V sobotu ráno cestou do Jablonce byl vzduch ostrý jak břitva, bílé Krkonošské hřebeny se zdály tak blízko, jako bychom na ně mohli dosáhnout. Jarní narozeninové setkání jsme zahájili v restauraci na Bramberku a nacpali se tam bažanty a jinými pochoutkami. O to příjemnější byla procházka lesem po červené a pak k rezervaci "Malá Strana", kde se měla schovávat stejnojmenná keška. Místo jsme našli, ale tam pouze vzkaz, že se přesunula jinam, konkrétně asi 700m zpět do lesa, kudy jsme právě přišli. Nechtělo se nám s malýma holkama ťapat sem a tam, tak jsme si ji nechali na příště. Později odpoledne jsem se dočetl, že ji správce přesunul teprve v pátek, to když už jsem měl veškeré údaje zaznamenané v GPS...
Protože viditelnost byla skutečně lákavá, domluvili jsme se na nedělní dopolední výlet na Ještěd. Vyvezli jsme se nahoru lanovkou a pak už se jen kochali. Opar byl o něco větší než v sobotu, opět jsme den D už po několikáté těsně propásli, ale i tak bylo možné dohlédnout na Sněžku v Krkonoších, Trosky, na jihu na Bezděz a až na Říp, na západě pak z oparu vykukovaly kopečky Českého Středohoří. Při hledání ještědské kešky jsme se srazili s týmem 
KOSaKů, ale byli hodní a nechali naše holčičky, aby si poklad našly první. Cestou po mýtině málem zašláply zmiji, Klára si ji hned chtěla hladit, že je to moc pěkný slepýš, ještě, že jsem byl u toho... Po sedmikilometrovém ťapání z kopce přes Pláně do 
Horního Hanychova jsme byli všichni pěkně ucabrtaní, nejmenší Ája s Alicí nám už usínaly na ramenou a v autě spaly dřív, než se stačil motor zahřát.Když jsme přijeli zpátky do Prahy, sakura před balkonem už byla podle očekávání v plném květu, nadýchaná růžová okvětí doslova osypala každou volnou větvičku.
Žádné komentáře:
Okomentovat