Plasťák 2013

Termín letošního Plasťáka se po pěti letech přesunul z červencového víendu na polovinu června a tak mé účasti na tomto horském triatlonu nestálo nic v cestě. Tedy pominu-li zcela nedostatečný trénink čítající jeden naplavaný kilometr a asi třicet kilometrů najetých na kole. Ale jak mi říkali: "Tak si aspoň účastí na Plasťáku ten svůj letošní nájezd zdvojnásobíš...". Voda rybníka Klechtavce ještě zdaleka nebyla prohřátá na pohodlnou teplotu a první ponoření nám trochu vyrazilo dech. Plavání nic moc, z vody jsem lezl třetí od konce a od rybníka na kole vyrážel jako úplně poslední. Ale během dvaadvaceti kilometrů jsem přece jen asi čtyři borce předjel, to náladu trochu spravilo. Na běh jsem si věřil, jenže už jsem zapomněl, jak se po cyklovýletě totálně ztuhlé nohy nechtějí rozeběhnout. Dalo to hodně přemlouvání, nakonec jsem ale do cíle dorazil, snad i v rekordním čase. Ten se ovšem letos nedá srovnat s minulostí, protože jsme byli nuceni plavání poněkud zkrátit díky rozbahněnému břehu na místě tradičního startu. Více informací je na plastak.jdemeven.cz.

Grilovací sezóna

Povodně a deštiva jsou fuč, je třeba se slunnému počasí postavit čelem, nejlépe grilováním dobrůtek, proloženém koupáním v osmnáctistupňovém bazénu.
 

Vyjížďka na kole

Holky by se jen válely, tak jsem je v sobotu odpoledne vzal i se Zuzkou Šárovou na kolo. Musel jsem se obrnit nesmírnou trpělivostí, protože už za Masojedy v mírném kopečku Alice slezla, že to nevyjede. Raději jsem jim dopředu neříkal, kam až jedeme. Ze Štíhlic jsme uhli malou silničkou na Vyžlovku a tam jsem jim teprve naočkoval, že musíme zjistit, jestli je z vyžlovské rozhledny vidět Hradešín. Není. Ale vylezli jsme nahoru, porozhlédli se po kraji a pak už mě holky uháněly, že musíme do hospody, jinak že umřou žízní, protože svoje lahve s vodou už si vypily. Zastávku jsme udělali až v Doubku, abychom to měli domů jen skok. Najeli jsme příjemných devatenáct kilometrů, ale v neděli už nechtěli o kolech ani slyšet...

Silva Nortica 1/2 maraton

Téměř nad celými Čechami se točila těžká dešťová mračna a lijáky měnily cesty v potoky a potoky v živly, ale na kout jižních Čech kolem Nových Hradů jakoby se zapomnělo. Zima sice byla okolo deseti stupňů, ale v suchu se to dalo vydržet a pro běh to určitě bylo lepší, než se někde mátožit vedrem. Takže se dobře běželo, když jsme v jedenáct hodin vyrazili z náměstí v Horní Stropnici. Trasa byla stejná jako vloni, jen se nepříjemně protáhla otočka v samém závěru běhu, zřejmě jako reakce na komentáře běžců, že délka byla kratší než jednadvacet kilometrů. Během půlhodiny se peleton roztrhal, většina mi zmizela z očí, asi třetina běžců mi dýchala na paty a tak to víceméně zůstalo až do samého závěru. Tam už začaly síly docházet, nohy těžknout a nebýt cíle, asi by mě brzo Petr Kotek dohnal a převálcoval. Rychlejší start a pomalejší konec vyústily ve výsledný čas 2:08:28, téměř nachlup stejný jako ten loňský a ve stopatnácté místo ze sto šedesáti závodníků. To udělalo radost Alici, ačkoliv stín zklamání nedokázala skrýt: "Škoda, že tatínka předběhla ta paní s afrem..."

Záplavy v Úvalech

V neděli odpoledne, zatímco jsme čerpali vodu ze sklepa, se na Facebooku objevily snímky z Úval. Přívaly deště také tady vytvořily z nevinné Výmoly doslova živel. Někudy spodem se voda dostala i do dolní části školy, do tělocvičny a šaten. Když holky viděly školu pod vodou, hrozně se radovaly, že nikam v pondělí nemusejí. Jenže krátce na to se objevila na webových stránkách úvalské základky zpráva od pana ředitele, že vyučování bude probíhat jako obvykle. Smůla...