Loni byla Klárka na vánočním vystoupení Saselské školky sama, letos spolu s Alicí. Loni hrála ženu z lidu, letos byly obě za anděly. S motýlými křídly na zádech a perleťovými hvězdami na čele rozhodně nedělaly ostudu. Tradiční vánoční hra se zpěvy o narození Ježíše se povedla, poslechli jsme si německé koledy a dostali požehnání od pastorky kostela svatého Lukáše.
Během soboty jsme stačili na Vánoce vše připravit, stromek, kapra, úklid, a tak jsme v neděli před polednem nadělali ozdůbky pro zvířátka a vyjeli ven ozdobit nějaký ten strom. O jehličnany v Hamburku člověk moc nezavadí, leda tak na zahrádkách kolem domků. My popojeli k Meiendorfu, kde je jen kus cesty do rozlehlé obory, nebo lépe pastviny, a tam se volně chovají
krávy Gallowayky.
U vrátek upozornění, že jsou to zvířata na lidi zvyklá a kromě toho mírumilovná. Ale Ivču to moc neuklidnilo a čerstvé kravince hned u pěšiny ke klidu taky nepřidaly. Nicméně jsme na louce našli příhodné křáčí, kdovíco za hloh, a holky ho pěkně ozdobily nakrájenými mrvičkami a jablíčky, aby si krávy aspoň ve vánoční čas daly trochu do nosu.
Asi o půl páté najednou venku cinkání a zvonění. Vyběhli jsme na balkon a on to byl echt německý Weihnachtsman, co šel s pytlem dárků k sousedovic Lenartovi. Oblékli jsme se a šli "vyhlížet Ježíška". Jeho jsme neviděli, ale zato dalšího Vánočního mužíka, jak v červené čapce a s bílými vousy zasedá k večeři spolu s celou rodinou. I jinde už měli lidé prostřeno nebo se právě připravovali, tu a tam byl k vidění rozsvícený vánoční stromeček. Konečně došlo i na nás. Zazvonil zvoneček a holky se zatajeným dechem a s úlevou zjistily, že na ně ani letos Ježíšek nezapomněl. Během večeře najednou zvonek u dveří.
A on tam stojí Weihnachtsman a za ním soused s poťouchlým úsměvem. Klárka mu statečně potřásla rukou, ale Alice se raši schovávala za máminou sukní. "Já se bojela...", říkala, když jsme si popřáli veselé svátky a vrátili se zpátky k jídlu. Holky se v něm jen porýpaly, jak byly nervozní a při zpívání koled pořád chtěly, aby ta další už byla poslední. Běhěm rozdávání dárků jim tváře jen hořely. Klára dokáže poznat první písmenka u každého jména a tak rozdělovala. Pozorně ale přitom kontrolovala, jestli náhodou Alice nemá větší hromádku než ona sama...
Když došlo na rozbalování, byly jak smršť, hlavně Alice. Nestačili jsme sledovat a stříhat a dávat stranou papíry a než jsme se nadáli, měly všechno vybalené. Samozřejmě se musely s novými hračkami pořádně seznámit a tak se večer protáhl až do pozdních hodin.
Loni byla Klárka na vánočním vystoupení Saselské školky sama, letos spolu s Alicí. Loni hrála ženu z lidu, letos byly obě za anděly. S motýlými křídly na zádech a perleťovými hvězdami na čele rozhodně nedělaly ostudu. Tradiční vánoční hra se zpěvy o narození Ježíše se povedla, poslechli jsme si německé koledy a dostali požehnání od pastorky kostela svatého Lukáše.
Během soboty jsme stačili na Vánoce vše připravit, stromek, kapra, úklid, a tak jsme v neděli před polednem nadělali ozdůbky pro zvířátka a vyjeli ven ozdobit nějaký ten strom. O jehličnany v Hamburku člověk moc nezavadí, leda tak na zahrádkách kolem domků. My popojeli k Meiendorfu, kde je jen kus cesty do rozlehlé obory, nebo lépe pastviny, a tam se volně chovají krávy Gallowayky. 
U vrátek upozornění, že jsou to zvířata na lidi zvyklá a kromě toho mírumilovná. Ale Ivču to moc neuklidnilo a čerstvé kravince hned u pěšiny ke klidu taky nepřidaly. Nicméně jsme na louce našli příhodné křáčí, kdovíco za hloh, a holky ho pěkně ozdobily nakrájenými mrvičkami a jablíčky, aby si krávy aspoň ve vánoční čas daly trochu do nosu.
Asi o půl páté najednou venku cinkání a zvonění. Vyběhli jsme na balkon a on to byl echt německý Weihnachtsman, co šel s pytlem dárků k sousedovic Lenartovi. Oblékli jsme se a šli "vyhlížet Ježíška". Jeho jsme neviděli, ale zato dalšího Vánočního mužíka, jak v červené čapce a s bílými vousy zasedá k večeři spolu s celou rodinou. I jinde už měli lidé prostřeno nebo se právě připravovali, tu a tam byl k vidění rozsvícený vánoční stromeček. Konečně došlo i na nás. Zazvonil zvoneček a holky se zatajeným dechem a s úlevou zjistily, že na ně ani letos Ježíšek nezapomněl. Během večeře najednou zvonek u dveří. 
A on tam stojí Weihnachtsman a za ním soused s poťouchlým úsměvem. Klárka mu statečně potřásla rukou, ale Alice se raši schovávala za máminou sukní. "Já se bojela...", říkala, když jsme si popřáli veselé svátky a vrátili se zpátky k jídlu. Holky se v něm jen porýpaly, jak byly nervozní a při zpívání koled pořád chtěly, aby ta další už byla poslední. Běhěm rozdávání dárků jim tváře jen hořely. Klára dokáže poznat první písmenka u každého jména a tak rozdělovala. Pozorně ale přitom kontrolovala, jestli náhodou Alice nemá větší hromádku než ona sama... 
Když došlo na rozbalování, byly jak smršť, hlavně Alice. Nestačili jsme sledovat a stříhat a dávat stranou papíry a než jsme se nadáli, měly všechno vybalené. Samozřejmě se musely s novými hračkami pořádně seznámit a tak se večer protáhl až do pozdních hodin.
Žádné komentáře:
Okomentovat