Naturpark Elbufer-Drawehn

Už jsme delší dobu nevyběhli někam do přírody mimo Hamburk. Po krátké poradě s mapou a s průvodcem jsme nabrali směr jihovýchod na Lauenburg a odtud proti proudu Labe až téměř k Hitzackeru. Cílem byl kousek chráněné oblasti Elbufer-Drawehn, konkrétně kolem rozhledny na Kniepernbergu. Turistů tam sice pár bylo, ale jak se ukázalo, všichni typu "od parkoviště na rozhlednu a zpátky". Jakmile jsme opustili udržovaný chodník a po pěšinách se vydali dolů k Labi a dál, nenarazili jsme na živáčka. Kopce dolů, nahoru, dokonce i vrstevnice na mapě, to byla po dlouhé době příjemná změna. Na březích, ale i na loukách dál od vody to už naplno vonělo létem. V Drethemském Gasthausu, kam jsme se stavili na oběd, se současně konala zábava pro důchodce i pohřební hostina místní (zřejmě) hasičské celebrity, soudě podle počtu hasičů, co se trousili kolem. Taky hrob na zdejším hřbitově doslova zářil, jak byl posetý květinami.

Naše mapa slibovala, že v polích nad hřbitovem se nalézá nějaký menhir. Nencházíme však nic jiného, než neobdělaný písečný pahorek, zarostlý řídkou trávou. Skrovné informace na internetu pak prozradily, že se jedná o zvětraný, rozpadlý, pískovcový menhir bez určitého stáří a významu. Takže žádné tajemno. S pomocí GPS překonáváme úsek bez cest, přes louky a lesy, abychom se dostali na stezku, která nás zavede zpátky k parkovišti. Téměř u cíle nás po dlouhém dunění konečně dožene bouřka s parádním lijákem. Aspoň Alici se to líbí, protože cesty jsou naráz plné potoků a louží, a tak se konečně po šesti kilometrech dočkala skvělé vodní zábavy...

ZOO Hagenbeck

Tierpark Hagnbeck, lákadlo na tento víkend. Všechno to začalo už v roce 1848, kdy obchodník s rybami Clas Carl Hagenbeck v St. Pauli vystavil šest lachtanů. O půlstoletí později jeho syn zpřístupnil první zoologickou zahradu na světě, která představila exotická zvířata v přirozeném prostředí, bez mříží, oddělená od návštěvníků přírodní bariérou. Dnes vede ZOO už šestá generace Hagenbecků a rostoucí zahrada je velkým lákadlem pro obyvatele Hamurku i širokého okolí.
ZOO je příjemně rozlehlá, když jsme ji prošli křížem krážem a pohráli si na dětském hřišti, vydalo to asi na pět hodin. Je v ní jen minimálně expozic v interiéru, vše se odehrává ve formě volných výběhů, stepní zajíci, srnečkové, ale taky divoká prasátka se potulují volně po celé zahradě. V centrální části je vybudován ostrov ve stylu klasických japonských zahrad. Tenhle kousek, ale i mnohé další, se spoustou rozkvetlých rododendronů, keřů a stromů, potěší oko a pohladí duši. Člověk by se zastavil a poseděl, ale s Alicí a Klárou pádícími za dalšími zvířátky je tak čas narychlo cvaknout několik záběrů a pustit se do jejich stíhání.

