Pražský Sportissimo 1/2maraton

Letošní štafety LeasePlanu provázely zmatky. Původně jsem měl běžet druhou štafetu, ale když jsem si do Expa přišel pro startovní balíček, dostal jsem číslo pro etapu první i se štafetovým kolíkem. Podobně na tom byly i další týmy LP. Kde se stala chyba, už asi nezjistíme. Tak jsem v sobotu v poledne za zvuků Smetanovy Vltavy vyběhl ze startovní brány a spolu s tisíci dalších příznivců běhu ukrajoval první kilometry. Počasí se nad námi smilovalo - sychravé, zamračené ráno s pěti stupni nad nulou se těsně před startem rozjasnilo a sluníčko začalo chladný vzduch trochu zahřívat. Tepovku jsem raději nesledoval, stoprocentně byla nezdravě vysoká. Ale dařilo se držet tempo kolem pěti minut na kilometr. Tomu odpovídá i konečný reálný čas na vteřinu rovných 25:00 minut, třetí nejrychlejší tempo běžců z naší firmy. Takže jsem spokojený :o)

Sbohem, zůstávám!

Ještě jsme nikdy na prknech divadla neviděli (kromě spousty jiných herců) Ivu Janžurovou. Do oka nám padla komedie Sbohem, zůstávám! hranou v divadle Kalich. Recenze i komentáře diváků nezněly špatně a tak jsme si s Ivčou vyšli. Je to jak píše Mirka Spáčilová: příjemná komedie, nijak komplikovaná, humor spíše prvoplánový. Ale sledovat Ivu Janžurovou byl nad očekávání příjemný zážitek. A celá recenze je zde:
Ač píše i režíruje, Isabelle Margaultová je hlavně herečka, u nás známá třeba jako Lulu z krimiseriálu Navarro. Čiší to i z jejího textu Sbohem, zůstávám!, módního hitu Paříže, jenž dorazil do pražského Divadla Kalich. Rozverná fraška totiž myslí ve slovech i v situacích zejména na vděčné projevy komediantství. Nenese nic náročnějšího než jarní oddechovku, ale také nic nevkusného, neboť čtyřúhelník manžel, manželka, milenka a soused se drží typicky francouzského umění dvojsmyslu. A humor, jenž baví napovězenou, nikoli polopatickou lechtivostí, noblese Ivy Janžurové přesně vyhovuje. Janu Paulovou, Pavla Zedníčka i Jaromíra Dulavu v alternaci s režisérem Antonínem Procházkou svádějí jejich role k lidovější notě, ale Janžurová si střeží odstup dámy, jímž vtipy na hraně násobí. Navíc si vychutnává hravý překlad, jenž jí třeba v dopisu na rozloučenou poskytl bohatou munici. Hra sice nejde nad divácké jistoty, ale pohrdání nezaslouží. Zdejší tvůrce poučí, že i většinová zábava může účinkovat bez doslovných buranských vulgarismů - dokonce líp.

Jarní prázdniny v Österreich

Alici jsme už v prosinci pořešili helmu na lyže, pod kterou může nosit brýle a tudíž vidí, kam jede, Klára je rozježděná z lyžáku, kde ji dali dokonce do prvního družstva. Tak jsme se letos rozhodli, že si na jarňáky pojedeme pořádně zalyžovat do Rakouska. Před dvěma lety jsme s klukama jezdili na svazích Saalbach-Hinterglemmu a dost sjezdovek tam bylo vhodných i pro menší lyžaře. Připojilo se k nám pár kamarádů a tak jsme v jedenácti lidech na týden obsadili jeden velký apartmán na statku ve Viehhofenu, asi šest  kilometrů od Saalbachu. Holky příjemně překvapily a vůbec všichni prckové, co se zúčastnili. Na sjezdovkách jsme na ně moc čekat nemuseli a hoblovali jsme svahy od rána do posledního odpoledního vleku šest dní za sebou. Video z akce je na vimeo.com.

Literární koutek

"Našel bych si Ptáka
jako Robinson
a měl bych se zkrátka
krásně jako on",
biflovala se Alice zmateně básničku Pavla Šruta.
"To je vod Vrchlabskýho?", dovršila Klára nedělní chvilku poezie.

