Top Ten 2019

LITERATURA
Amor Towles - Gentleman v Moskvě

HUDBA
Stolen Jars - KEPT (2015)

FILM
Kazatel - The Preacher (seriál) (2016-2019)

Medůzárium

Když jsme přemýšleli, co za akci bychom mohli uskutečnit na Ivčiny narozeniny, dostala Alice nápad, že bychom se mohli jet podívat na nově otevřené medůzárium na pankráckých Arkádách. Nějak nás nenapadlo, že na sobotní odpoledne si sem naplánuje cestu asi půlka Prahy. Od vchodu do areálu se táhla asi stometrová fronta. Zařadili jsme se a čekali. A čekali. A čekali. Na střídačku jsme se chodili ohřát do obchoďáku, venku se zrovna dost ochladilo a my nebyli do zimy vybavení. Po dobré hodině a třičtvrtě jsme se konečně dostali k pokladně a vstoupili do ztemnělých chodeb medůzária. V kulatých akváriích se vznášely různé druhy medůz, vše pěkně nasvícené a popsané. Medůzy bílé, barevné, malé i větší, neškodné i žahavé. Líbilo se. Video z medůzária zde.

Vánoční sleziny

Letos na Hod Boží v Přelouči a na Štěpána na Hradešíně.

Vánoce 2019

Tradičně jsme se o desáté sešli na silnici a pomalu se vydali kolem hřbitova do lesa k našemu oblíbenému stromku. V batohu ozdoby z mrkví, jablek a taky pár lojových koulí, ať si na své přijdou i ptáčci. Cesty, co byly ještě o víkendu rozblácené, trochu oschly, takže jsme došli tam i zpět v poměrně slušném stavu. Po lehkém obědě jsme zapálili ořechové lodičky a vesele plkali nad pekáčkem s flotilou. Když dohořel poslední Aliččin člun, nastrouhali jsme vosk a zkoušeli, co koho čeká. Mě se letos dařily jen placaté motýle, ale jeden z nich se podobal andělovi, což je prý příslib nečekaných tělesných rozkoší. Třeba mě přestanou bolet paty, to by byla rozkoš! Večeře se zase obešla bez kapra, byť polévka byla rybí ze zamražených hlav, co nám během roku nachytal Martin. Od něho jsme dostali i pořádnou porci norské tresky. Holky si na talíř daly osvědčeného lososa. Kolední část před rozbalováním dárků letos oživila rytmická sekce, Alice s dřívky a Ivča s rumbakoulí, kterou dostala příhodně k svátku. Koledy s brazilským nábojem...
Letos se opět konala na Hradešíně štědrovečerní mše s novým panem farářem, a to v příhodných deset hodin večer. Holky s nesmrtelnou paní Hýskovou nacvičily několik koled a písní. Mše byla taková klasická, čtení z bible, modlení, vstát, sednout, Narodil se Kristus pán, hostie pro hladové a najednou bylo půl dvanácté a Štědrý večer dospěl k závěru. Vydařil se. 

Vánočky 2019

Po delší době na Hradešíně v pátek 20.12. Kopina nepila, zato my s Brandlem jsme se snažili... Vánočka se povedla skvěle, hnětl jsem ji já :)

Páteční chvilka poezie

Vezu si dnes na kolais
celý karton Beaujolais.

Všichni na mě: "Ty volais,
na co máš to Beaujolais?"

"Až nebude pařák,
udělám z něj svařák!"