Bleší trhy a Duvenstedter Brook

S teplejším jarním počasím se jako houby po dešti vyrojily i tradiční bleší trhy. Loni nás z nějakého důvodu minuly, tak jsme v neděli vyrazili, abychom zjistili, co jsou zač. První v Norderstedtu nás trochu zklamal, na place mezi Penny a Albertem rozložilo své zboží jen pár prodejců, ale jako předkrm to stačilo. Flohmarkt v Ahrensburgu patří zřejmě do jiné kategorie. Tlačenice aut a lidí je kvalitní a stejně tak i rozmanitá nabídka prodejců - najít se tady dá skutečně lecos a o ceny může člověk smlouvat jak na tureckém bazaru. Dorost prodává své hračky, knížky, ale i sešity ze školy, a dospělí co se dá. Trh předčil naše očekávání. Žádné vietnamské stánky jako u nás. Němčina se tady sice trochu míchala s polštinou a ruštinou, ale pokud jde o zboží, naprosto převládá klasický bazar "co dům dal".
Po poledni přišel čas vyrazit zase někam do přírody. Tentokrát do největší chráněné oblasti v okolí Hamburku, do Duvenstedter Brook. Se svými 780 hektary je to skutečně prostor, co se jen tak za odpoledne obejít nedá. A tak jsme se vydali na asi pětikilometrový výlet menšími stezkami skrz srdce rezervace. Ta je mozaikou lesů, bažin, vřesovišť, rákosišť, luk a tůní, všude člověk narazí na břízy a olše, a když má štěstí, může zahlédnout srnce, daňky, divočáky, husy šedé, ale taky jeřáby, kteří zde mají své oblíbené hnízdiště a vyvádějí tady svá mláďata. U větších luk jsou vedle cest postavené pozorovatelny a skutečně mnozí kolemjdoucí měli kolem krků dalekohledy, včetně nás. Pověstná je oblast v září a říjnu, kdy jsou tu k slyšení i vidění jelení zápasy a vše, co k říji patří. Pak se prý cesty Duvenstedter Brooku podobají Spitaler Straße během vánočních výprodejů. Uvidíme.

Více informací: NSG Duvenstedter Brook

Hafengeburtstag

V roce 1989 měl hamburský přístav své 800. výročí. Město samotné je ještě o cca 350 let starší a už v roce 830 mělo svůj malý přístav. V té době vystavěl Ludwig der Fromme Hammaburg coby předmostí pro šíření křesťanství ve všech zemích na sever od Labe. Lodě tehdy kotvili na jednom z ramen Alsteru, tedy jinde než kde leží přístav současný.
1188 - Hrabata ze Schauenburku zakládají Nové město, Neustadt. V roce 1143 založili Lübeck a hledali místo s pohodlnějším přístupem k Severnímu moři. Místo, které mělo s Lübeckem úzce spolupracovat. Území při ústí Alsteru do Labe se jim k tomu zdálo příhodné. Neustadt stavějí hned vedle Starého města, odděluje je od sebe Alsterlauf (dnes Nikolaifleet). Neustadt byl hned od začátku míněn jako místo pro podnikání lodníků a kupců a plnil i roli překladišť a skladišť zboží.
Hrabě Adolf III. ze Schauenburku ponechal Hamburčanům mnoho výhod a o osadníky se dobře staral. Pro své lidi také vymohl nejdůležitější privilegium. Postaral se, aby císař Fridrich Barbarossa krátce před zahájením křižácké výpravy vystavil Hamburku privilej. Počínaje 7. května 1189 se obyvatelům dostává celní svobody pro jejich lodě na Labi, od města až k Severnímu moři. Od té doby považují obyvatelé Hamburku sedmý květen 1189 za oficiální vznik přístavu.
Letos se slavilo 817. výročí. Nic kulatého, přesto byla celá oblast přístavu plná po tři dny od 5. do 7. května. Navíc přicestovala i Queen Mary 2 na opravy v doku Blohm+Voss. A co bylo k vidění? Plachetnice od malých až po veliké trojstěžníky, balet a fotbal remorkérů, záchranné operace námořních vrtulníků, bohoslužba v "plovoucím kostele", dny otevřených dveří na vybraných lodích, desítky stánků s pivem a s buřty, a především tisíce podobně zvědavých lidí.

