čtvrtek, září 19, 2019

Trhák

Divadelní "sezónu" zahajujeme zlehka zábavným muzikálem Trhák na motivy notoricky známého filmu. Pobavilo, neurazilo, ale na sto procent to taky nebylo.  Celkem dobře to popisuje Lukáš Dubský ve své recenzi na iDivadlo:

Přenést oblíbený film Smoljaka a Svěráka z filmového plátna na divadelní prkna je celkem odvážný, i když logický tah. Zkušený muzikálový režisér Radek Balaš se předlohy otrocky nedržel, zachoval písně, některé hlášky či celé scény, ale zbytek si vyplnil po svém.
Předem musím říct, že příliš nechápu vášně, které muzikál Trhák vzbuzuje, za kontroverzní počin ho rozhodně nepovažuji. Jistě to není žádné muzikálové veledílo, ale Balaš dokáže celkem pobavit a jeho inscenace o zrodu muzikálového hitu je dynamická, i když místy trochu nekonzistentní.
Režisér a autor libreta se méně soustředí na děj samotného inscenovaného díla, naopak oproti filmu zde přibylo slovních přestřelek mezi trojicí scenárista Jíša (typově skvěle obsazený Josef Polášek), režisér Kohoutek (Oldřich Navrátil) a nerví produkční Šus (Tomáš Racek). Dvojice Navrátil - Polášek na sebe slyší a činoherní scény jsou tak vtipné a přirozené, což u muzikálů, kde jsou obsazovány především pěvecké hvězdy nebývá úplně obvyklé. Herecky pak zaujme ještě Dana Morávková jako šikanovaná herečka či Lukáš Pečenka jako inspicient, díky kterému to všechno drží pohromadě.
Hudba bohužel zní z nahrávky, nepotěší ani některé scény, kde je playback kompletní. Pěvecky se nejlépe vede Petru Vondráčkovi (Lenský) a Bořku Slezáčkovi (hajný Kalina). Zatímco kostýmy působí celkem výpravně, scéna Jaroslava Milfajta je dosti chudá, ale řekl bych, že to byl zčásti režijní záměr, aby bylo vidět, že hudební dílo, které vzniká je skutečně šmíra (jak je v inscenaci několikrát zopakováno). Logiku to má také u zdařile udělané scény výbuchu.
Komediální linka funguje, jen párkrát si Balaš pomohl zbytečně prvoplánovým vtipem (psí výstup s očicháváním zadků si režisér skutečně mohl odpustit, i když reakce publika jsou velmi vstřícné). Mnoho hodnotitelů vyčítá Trháku vulgárnost, které se ale skutečně není třeba obávat. Několik sprostých slov v inscenaci zazní, ale za celé představení jich rozhodně není víc než v jakémkoliv krátkém dialogu z nějaké hry Davida Mameta. Rozhodně bych se nebál vzít na tento muzikál děti - pokud chodí do školy, slýchají mnohem drsnější slova v mnohem častější frekvenci.
Trhák má za cíl pobavit, vyvolat u návštěvníků nostalgickou vzpomínku na staré a notoricky známé písně - a to se mu daří. Občas dokonce autoři přišli i s nějakou vtipnou aktualizací - selfie s Karlovým mostem, koupě polského masa u Lenského v řeznictví atd. Kdo si chce poslechnout známé písničky v novém aranžmá a připomenout si některé nesmrtelné hlášky, tomu se Trhák patrně bude líbit. Muzikáloví fajnšmekři nejspíš zamíří jinam.

Žádné komentáře: