.S. své obrazy prodává stále méně rád, že na nich stále více lpí. A vůbec nám o 
Jaroslavu Šolcovi a jeho ženě Noře B. Vláškové moc pěkně popovídala.V toulání jarní Prahou pak pokračujeme na Malé Straně, na Starém Městě, tu a tam v kavárničkách a nesmírně si vychutnáváme vzácné chvíle, kdy se nikdo "k smrti nenudí", kdy nikdo není "hlady bez sebe", má žízeň, chce dobrotu, chce čurat, chce domů, nechce domů.......
Žádné komentáře:
Okomentovat