Poprvé na běžkách

Půjčovna v Jabloneckých Pasekách hlásila, že mají boty i lyže o správné velikosti pro naše holky. Tak jsme si v sobotu přivstali a ve třičtvrtě na devět klepali na dveře krámu. Odešli jsme vybaveni dvěma páry starých práskaček a za pár minut už jsme parkovali na Severáku v Hraběticích. Velká škoda, že jsem nefilmoval prvních sto metrů. Alice byla na zemi neustále, Klára taky několikrát lehla. Za kapličkou se ale rozjely, také vidina cíle v podobě vyhřáté hospody na Prezidenstské chatě pomáhala. Lidí v Jizerkách bylo jak na Václaváku, při našem tempu nám naštěstí nepřekáželi. Dali jsme decentní vycházku zhruba deset kilometrů, holky pády bohudík neodradily a tak máme šanci, že si běžkování ještě zopakujeme. Sestřih videa je na Vimeo.
Odpoledne jsme se stavili u rodičů v Jablonci. Shodou náhod se tam objednali na návštěvu i všichni Tomešáci. A tím všichni myslím i oba kanadské. Mamka odněkud vyhrabala krabici prastarých fotek ze strany Sedláčků a tak jsme se se probírali historickým příbuzenstvem blízkým i vzdálenějším a bylo to fajn.

Bruslení v Nymburku

Holky mají za necelé dva týdny se školou celodenní bruslení, byl tedy nejvyšší čas vyzkoušet jak brusle, tak i tučňáčí pohyby. Alici už byly její "kanady" malé, nazula tedy po Klárce brusle se zoubky. Samozřejmě se ocitla po pár tanečních krocích na nose. Klárce padly brusle po babičce Kamilce. Ze začátku se sice nesměle sunula podél mantinelů, ale po dvou hodinách se už odvážně pouštěla napříč hřištěm. Sestřih z bruslení je na Vimeo.

Další roky ve stejnou dobu

Už v prosinci jsme pořídili lístky do divadla Bez zábradlí na představení Blbec k večeři. Bohužel s námi vyběhla chřipková únorová sezóna a když jsme přišli do paláce Adria, právě ohlašovali kvůli nemocem změnu programu. Francouzskou komedii střídalo pokračování americké konverzačky Každý rok ve stejnou dobu - Další roky ve stejnou dobu. Chvíli jsme přemýšleli o vrácení lístků, ale nakonec jsme dali svršky do šatny a usadili se. A neprohloupili. Šest epizod mileneckého páru ztvárněného Veronikou Freimanovou a Zdeňkem Žákem, režírovaných Jiřím Menzlem, bylo velmi příjemným překvapením. Zejména projev našeho téměř souseda z Limuz na nás zapůsobil. Jiří Menzel o hře napsal: "Volné pokračování Další roky ve stejnou dobu není odvarem hry Každý rok ve stejnou dobu. Pan Slade si nechal dvacet let odstup od té první hry a pomalu střádal a šetřil hezké chvilky. Dokonce jsou v ní, zdá se mi, některá místa hlubší i zábavnější. Doris i George jsou v ní ještě starší a pořád jim to funguje, v tom je to krásné. Je to moudrá a laskavá hra nejen o stáří, hrdinové jsou ostatně velmi čilí, ale o smrti se v ní taky mluví."

Krkonoše s LP

Letošní výjezdní porada LeasePlanu se po třech letech v Deštném konala v Jánských Lázních pod Černou horou. Zatímco většina volila sjezdovky, devět nás vyrazilo na běžkové tratě do Krkonoš. Počasí sice bylo na houby, mraky, sněžení, místy viditelnost sotva padesát metrů, na druhé straně byla ale kvalita sněhu při osmi stupních pod nulou naprosto vynikající. Vosky do kopce stoupaly, z kopce jsme pak jeli jak namydlení. Po stopách krkonošské sedmdesátky jsme profrčeli kolem Pražské boudy a pak svážnicí pod Liščí horou. Vystoupali jsme na Dvorskou boudu pod Bufáčem, pak přes vrchol Liščí hory zpátky k Černé hoře. Už za tmy jsme sjížděli do Jánských lázní, v nohách poctivých šestatřicet kilometrů.

