Zatápíme aneb šikovné ruce

Nějak se zdálo, že se nám do sednice natáhla zima a že bychom ji mohli velmi snadno vyhnat, když si zatopíme v kamnech. A jednou ranou bychom tak mohli vyzkoušet, jestli kamna vůbec hoří a jestli na nás nečekají zase nějací kostlivci. Z jednoho špalku bylo dřeva víc, než co jsme mohli potřebovat. Zpočátku nesmělé plamínky se nakonec rozhořely do parádního ohně a za pár minut už nám začal z čela kapat pot. Abychom si mohli krásnou atmosféru s ohněm kdykoliv zopakovat, nachystal jsem si sekery, že začnu zpracovávat hromadu dřeva pod ořechem. Po několika odvezených kolečkách (ještě jednou díky do Jablonce!) se mi sekera odrazila od suku a hrš přímo do palce. Koukám, díra jako hrom, pěkně nad kostí, jako od chirurga. Žíly se po Ivčiných zázračných dezinfekcích okamžitě zatáhly a palec mi ozdobil bělostný obvaz. Na dotazy dětí, proč už nesekám, se nedalo reagovat jinak, než otevřením láhve červeného. Taky proto, abych doplnil ztracené krvinky...