Zdroj: Twitter

Divadlo: Korespondence V+W

Na doporučení ségry a taky lákáni vysokým hodnocením opatřili jsme si lupeny do Divadla Na zábradlí na inscenaci Korespondence V+W. Nakonec jsme šli ve třech já s holkama, Ivča se rozhodla raději  podpořit mamku v nemocnici a divadlo oželela. Nápaditá scéna, vyynikající choreografie, hudba a dopisy promyšleně poskládané do jakéhosi dialogu se postaraly o velmi silný zážitek. Alice si poplakala, já si cestou z divadla nesl knedlík v krku až na most Legií. Tereza Boučková o představení napsala:
"Divadelní hra Korespondence V+W vznikla v Brně před třemi lety. V Praze měla premiéru teď, 16. září. Začala jí nová éra Divadla Na zábradlí. Kdysi jsem v tomhle divadle zažila krásné věci, třeba Gazdinu robu nebo Z cizoty. Ale takový emocionální prožitek, jaký se mi stal teď, jsem v divadle, myslím, nezažila nikdy. Podobně hluboké pohnutí mě potkalo snad jen u filmu, u Krejčíkova Vyššího principu. To jsem taky byla zasažena až na dřeň. Korespondence V+W není nic jiného než zinscenované dopisy Wericha Voskovci a Voskovce Werichovi. A jaké z toho režisér Jan Mikulášek, dramaturgyně a autorka dramatizace Dora Viceníková, scénograf Svatopluk Sládeček, autor kostýmů Marek Cpin a tři skvělí, vynikající herci – Václav Vašák jako Voskovec, Jiří Vyorálek jako Werich a Anežka Kubátová jako Zdenička – udělali představení! Divadlo oproštěné od zbytečných rekvizit, gest, akcí. Dopisy. Slova a nic než slova a v nich celý svět. A celá naše krutá doba. Tragédie naší porobené, okupované země, která tak cílevědomě, nemilosrdně a krutě ničila své nejlepší lidi. Nenechala V+W tvořit, nedovolila jim být spolu, vídat se, rozdělila je, roztrhla. Navždy. Dopisy krutě a nemilosrdně zaznamenávající krok za krokem i ty „malé“ rodinné tragedie. Vykořenění Voskovcovo, ať se tomu bránil sebevíc, i šílené manželské hádky a těžké odcizení u Werichů, tragický osud jejich jediné dcery… Skvělí, vynikající herci. Divák s nimi žije a trpí až do úplného konce. Nádherné, strašně smutné, výsostné divadlo. O nás."

Podzimní vandr 2019

Za posledních dvacet let jsme se pokusili Malou Fatru přejít dvakrát. Pokaždé byly podmínky takové, že se nám to nepodařilo. Letos jsme si na to rezervovali čtyři dny a objednali si přímo luxusní počasí. A raději to vzali od severu rovnou na Veľký Rozsutec, aby nám náhodou zase neunikl. Byla to paráda, ušli jsme to, co jsme chtěli, obličeje opálené od sluníčka, kterému jsme tři dny čelili, a ošlehané od čerstvého větru na hřebenech. Více na jdemeven.cz.

Třeboňský půlmaraton

Letošní běžecká sezóna se díky bolavým patám moc nevydařila. Ani příprava, ani závody. Třeboňský půlmaraton je vlastně jediným závodem, na který jsem letos nastoupil, když nepočítám Hradešínský orienťák. Trasa letos byla okružní a hezčí než loni, počasí velmi podobné tomu loňskému, pod mrakem, asi třináct stupňů. Na startu jsme se sešli i s partou z Jablonce, Jitka ve své kategorii doběhla na senzačním druhém místě a došla si na bednu pro dortík. Běželo se hezky, střídali jsme se s Evou Šimánkovou, míli před cílem si ťukli šampaňským s jahůdkou a pak společně doběhli do cíle. Záludná Eva ale startovala asi dva metry za mnou, takže tím pádem byla asi o dvě vteřiny rychlejší a o tři místa přede mnou. Čas 2:10:19 s ohledem na chabou přípravu a problémy s achilovkami vysoko předčil mé očekávání.

Orientační běh na Hradešíně

Na úřední desce se objevila pozvánka pro veřejnost na oblastní žebříček orientačního běhu, který se 12.10. koná přímo v Hradešíně. Taková nabídka se nedá odmítnout a přihlásil jsem se. Start v 11:37. Na hřiště jsem vyrazil v jedenáct, že je času dost. Zapomněl jsem se ale podívat, kde přesně je start a ten byl v lese dva kilometry daleko. Takže jsem se ještě před startem pěkně proběhl. Cestou jsem marně studoval lístek se seznamem kontrol, než mi jeden pán vysvětlil základy. Na startu mi pak mladá holčina od pořadatelů vysvětlovala, jak a kam mám srkat čip, načež jsem zjistil, že třicátá sedmá minuta už proběhla a já vyrazil se zpožděním. Mapa pokrývá Hradedšínský les, což je oblast s mnoha stržemi, potůčky, težko prostupným terénem, ostružiním. S pobavením jsem si vzpomněl na web oddílu OB v Hostivicích, který sem lákal na běh v rovinách u Českého Brodu. S tepovkou na maximu jsem dělal, co jsem zmohl. Na dvou kontrolách jsem ale ztratil kolem dvaceti minut, u jedné z nich jsem musel vyběhnout až na pole k Masojedům, abych se na mapě vůbec našel. Takže jsem nakonec skončil na pěkném pátém místě od konce se ztrátou na vítěze 37 minut. Ale zábava to byla a nic víc jsem od toho nečekal.

Večer s Primitivy

Momo v Branické vinotéce Vína srdcem domluvil ochutnávku vybraných Primitiv, které má majitel rád a má jich na výběr velké množství. Byly to skutečně lahůdky, které si domů člověk jen tak nepořídí.