Schladming 2015

Po úspěšné loňské lyžovačce jsme se rádi vypravili na stejné místo, do rakouského Schladmingu. Celou chalupu pro sebe, dostatek sněhu na sjezdovkách, teploty kolem mínus pěti stupňů vytvořily velmi obstojné podmínky. Panoramata Dachsteinu jsme sice neviděli, vršky kopců celé tři dny halily nízké mraky navzdory slibným předpovědím, ale to nám nebránilo hoblovat svahy od rána do večera.

Czech Press Photo

Venku se počasí trochu zbláznilo, teploměr už ráno ukazoval třináct stupňů a po sněhu už není ani památky. Učitelky v Úvalech se zbláznily a ze všeho se píšou písemky. Abychom se z toho o víkendu nezbláznili, vyrazili jsme do Prahy za kulturou. Na Malostranské jsme holky požádali, aby nás dovedly k orloji na Staromáku. Mapu sice zapomněly doma v předsíni, ale aspoň podle mobilu nás Alice vedla ke Karlovu mostu a přes něj k cíli. Když jsme dorazili, akorát odbila celá, tak jsme se zase jednou podívali na pochodující apoštoly a po kohoutím zakokrhání jsme vešli do staroměstské radice na výstavu Czech Press Photo. Ta se líbila, jen Alice békala, že ji bolejí nohy. Nejvíc fotek bylo z Ukrajiny, mě zaujaly vítězné černobílé sportovní fotografie Romana Vondrouše nebo doslova strašidelné portréty brutálních vrahů od Radka Kalhouse, ze kterých nám běhal mráz po zádech.

Top Ten 2014

LITERATURA
Donna Tartt - The Goldfinch

HUDBA
Katarina Koščová - Nebotrasenie (2009)

FILM
Grandhotel Budapešť - Wes Anderson

Labutí jezero

Ivča dostala k narozeninám vstupenky do Státní opery na Labutí jezero. Na rozdíl od Louskáčka, na který jsme shlíželi z výšin galerie Národního divadla, jsme nyní seděli na prvním balkóně s nádherným výhledem na celou scénu. Balet nám představil klasickou petipovskoivanovovskou verzi Labutího jezera v choreografii Pavla Ďumbaly a Hany Vláčilové. A v happyendovém provedení, kdy princ Siegfried (Giovanni Rotolo) s vysvobozenou Odélií (Miho Ogimoto) šťastně kráčejí vstříc světlým zítřkům.

Sváteční bowling

Náš tým byl letos oslabený, Alice ještě vrhat koule nemohla, aby si něco neudělala se zašitým břichem. Skóre jsme nedotáhli nijak vysoko, ale barvy jsme hájili statečně a hlavně jsme si kvalitně zakouleli.

Vánoce 2014

Kaprobraní 2014

Podobně jako v loňském roce se v Braníku konalo kaprobraní. Tentokrát se tam kapři jen pekli a jedli, prodej se nekonal. Milda pro nás přichystal malování na obří plátno, nakonec z toho vylezl šílený vánočně-politický komiks. Zazpívali jsme si pár koled, pokecali, popřáli si pěkné svátky a Vánoce mohou začít.

Vánoční koncert Claireton

Letošní koncert sboru Claireton Chorale se konal v pražské městské knihovně na Mariánském náměstí. V pásmu zpívaných pohádek měla mít Klárka sólo jako zrcadlo královny ve Sněhurce, na poslední chvíli bohužel šéfka tento kus zrušila. Zůstalo tak jen u doprovodu v ostatních pohádkách.

Aliččina kýla

V létě u Alice zjistili pupeční kýlu a doktoři doporučili ji sešít. V praxi to znamená operaci, pak šestinedělní klid. Začátek prosince byl ideálním termínem, Alice si v Krči pobyla dvě noci, pak jsme si ji v sobotu odvezli domů.

Kitzsteinhorn - otevírání lyžařské sezóny