"Vstávej mami, už jsme hlady bez sebe!", budila nás v neděli ráno Klárka s vážným dramatickým výrazem. Je fakt, že jsme si trochu pospali, zřejmě deficit všedních dnů.Včera jsme vyjeli trochu na východ k Úvalům, abychom se podívali do Škvorce a na krajinu kolem. Zaujala nás tam totiž jedna nabídka rodinného domku.
Původně jsem očekával nudnou placku, ale ráz je tam docela zvlněný a příjemně nás překvapil. Domek samotný jsme nenašli. Na mapě se Škvorec zdá jako malinká vesnice, ale ve skutečnosti je celkem rozpínavá. A v noci jsem se navíc dopátral, že ten domek snad nesedí ve Škvorci, ale v nedalekém Hradešíně.Sobotní počasí bylo naprosto jarní, slunce hřálo, tak jsme si udělali krátkou vycházku k pokladu na Klepci u Přišimas.
V plánu jsem měl ještě jednu na Divokém hradu, ale nezbýval už nám čas. Ten jsme si udělali dneska. Domek jsme v Hradešíně skutečně našli, vesnička je to sympatická, na kopci s rozhledem do daleka. O pár kilometrů dál jsme se vydali po zelené na asi pětikilometrový výlet s pokladem na zřícenině. V lesích bylo ještě znát, že se tudy nedávno prohnala viřice Kiril, cesty rozbahněné, nohy holek z nějakého důvodu hned od začátku hrozně unavené, šlo se zkrátka pomalu. A tak jsme doklopýtali pod hrad, když už padalo šero, 
a nejlepší zábava měla teprve začít. Drápali jsme se s holkama do ukrutného svahu od potoka k troskám hradu. Ivča to po chvíli vzdala, že počká dole. Chvíli nám trvalo, než jsme poklad našli, a pak jsem se rozhodl dolů sejít oklikou, kde je mírnější svah. Mezitím Ivča chytla paniku, že se nám něco stalo, vyškrábala se nahoru, to už jsme my byli zase dole, šero zhoustlo, Alice začala bečet, že se maminka ztratila, ta se pak zjevila na kopci a dštila síru, že je to poslední poklad, kam s námi šla, no zkrátka idylka....
Žádné komentáře:
Okomentovat