Chillifest na Smíchovské náplavce

Hned za vstupem na Chillifest vidíme paní u stánku, je celá rudá, oči jí slzí, z pusy jí teče. Ano, jsme tu spávně. I Ivče se u jednoho z prodejců pálivých omáček podařilo omylem začít na tom pálivějším konci a na tortilu si nabrala kus nějakého toxického pesticidu pro nejotrlejší fajnšmekry. Od té doby už měla hubu dřevěnou a nemusela nic ochutnávat. Pořídili jsme řadu omáček, práškových chilli a jednu čerstvou Carolina Reaper, tu nejpálivější papričku na světě.

Na projížďce s KIA Stringer

Dostali jsme do práce zapůjčený model KIA Stinger, mazlik s šestiválcem o objemu 3.3 litrů a s 370 koníky pod kapotou. Tak jsem si ho na středeční večer zabukoval a vydal se z Butovic po okreskách domů. Na stovku to dá za čtyři a půl vteřiny, zvuk nádherný, báječný zážitek.

Na houbách podruhé

Včera jsme zjistili, že houby jsou, tak jsem ráno vzal Pipina, auto nechali na Plachtě a vydali se do Babického lesa. Houby byly sem tam, spíš nové, menší, ale dařilo se. Spolu s nebývalou úrodou žampionů, co vyrostly na zahradě pod smrkem, to dalo celkem pěknou mísu hub.

Na vycházce s Pipinem

Vyšli jsme si v podvečer s Pipinem do Babického lesa, zjistili, že je tam k mání docela dost nových hub, cestou zpět na Plachtu u Třebohostis jsme akorát stihli západ slunce nad Prahou.

Trhák

Divadelní "sezónu" zahajujeme zlehka zábavným muzikálem Trhák na motivy notoricky známého filmu. Pobavilo, neurazilo, ale na sto procent to taky nebylo.  Celkem dobře to popisuje Lukáš Dubský ve své recenzi na iDivadlo:

Přenést oblíbený film Smoljaka a Svěráka z filmového plátna na divadelní prkna je celkem odvážný, i když logický tah. Zkušený muzikálový režisér Radek Balaš se předlohy otrocky nedržel, zachoval písně, některé hlášky či celé scény, ale zbytek si vyplnil po svém.
Předem musím říct, že příliš nechápu vášně, které muzikál Trhák vzbuzuje, za kontroverzní počin ho rozhodně nepovažuji. Jistě to není žádné muzikálové veledílo, ale Balaš dokáže celkem pobavit a jeho inscenace o zrodu muzikálového hitu je dynamická, i když místy trochu nekonzistentní.
Režisér a autor libreta se méně soustředí na děj samotného inscenovaného díla, naopak oproti filmu zde přibylo slovních přestřelek mezi trojicí scenárista Jíša (typově skvěle obsazený Josef Polášek), režisér Kohoutek (Oldřich Navrátil) a nerví produkční Šus (Tomáš Racek). Dvojice Navrátil - Polášek na sebe slyší a činoherní scény jsou tak vtipné a přirozené, což u muzikálů, kde jsou obsazovány především pěvecké hvězdy nebývá úplně obvyklé. Herecky pak zaujme ještě Dana Morávková jako šikanovaná herečka či Lukáš Pečenka jako inspicient, díky kterému to všechno drží pohromadě.
Hudba bohužel zní z nahrávky, nepotěší ani některé scény, kde je playback kompletní. Pěvecky se nejlépe vede Petru Vondráčkovi (Lenský) a Bořku Slezáčkovi (hajný Kalina). Zatímco kostýmy působí celkem výpravně, scéna Jaroslava Milfajta je dosti chudá, ale řekl bych, že to byl zčásti režijní záměr, aby bylo vidět, že hudební dílo, které vzniká je skutečně šmíra (jak je v inscenaci několikrát zopakováno). Logiku to má také u zdařile udělané scény výbuchu.
Komediální linka funguje, jen párkrát si Balaš pomohl zbytečně prvoplánovým vtipem (psí výstup s očicháváním zadků si režisér skutečně mohl odpustit, i když reakce publika jsou velmi vstřícné). Mnoho hodnotitelů vyčítá Trháku vulgárnost, které se ale skutečně není třeba obávat. Několik sprostých slov v inscenaci zazní, ale za celé představení jich rozhodně není víc než v jakémkoliv krátkém dialogu z nějaké hry Davida Mameta. Rozhodně bych se nebál vzít na tento muzikál děti - pokud chodí do školy, slýchají mnohem drsnější slova v mnohem častější frekvenci.
Trhák má za cíl pobavit, vyvolat u návštěvníků nostalgickou vzpomínku na staré a notoricky známé písně - a to se mu daří. Občas dokonce autoři přišli i s nějakou vtipnou aktualizací - selfie s Karlovým mostem, koupě polského masa u Lenského v řeznictví atd. Kdo si chce poslechnout známé písničky v novém aranžmá a připomenout si některé nesmrtelné hlášky, tomu se Trhák patrně bude líbit. Muzikáloví fajnšmekři nejspíš zamíří jinam.

