Neslavné finále posledního
putování za pokladem na
Divokém hradu ještě neodeznělo a tak jsme si dneska vyjeli jen ve třech s holkama a Ivča si užívala po svém. V
Prokopském údolí se skoro nedalo zaparkovat a lidí na cestě bylo jak naseto. Náš první poklad se schovával nedaleko viaduktu, hned u
jezírka, resp. nad ním na skále. Z hlavní cesty jsme sešli se sklopeným zrakem, abychom se nemuseli dívat na červené pruhy označující přírodní rezervaci. Jedinou útěchou v tomhle přestupku bylo, že je v celém Prokopském údolí steziček a cestiček vyšlapáno na stovky, ty kolem jezírka nevyjímaje. Holky jsem měl celou cestu chycené pěkně nakrátko, protože vedla více méně po okraji skály nad jezírkem. Keš jsme snadno našli, směnili zboží a pokračovali dál, pěkně strání nahoru na turistickou cestu nad údolím.
Vzdechů a nářků nad bolavýma nohama bylo slyšet cestou do kopce nepočítaně, ale dařilo se mi je ignorovat. Nahoře nám už netrvalo dlouho dojít k
druhému pokladu pod vyhlídkou na Barrandov, na Braník a dál na jih Prahy. Třetí keš "
Oříšek" se schovávala téměř na konci údolí uprostřed skalních ploten. Tam jsem radši slezl jen já sám a hodné holky na mě čekaly o pár metrů výš na stezce. Poslední poklad "
Praha na dlani" s neskutečnou vyhlídkou na celé město byl jen dvěstě metrů daleko. To už sluníčko pomalu zapadalo za obzor. Tak jsme svižně seběhli přes Žvahov do Hlubočep, než padla úplná tma. Celkem nám to dneska napočítalo sedm kilometrů, to jsem na začátku výletu vůbec nečekal. Věčná škoda, že mi baterky ve foťáku došly hned na začátku, příležitostí ke krásným snímkům bylo dneska nepočítaně...
Neslavné finále posledního putování za pokladem na Divokém hradu ještě neodeznělo a tak jsme si dneska vyjeli jen ve třech s holkama a Ivča si užívala po svém. V Prokopském údolí se skoro nedalo zaparkovat a lidí na cestě bylo jak naseto. Náš první poklad se schovával nedaleko viaduktu, hned u jezírka, resp. nad ním na skále. Z hlavní cesty jsme sešli se sklopeným zrakem, abychom se nemuseli dívat na červené pruhy označující přírodní rezervaci. Jedinou útěchou v tomhle přestupku bylo, že je v celém Prokopském údolí steziček a cestiček vyšlapáno na stovky, ty kolem jezírka nevyjímaje. Holky jsem měl celou cestu chycené pěkně nakrátko, protože vedla více méně po okraji skály nad jezírkem. Keš jsme snadno našli, směnili zboží a pokračovali dál, pěkně strání nahoru na turistickou cestu nad údolím. 
Vzdechů a nářků nad bolavýma nohama bylo slyšet cestou do kopce nepočítaně, ale dařilo se mi je ignorovat. Nahoře nám už netrvalo dlouho dojít k druhému pokladu pod vyhlídkou na Barrandov, na Braník a dál na jih Prahy. Třetí keš "Oříšek" se schovávala téměř na konci údolí uprostřed skalních ploten. Tam jsem radši slezl jen já sám a hodné holky na mě čekaly o pár metrů výš na stezce. Poslední poklad "Praha na dlani" s neskutečnou vyhlídkou na celé město byl jen dvěstě metrů daleko. To už sluníčko pomalu zapadalo za obzor. Tak jsme svižně seběhli přes Žvahov do Hlubočep, než padla úplná tma. Celkem nám to dneska napočítalo sedm kilometrů, to jsem na začátku výletu vůbec nečekal. Věčná škoda, že mi baterky ve foťáku došly hned na začátku, příležitostí ke krásným snímkům bylo dneska nepočítaně...
Žádné komentáře:
Okomentovat