Došlo na den, kdy všichni měli čas a chuť se vrhnout do útrob pražské kanalizace s cílem najít
kešku Styx, na kterou kačeři pějí ódy. Před půl sedmou skáčeme s koloběžkami a skateboardem do ústí Botiče na Výtoni.
Pohodlný vystouplý břeh potoka po dvoustech metrech končí a nám nezbývá než vyskočit na metr vysoký obrubník, místy široký tak patnáct centimetrů, a po něm traverzovat dál proti proudu potoka. Dalších sto-dvěstě metrů a jsme pod Vršovickým nádražím, kde odbočuje nevelká zděná šachta, co svádí přívalovou dešťovou vodu do Botiče. Nastupují ke slovu nástroje. Skateboard je zřejmě nejlepší, s koloběžkou dost zápasím.
Zkouším to i bez ní po čtyřech. Je to fuška. Nakonec jsem dospěl ke stylu, který je trochu použitelný - zavěšený na řídítkách, jedním kolenem na kolobrndě, druhou nohou a rukama se odrážím od stěn - ale výhra to není. Šachta se zdá nekonečná. Když dorážím k ostatním ke kešce, pot ze mě jen stříká. Vkládáme geocoiny a lozíme zpátky k Botiči. Pak ještě kus dál proti proudu a už jsme u žebříku, kterým se dá vylézt na povrch. Bonusem k tomuto dobrodružství
jsou užaslé pohledy kolemjdoucích. Není divu, nejdřív lezou koloběžky, za nimi se noří pět zablácených, zaprasených speleologů. Už se těšíme na další "kanálovou".
Došlo na den, kdy všichni měli čas a chuť se vrhnout do útrob pražské kanalizace s cílem najít kešku Styx, na kterou kačeři pějí ódy. Před půl sedmou skáčeme s koloběžkami a skateboardem do ústí Botiče na Výtoni. 
Pohodlný vystouplý břeh potoka po dvoustech metrech končí a nám nezbývá než vyskočit na metr vysoký obrubník, místy široký tak patnáct centimetrů, a po něm traverzovat dál proti proudu potoka. Dalších sto-dvěstě metrů a jsme pod Vršovickým nádražím, kde odbočuje nevelká zděná šachta, co svádí přívalovou dešťovou vodu do Botiče. Nastupují ke slovu nástroje. Skateboard je zřejmě nejlepší, s koloběžkou dost zápasím. 
Zkouším to i bez ní po čtyřech. Je to fuška. Nakonec jsem dospěl ke stylu, který je trochu použitelný - zavěšený na řídítkách, jedním kolenem na kolobrndě, druhou nohou a rukama se odrážím od stěn - ale výhra to není. Šachta se zdá nekonečná. Když dorážím k ostatním ke kešce, pot ze mě jen stříká. Vkládáme geocoiny a lozíme zpátky k Botiči. Pak ještě kus dál proti proudu a už jsme u žebříku, kterým se dá vylézt na povrch. Bonusem k tomuto dobrodružství 
jsou užaslé pohledy kolemjdoucích. Není divu, nejdřív lezou koloběžky, za nimi se noří pět zablácených, zaprasených speleologů. Už se těšíme na další "kanálovou".
Žádné komentáře:
Okomentovat