Divokej Bill Doma

Pravidelně po dvou letech na domácím koncertu Divokýho Billa v Úvalech. Tentokrát dorazila i divácká skupina z Jablonce a bylo to super! Ostatně, jako vždycky...

Francouzský impresionismus v Čechách

Dánské muzeum Ordrupgaard do Čech zapůjčilo sbírku francouzského impresionistického umění.
"Troufám si říci, že možnost vidět takto ucelenou kolekci francouzského impresionismu nebude mít možná u nás už nikdy obdoby," míní kurátor výstavy Petr Šámal. "Muzea jsou na zapůjčování děl nejslavnějších autorů spíše skoupá, vyjednat zápůjčku i jednoho obrazu někdy trvá řadu měsíců až let. Některé mistrovské práce své místo dokonce neopouštějí nikdy".

Jedinečnou, dnes státní sbírku dánského muzea založil Wilhelm Hansen, ředitel pojišťovny a státní rada, který počátkem 20. století často pracovně pobýval v Paříži. "Jinak se chodím dívat na obrazy a bude asi nejlepší, když rovnou přiznám, že jsem se neudržel a nakoupil jsem díla za nemalé peníze. Vím ale, že mi bude odpuštěno, až shledáš, co jsem získal," napsal v roce 1916 osmačtyřicetiletý Hansen domů své ženě Henny. Tak začala vznikat modernistická sbírka, dnes považovaná za jednu z nejvzácnějších v severní Evropě.

V úvodu výstavy je instalován Monetův obraz Most Waterloo, zataženo (1903), který patří k umělcovým typickým dílům. Sběratel postupně získal velkou kolekci jeho obrazů, vynikajících mimořádným smyslem pro vyjádření krajinné atmosféry v průběhu různých denních i ročních dob a s nimi spojených světelných proměn. Vedle již zmíněného Eugena Delacroixe je v expozici zastoupen i představitel klasicismu Jean Auguste Dominique Ingres. Oba dokládají Hansenův širší pohled a schopnost pochopit celý vývoj, který impresionismu předcházel. O tom svědčí i nákupy malířů slavné Barbizonské školy (Jules Dupré, Théodore Rousseau, Charles-François Gaubigny…). Pro svou sbírku získal i obrazy Gustava Courbeta, zakladatele realismu, nebo Honoré Daumiera, který do malířství vnesl hluboké sociální cítění a cit pro výraznou nadsázku. Projevoval jej nejen v malbě, ale také v časopiseckých litografiích, nadčasovým způsobem kritizujících politické a společenské poměry. Je třeba se zmínit také o Alfredu Sisleym, dalším významném impresionistickém malíři, zastoupeném v expozici několika kvalitními obrazy. Jedním z vrcholných děl kolekce je Renoirova působivá studie k obrazu Bal du moulin de la Galette, ztvárňujícímu známou pařížskou zahradní tančírnu a s lehkostí a půvabem vyjadřujícím příjemnou letní náladu (výsledný obraz ovšem ve sbírce není). Život v Paříži přibližují i obrazy Camilla Pissarra, dalšího slavného impresionisty. Krásným obrazem je zastoupen sice poněkud méně známý, ale pozoruhodný malíř Armand Guillaumin. Kvalitní soubor obrazů na výstavě reprezentuje ranou i pozdější tvorbu Paula Gauguina, který dospěl od impresionismu k malbě, v níž své představy vyjadřoval prostřednictvím symbolů. Podněty nacházel nejdříve v Bretani a později v Tichomoří, kde dospěl ke svým vrcholným, hluboce působivým dílům. Vycházel z evropských tradic a především byl ovlivněn silně emotivním „primitivním“ uměním, které se vyvíjelo nezávisle na principech evropské kultury. Hansenovi se podařilo získat i obraz Paula Cézanna, který šel svou vlastní cestou, zcela odlišnou od Gauguina a stal se svou malbou založenou na přesně stanovených zákonitostech a přitom hlubokém citu pro ztvárnění krajiny legitimním předchůdcem kubismu. Výstavu pak zakončují zátiší takových osobností, jako byli Odilon Redon, Édouard Manet nebo Henri Matisse a portréty žen od Edgara Degase, Berthe Morisotové nebo Pierra-Augusta Renoira.