Drakiáda v Heiligenhafenu

Kdo nebyl u Baltu, jako by nikdy nebyl v severním Německu ;o) A tak jsme i s Kašperkama vyjeli na naše oblíbené místo u Heiligenhafenu. Ve městě jsme narazli na krámek, kde kromě jiného měli i různé draky a tak jsme dva pořídili, že to na pláži pořádně "rozbalíme". Kašperkovic motýl se hned krásně vznesl a navíc se i ve vzduchu udržel. Zato náš klasik byl tak trochu přízemní. Ať jsme se s ním po pláži honili sem a tam, ať jsme ho vyvažovali víc nahoru nebo víc dolu, ať jsme mu ocas zatěžovali, jen se zazmítal, provázek zašmodrchal a ulehl. Navíc svým nekonečným klauním šklebem pokoušel mou trpělivost až za hranice snesitelnosti, tak jsem ho raději smotal a schoval pod deku. Třeba mu ještě někdy dáme druhou šanci.
Abychom netrpěli nedostatkem vzrušení a akce, vyzval mě drahý Herr Kašperek ke koupeli. Poslední ledové kry tam roztály snad teprve před týdnem, i rackové cvakali zubama a naše loňské plavání v plese pod Zugspitze bylo ve srovnání s Baltem rochněním v termálním pramenu. Na rozmýšlení po pás ve vodě nebylo dost času, z nohou se vytrácel cit a už bychom se zpátky na břeh nikdy nemuseli vybelhat. Takže do vody, pod vodu, pár tempíček, hlavně dýchat a co chvíli si mocným úderem do hrudi nahodit stávkující srdce. A co nejrychleji pryč. Dokázali jsme to! Ale Venclovský ze mě asi nikdy nebude...

Blankenese

Prvomájové odpoledne nás doslova vytáhlo ven do rozkvétající Blankenese, oblíbené hamburské "Treppenviertel", kde člověk v různých uličkách a zkratkách poměrně lehce, ale snad i rád, zabloudí. Staré záznamy říkají, že první hrad byl na vysokém břehu Süllbergu postavený před tisíci lety, ale krátce nato ho Hamburčané zbourali, když si hájili svá rejdařská a obchodní práva podél Labe. Blankenese je poprvé oficiálně zmíněna v roce 1301 jako rybářská vesnice s malým počtem obyvatel. Jak se počet obyvatel zvyšoval, zvětšovala se i řevnivost mezi rybáři z Blankenese a z Hamburku. Šestnácté století se pak nese ve znamení šarvátek o rybářská práva. Když se tudy ubíral Schleswig-Holstein do Dánska, dánský král se tehdy postavil na stranu blankeneských rybářů proti hamburským. Dá se říct, že i dnes se někteří místní na toto období ohlížejí s hřejivým pocitem.
V roce 1670 podle knih vlastnili Blankenesští 45 lodí, zatímco Hamburg měl 30 a Altona 18! Do roku 1806 počet vzrostl na 170 lodí. Tou dobou také začínají první obchodníci kupovat pozemky na vyšším břehu mezi Blankenese a Altonou a stavět na nich sídla a parky v anglickém stylu. Celá řada jich je i nyní k vidění například na Elbchaussée. V roce 1837 koupil Peter Hansen Süllberg a postavil na něm dnes dobře známou věž. Rybaření bylo stále více vytlačováno přepravou zboží a obchodem. Malá flotila parníků začala provozovat pravidelný spoj mezi Hamburkem, Blankenese a dál až do Buxtehude. V polovině 19. století zaměstnávala blankeneská flotila 1500 mužů. Když se v druhé polovině 19. století začala stále razantněji prosazovat pára, nové lodě se registrovaly pouze v Hamburku a blankenesská flotila se začala zmenšovat, až se v roce 1902 prodala i její poslední obchodní loď.
V roce 1918 se Blankenese spojila se dvěma sousedními obcemi Dockenhunden a Mühlenberg, a pak i přes protesty připojena k Altoně. Což později znamenalo, že se zavedením "Velkohamburského zákona" prvního dubna 1937 (aprílový žertík v tom tehdy nikdo nehledal...) se celá oblast stala oficiální částí Hamburku.

Museumsdorf Volksdorf

Museumsdorf ve Volksdorfu je naše oblíbená zastávka, hlavně holky pokaždé nadšeně krmí zdejší ovce a kozy a kontrolují ostatní zvířata, jestli se jim náhodou neurodila mláďata. S Terkou a Ájou od Kašperků bylo toho povyku a běhání ještě o něco víc.
Muzeum představuje jak žili a pracovali sedláci severoněmeckých vesnic devatenáctého století v zachovaném dvoře se sedmi hospodářskými budovami z 18. století - dílny, stodola, žentourem poháněná mlýnice, vesnická kovárna a i pekárna. V historické průjezdní stodole se pořádají různé výstavy. Spiekerhus v sobě skrývá kavárnu pro seniory, koncertní síň a prostory pro další výstavy.

Více informací: http://www.museumsdorf-volksdorf.de/