Minulý týden jsem se o "dovolené" div nesedřel na baráku a neměl jsem tedy nejmenší chuť si to zopáknout. To se radši zničím mnohem příjemnějším způsobem. Na výletě. Předpověď byla celkem slibná, hlavně bez deště. Po chvíli rozmýšlení, zda po jedu do Krušných hor, nebo do Brd, jsem se rozhodl podívat se do Českého středohoří na
Bránu Čech - Porta Bohemica u Velkých Žernosek. Ve svěžím dopoledni jsem urazil prvních dvaadvacet kilometrů podél vody z Litoměřic do Ústí nad Labem jako nic. Cesta zpět po turistických cestách na druhém břehu Labe, to pak bylo úplně jiné kafe. Čekal jsem, že budu lozit po vyhlídkách, a tak jsem si naštěstí nebral cyklistické boty s kuframa. Hned od řeky ve Střekově žlutá značka strmě stoupá do Podlešína a dál na vyhlídku na vršku feratky "
Lužická spojka". Výhled na Ústí a údolí Labe je odtud parádní. Další skvělý výhled nabízí
vyhlídka "Skalky", odkud je krásně vidět, jak se Labe proplétá mezi kopci Českého středohoří, i jak se zařezává do úzké Brány Čech. O něco blíž k vodě je pak vyhlídka Mlynářův kříž, která nabízí krásný pohled na meandry řeky.
Rozhledna Radejčín nabízí spíš pohled na panorama Krušných hor na západě Čech. Stále po žluté zarostlou cestu přes
Kubačku jsem se svezl až dolů k vodě do Litochovic nad Labem. Už se mi moc nechtělo zase někam lozit po stezkách, ale provoz na státovce mezi Ústím a Lovosicemi mě přiměl opřít se do pedálů a vyrazit do kopce. Nejel jsem dlouho. Naučná stezka už v Litochovicích nabírá nesjízdný úhel. Tak snad naposledy sesednout a tlačit. Stezka na vršek skal tvořících levou stranu Porty Bohemiky je skutečně kozí. Uzounká, naklopená, plná kořenů a kamenů, často se nedá jet ani po rovinkách. Trochu se proklínám, přes stromy stejně není nic vidět. Dokud jsem nedojel ke skalnaté vyhlídce vysoko nad řekou. Na západě se Labe ztrácí mezi strmými srázy, na východě vplouvá do malebného údolí mezi
žernoseckými vinicemi. Je pozdní odpoledne, slunce vše barví do zlaté, veškeré trápení s výstupem je zapomenuto. Sedím na skalách, najednou někde za sebou slyším drnkání ukulele. Něčí telefon? Otočím se a pár metrů ode mě stojí mladá slečna se zasněným pohledem a loudí z nástroje harmonické akordy. Asi sem taky chodí rozjímat. Nechám ji samotnou, spustím se ze skal dolů k řece do Malých Žernosek. Za dvacku se nechám převézt, silnici přes Lovosice si rád nechám ujít. V Litoměřicích jsem kolo uložil do auta, ale proč se nepodívat do města, když už jsem tady? Nepamatuji, že bych ho někdy navštívil. Trapně neznalý
jeho historie jsem překvapen krásou historických ulic, domů a paláců. S báječnou zmrzlinou na náměstí je exkurze bezva tečkou za vydařeným výletem.
Žádné komentáře:
Okomentovat