Navzdory novoročnímu předsevzetí jsme dosud výlety trochu šidili, práce na zahradě nás přeci jen držely u chalupy. Krásný májový den jsme už nehodlali trávit v Hradešíně a rozhodli se vyzkoušet
naučnou 
stezku Kněží hora-Halíře u Jílového. Nejprve trochu stoupání k chatovým osadám Na Pískách a na Pohorce, pak jsme se formou schováváné posunuli k Ježdíkovu lomu, kde jsme odlovili
první kešku. Až později doma jsem zjistil, že to nebyl Ježdíkův lom, ale jen vrch s
děsnou spoustou balvanů blízko Kněží hory, odbočka k lomu nebyla patrná (ono vůbec to značení bylo místy značně bojové). Z nejvyššího vrchu Požárského lesa jsme se spustili do Turyně ke
štole Halíře, kde se dříve těžilo zlato, jako v mnoha dalších dolech kolem Jílového. Zrovna se k prohlídce chystala nějaká rodinka, tak jsme se s Alicí rychle přidali, zatímco si Klárka s Ivčou udělaly venku piknik. Průvodce, vysloužilý geolog a havíř, nám zapáleně povyprávěl o
křemenných žílách skrývajících zlato a o
historii zdejších štol. Po dvaceti minutách v osmistupňové díře jsme byli docela prochladlí a rádi jsme vylezli zpátky na sluníčko. Zbytek cesty holkám zůstávala jako jediná motivace vidina hospody, jídla a pití, což jsme přímo v Chotouni nakonec zrealizovali, aby nám pak v autě okamžitě usnuly cestou zpátky do Hradešína...
Navzdory novoročnímu předsevzetí jsme dosud výlety trochu šidili, práce na zahradě nás přeci jen držely u chalupy. Krásný májový den jsme už nehodlali trávit v Hradešíně a rozhodli se vyzkoušet naučnou 
stezku Kněží hora-Halíře u Jílového. Nejprve trochu stoupání k chatovým osadám Na Pískách a na Pohorce, pak jsme se formou schováváné posunuli k Ježdíkovu lomu, kde jsme odlovili první kešku. Až později doma jsem zjistil, že to nebyl Ježdíkův lom, ale jen vrch s 
děsnou spoustou balvanů blízko Kněží hory, odbočka k lomu nebyla patrná (ono vůbec to značení bylo místy značně bojové). Z nejvyššího vrchu Požárského lesa jsme se spustili do Turyně ke štole Halíře, kde se dříve těžilo zlato, jako v mnoha dalších dolech kolem Jílového. Zrovna se k prohlídce chystala nějaká rodinka, tak jsme se s Alicí rychle přidali, zatímco si Klárka s Ivčou udělaly venku piknik. Průvodce, vysloužilý geolog a havíř, nám zapáleně povyprávěl o 
křemenných žílách skrývajících zlato a o historii zdejších štol. Po dvaceti minutách v osmistupňové díře jsme byli docela prochladlí a rádi jsme vylezli zpátky na sluníčko. Zbytek cesty holkám zůstávala jako jediná motivace vidina hospody, jídla a pití, což jsme přímo v Chotouni nakonec zrealizovali, aby nám pak v autě okamžitě usnuly cestou zpátky do Hradešína...
Žádné komentáře:
Okomentovat