Zápis

Posledních pár týdnů jsme s Klárkou pilovali pár znalostí, co jsou nutné k zápisu do první třídy. Jako že už nebydlíme v Hamburku, ale v Praze, že nechodíme do školky k Frau Rathaike, ale do Bezové v Braníku, datum narození a tak dál. Včera nastal den D a my se odpoledne vypravili do zákldaní školy v Jílové nahoře na kopci. Přišli jsme, vystáli menší frontu a pak se usadili kolem stolku, za kterým seděla mladá milá učitelka.

"Povíš mi jak se jmenuješ?" zkusila na Kláru. Po několika vteřinách se ozvalo slabounké "Klárka".

"A věděla bys, kdy jsi se narodila?" Ticho, pak "V létě..."

"A v jakém městě bydlíš dneska?" "....v Braníku"

"A uměla bys zazpívat nějakou písničku?" Po nekonečném váhání naše malá zpěvačka, co si doma prozpěvuje v němčině, pianissimo vystřihla Skákal pes přes oves...

"A co třeba básničku...?" Nic, jen prosebné pohledy na maminku. Nakonec jsme si vzpomněli na mravence a mušku a paní učitelka byla spokojená. S obrázkem a podpisem žádný problém nebyl a Klárka pohovorem zřejmě prošla.

Uf.

Ve haf ways of making u tok (funny)

From Saxon Times

One Language - Euro-English?

The European Commission has just announced an agreement whereby English will be the official language of the European Union rather than German, which was the other possibility.

As part of the negotiations, the British Government conceded that English spelling had some room for improvement and has accepted a 5-year phase-in plan that would become known as "Euro-English".

In the first year, "s" will replace the soft "c". Sertainly, this will make the sivil servants jump with joy. The hard "c" will be dropped in favour of "k". This should klear up konfusion, and keyboards kan have one less letter.

There will be growing publik enthusiasm in the sekond year when the troublesome "ph" will be replaced with "f". This will make words like fotograf 20% shorter.

In the 3rd year, publik akseptanse of the new spelling kan be expekted to reach the stage where more komplikated changes are possible.Governments will enkourage the removal of double letters which have always ben a deterent to akurate speling.
Also, al wil agre that the horibl mes of the silent "e" in the languag is disgrasful and it should go away.

By the 4th yer people wil be reseptiv to steps such as replasing "th" with "z" and "w" with "v".

During ze fifz yer, ze unesesary "o" kan be dropd from vords kontaining "ou" and after ziz fifz yer, ve vil hav a reil sensibl riten styl. Zer vil be no mor trubl or difikultis and evrivun vil find it ezi tu understand ech oza. Ze dremof a united urop vil finali kum tru.

Und efter ze fifz yer, ve vil al be speking German like zey vunted in ze forst plas.

If zis mad you smil, pleas pas on to oza pepl.

Stěhování

Celý minulý týden byl hektický, bez chvilky odpočinku. Hamburg jsme opustili ve slušném čase v úterý odpoledne, jakmile nás stěhováci vyklidili a my vyčistili koberce a dali byt do pucu. Otálet jsme moc nemohli, protože podle plánu přijedou do Braníku ve středu ráno. Skutečně dorazili bez většího zpoždění. Překvapilo nás, že se rozhodli stěhovat věci nikoli "tradičním" nošením po schodech, ale popojeli si pod balkon a hrnuli to rovnou do bytu přes zvednutou nakládací plošinu. A jak to tam lifrovali, pořád se ptali, kam tohle a kam tamto a místa ubývalo a ubývalo. Nakonec se dalo stěží projít skrz naskrz, všude jen hory beden. Do toho všeho popletené holky, hlavně Alice: "A kdy pojedeme zpátky domů do Hambulku?" a "Oni tady mají jen jeden záchod...!" Tak jsem je odpoledne nabral a odvezl k babičce do Přelouče, aby se nám pořád nemotaly pod nohama.

V sobotu ráno přijel z Přelouče táta Jarda s velkým Jumperem, do kterého jsme nastrkali poskládané krabice, skříň, lednici a věci, co nechceme vyhodit, ale do bytu se nám nevlezou. V Raškovicích na půdě pár měsíců přečkají, než najdeme něco většího na bydlení. Celkem všední záležitost se změnila v atrakci za vesnicí Sopřeč u Přelouče, kde jsme dojeli Ivču. "Hele, předjedeme ji!", zaradoval se Jarda a podřadil. Našeho Opla jsme sice parádně předjeli , ale nevšimli si, že je před ním zatáčka. No a dodávka chytila smyk a než jsme se nadáli, udělali jsme malé hodiny a s autem se zapíchli do bahna v příkopu. Půl metru hluboké bláto zřejmě uchránilo vůz od nějakých škod, ale na druhé straně ho dokonale uvěznilo. Za chvíli jela kolem Avie, ochotná nás vytáhnout. Přetrhali jsme dvě lana, poté dorazili místní zvědavci. Přivezli i řetěz a s ním už se podařilo Jumpera z bahna vydolovat. Dál už šlo všechno podle plánu. Lednici k babičce, skříně a další věci do Raškovic a odpoledne jsme všichni dorazili do Podlažic k Norkovým.

