Holky jsme vyzvedli v Podlažicích, kde byly u Norků ve "školce" spolu s dalšími deseti kousky různých věkových kategorií. A když už jsme byli takhle na východě, zašli jsme se podívat do chráněné krajinné oblasti
Toulovcovy 
Maštale. Měl jsem v plánu udělat si tam jednu multinku - "
Poklad rytíře Toulovce", která nás měla provést mezi skalami, ale vyhořeli jsme už na první kontrole, kde jsme nenašli mikro. Schovaná byla někde u
Dudychovy jeskyně. Vstup do ní
je impozantní - velmi strmé stupy v úzkém komíně. Bohužel jsem si špatně zabalil a na tenhle výlet musel vyrazit jen v ošoupaných sandálech. Ty na vlhké skále klouzaly o stošest a tak jsem se do žádných výstupů nepouštěl. Mikro sice nebyla až nahoře, ale i tak jsem neuspěl. Šli jsme pak po červené ještě dál podél Voletínského potoka. U Mojžíšova pramene začalo docela hustě pršet, navíc se Alice zasekla, protože nesnídala, přišel na ni hlad a tím pádem velká trudomyslnost a tudíž jí to přestalo šlapat. My s sebou v baťohu neměli žádnou traťovku. Takže konečná, obracíme. Ale kout je to moc hezký, určitě se sem ještě vydáme.
Holky jsme vyzvedli v Podlažicích, kde byly u Norků ve "školce" spolu s dalšími deseti kousky různých věkových kategorií. A když už jsme byli takhle na východě, zašli jsme se podívat do chráněné krajinné oblasti Toulovcovy 
je impozantní - velmi strmé stupy v úzkém komíně. Bohužel jsem si špatně zabalil a na tenhle výlet musel vyrazit jen v ošoupaných sandálech. Ty na vlhké skále klouzaly o stošest a tak jsem se do žádných výstupů nepouštěl. Mikro sice nebyla až nahoře, ale i tak jsem neuspěl. Šli jsme pak po červené ještě dál podél Voletínského potoka. U Mojžíšova pramene začalo docela hustě pršet, navíc se Alice zasekla, protože nesnídala, přišel na ni hlad a tím pádem velká trudomyslnost a tudíž jí to přestalo šlapat. My s sebou v baťohu neměli žádnou traťovku. Takže konečná, obracíme. Ale kout je to moc hezký, určitě se sem ještě vydáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat