Předpověď hlásila déšť a bouřky a já shodou náhod narazil na informaci, že v
ekotechnickém muzeu začala výstava
Orbis Pictus - Labyrint světla. Ta navazuje na předchozí expozici Orbis Pictus aneb Brána do světa lidské fantazie, kterou jsme v Praze prošvihli. Kolem jedenácté jsme v
Bubenči a noříme se do zatemněných prostor bývalé kanalizační čistírny. Kolem nás je několik dalších rodin s dětmi, veškeré
exponáty se můžou osahat a vyzkoušet, tady to dokonce doporučují, takže děti putují od jednoho "vynálezu" k druhému. Z vedlejší místnosti se ozývá strašidelné bručení. Později zjišťujeme, že to je jediný zvukový exponát -
varhanní bicykl Jiřího Konvrzka. Šlapáním se v něm budí dost strašidelné zvuky, které nás provázejí celou výstavou. Největší strach holky mají, když po schodech sestupujeme do temných, vlhkých kanalizačních prostor. Zvlášť poslední zastavení je celkem hororové - kam oko dohlédne, všude jen spoře osvětlené nekonečné chodby plné stojaté vody. Veškeré zvuky se k nám vracejí neskutečnou ozvěnou. Klára prchá jako první, my se ještě chvíli kocháme, než vylezeme ven.
Po obědě v jedné z dejvických hospod se vracíme na místo činu, ale tentokrát se necháváme vést
multikeškou do západního cípu
Královské obory, kolem
Císařského mlýna a podél Malé říčky až k plavebnímu kanálu Vltavy. Za
ním na
Císařském ostrově by se měl nacházet dřevěný
Trojský kůň, kterého vybudoval výtvarník Ivan Nacvalač v roce 2007. Ale pak jsem se z předchozích logů dověděl, že ho odtáhli někam jinam, a na nás zbyli jen koně opravdoví za ohradou. Ve Stromovce se to jen hemžilo cyklisty, bruslaři, pejskaři, a hlavně taky koloběžkáři, kteří tu zrovna měli vytrvalostní závod "24 hodin na koloběžce". Zvládáme ještě jednu kešku a polomrtví žízní se vracíme zpět do Bubenče.
Předpověď hlásila déšť a bouřky a já shodou náhod narazil na informaci, že v ekotechnickém muzeu začala výstava Orbis Pictus - Labyrint světla. Ta navazuje na předchozí expozici Orbis Pictus aneb Brána do světa lidské fantazie, kterou jsme v Praze prošvihli. Kolem jedenácté jsme v Bubenči a noříme se do zatemněných prostor bývalé kanalizační čistírny. Kolem nás je několik dalších rodin s dětmi, veškeré 
exponáty se můžou osahat a vyzkoušet, tady to dokonce doporučují, takže děti putují od jednoho "vynálezu" k druhému. Z vedlejší místnosti se ozývá strašidelné bručení. Později zjišťujeme, že to je jediný zvukový exponát - 
varhanní bicykl Jiřího Konvrzka. Šlapáním se v něm budí dost strašidelné zvuky, které nás provázejí celou výstavou. Největší strach holky mají, když po schodech sestupujeme do temných, vlhkých kanalizačních prostor. Zvlášť poslední zastavení je celkem hororové - kam oko dohlédne, všude jen spoře osvětlené nekonečné chodby plné stojaté vody. Veškeré zvuky se k nám vracejí neskutečnou ozvěnou. Klára prchá jako první, my se ještě chvíli kocháme, než vylezeme ven.
Po obědě v jedné z dejvických hospod se vracíme na místo činu, ale tentokrát se necháváme vést multikeškou do západního cípu Královské obory, kolem Císařského mlýna a podél Malé říčky až k plavebnímu kanálu Vltavy. Za 
ním na Císařském ostrově by se měl nacházet dřevěný Trojský kůň, kterého vybudoval výtvarník Ivan Nacvalač v roce 2007. Ale pak jsem se z předchozích logů dověděl, že ho odtáhli někam jinam, a na nás zbyli jen koně opravdoví za ohradou. Ve Stromovce se to jen hemžilo cyklisty, bruslaři, pejskaři, a hlavně taky koloběžkáři, kteří tu zrovna měli vytrvalostní závod "24 hodin na koloběžce". Zvládáme ještě jednu kešku a polomrtví žízní se vracíme zpět do Bubenče.
Žádné komentáře:
Okomentovat