Další nečekané vzrůšo nás čekalo v neděli, když jsme vyšli na výlet k pokladu "U Vany" na potoku Žejbro nedaleko Podlažic. Navigaci jsem přenechal bez kontroly a bez přípravy klukům. A tak se stalo, že jsme sice k pokladu došli, ale dělila nás od něj říčka s poměrně čilým průtokem. Na jednom místě se dalo přeskákat po balvanech, ale co s dětmi? Alice už bečela, že poklad neuvidí, a tak jsme se se švagrem dohodli, že si je přehodíme. S holkama to šlo bez problémů, malý Dandee přeskočil jak žabák, zato s Páťou věci vzaly spád. Při prvním skoku si dokázal jen namočit botu, zato při druhém nedoskočil a svalil se do potoka jak pytel brambor. Chudák ještě netušil, co ho čeká. Aby nenastydl, hned po rychlém odlovení kešky jsme dali holky na ramena a klusem nabrali směr domů po druhé straně potoka. Páťa a běh se nemají rádi. To bylo ryku a kvičení, že už nemůže a povzbuzování, že ještě kousek. Když jsme doběhli domů, byl zplavený tak, že mu zima být nemohla, i kdyby chtěl. Zřejmě si udělal rekord ve vytrvalostním běhu. Už s námi přes potok prý nikdy nepůjde...

První víkend 2007

Je první lednový víkend a na konci naší ulice začal kvést strom. Zřejmě není jediný, jak jsem se dověděl při telefonátu od ségry, někde u Plzně rozkvetly sakury. Teploty se pohybují pořád nad pěti stupni. Doma začínáme se zásadními kroky, jak dostat světlé koberce do slušného stavu pro předání šestnáctého ledna, taky balíme veškerou vánoční výzdobu. Abychom z uklízení nezblbli, vyšli jsme si v sobotu po poledni na třetí pokus o nalezení microcache "Im Holz" u psí louky ve Volksdorfu. Poučeni zápisky ostatních cacherů jsme se znovu pustili do prohledávání všech děr a úkrytů v kořenech stromů. Až nakonec Ivča nakopla malý špalek, který se rozpadl na dva kusy a odhalil umně skrytá pouzdra na filmy.

Nedělní ráno bylo jasné, předpověď neslibovala žádné velké deště, jeli jsme se proto rozloučit s naším oblíbeným pobaltským místem v Heiligenhafenu. Na pláži foukal čerstvý vítr a i při šeti nad nulou pěkně zalézal pod bundy. Chvíli jsme pouštěli draky, holky se proběhly podél břehu, poblbly na dětském hřišti. Cestou zpátky jsme měli připraveno pár pokladů. První dva jsme našli celkem hladce, ale třetí se nám nechtěl vzdát. GPSka nás honila sem a tam, místo se podobalo spíš pralesu, než čemu jinému, bahno, popadané tlející stromy, pak nad nás přišel černočerný mrak a začalo mrholit. Nakonec jsme hledání vzdali, holky začaly být zmrzlé a nevrlé. Ale aspoň dva zářezy dneska máme, v severním Německu patrně na dlouhou dobu poslední.

Silvestr

Odpoledne jsme se jeli vyvětrat do přístavu a na procházku městem, jestli náhodou nenarazíme na nějaké časné silvestrovské atrakce. Ale nic, jen jsme si hlavy nechali vyfoukat. Se soumrakem to pak přišlo. Petardy a příležitostné světlice nebraly konce. Západní vítr k nám nesl zvuky snad z celého Hamburku a znělo to, jako kdybychom byli nedaleko od bojové fronty.
"Miluju Silvestl!", "Silvestl je supelční!" a podobné skandování naplnilo náš byt, když jsme dělali výzdobu a motali se do barevných konfet. Padlo pár minipetard a prskavek vypálených na balkóně, náš skromný příspěvek do všeobecného běsnění. Holkám jsme slíbili, že je před půlnocí vzbudíme, aby se podívaly na pořádný ohňostroj, a uložili je před devátou do postele.
"Uz je stloj?"
"Já myslim, že už to začalo..."
"Tam to pozád bouchá!"
"Já mám zízeň"
"Uz je stloj?"
"My nemůžeme spát!"
"Uz je stloj?"
Takhle to šlo až do půlnoci, kdy jsme se všichni oblékli a na balkóně oslavovali. V pláštěnkách, za hustého deště. Žádný nečas nedokáže zabránit novoročnímu ohňostroji a tak se opět rozpoutalo peklo, světová válka. Blesky, hromy, rakety ze všech stran a všemi směry. Za pár minut se jak mlha mezi stromy začal plížit kouř a sirný smrad. Už vážně chyběl jen Wehrmacht v plynových maskách... Promoklé ponožky (sandály do deště nejsou nejlepší) nás zahnaly zpět dovnitř a holky mohly konečně usnout zaslouženým spánkem.