Edward Hopper - Chop Suey

Dočetl jsem knihu Pád o Simona Mawera. Dvakrát se v ní hlavní hrdinové odkazovali na obraz Edwarda Hoppera "Chop Suey". Rád jsem si opět připomněl jeho obrazy.

Houbařské žně na Vysočině

Na serveru Kde rostou jsem vyčetl, že na rozdíl od Hradešínska lidé na Vysočině chodí houby s kosou a domů nosí nůše hřibů. Ivča na sobotní odpoledne domluvila, že navštívíme rodiče v Raškovicích, tak jsme se ráno rozjeli východním směrem až za Hlinsko do Žďárských vrchů. Auto jsme nechali na křížení s červenou turistickou značkou, asi 2 km pod Devíti skalami, a zvolna vešli do lesa. Záhy jsme měli ohnuté hřbety a košíky plnili prvními podhříbky. Během hodiny jsme je naplnili. Alice jako první, protože vybírala jen ty největší (a nejnacucanější) jedince, do mého koše pomalu přibývaly mladší a menší houby. I tak jsme k Devíti skalám došli všichni naplnění až po okraj. Na vyhlídku se mnou nikdo nechtěl. Únava. Tak jsme s Alicí alespoň odlovili kešku a za hřmění z nebezpečně blízkých temných mračen jsme pomalu došli zpět k autu a toto houbařské eldorádo opustili.

Atal Sia

Na dovolené jsme slíbili chasníkovi v chateau Ollieux Romanis, že velkou láhev červeného Atal Sia, kterou nám nádavkem přidal k nestřídmému nákupu, vypijeme společně. Dnes k tomu došlo. Rodiče se stavili cestou z týdenního pobytu v poděbradských lázních, před polednem dorazili Kašperkovi z Průhonic. Následoval hodokvas, grilování a kromě jiných vín jsme otevřeli i magnum zmíněné značky Atal Sia (okcitánsky "nech to být"). Pochutnali jsme si na něm všichni.

Letní Letná 2014 - Matamore

Letos jsme se na Letní Letnou vypravili ve větším počtu. Rozhodli jsme se, že je potřeba nový cirkus představit i dětem. Tak jsme šáhli hluboko do kapes a koupili lístky na doporučené představení Matamore. Přivítalo nás pomenší šapitó s netradičně utopenou manéží a pak už na scénu vyběhli klauni a pieroti mluvící převážně francouzsky, trochu anglicky, sem tam něco málo legračně komolenou češtinou. Artisté, jak jsme je znali z předchozích návštěv letenských představení, byli v souboru jen dva. Ostatní výstupy nás zklamaly. Holky nadchl výstup s psíkem, ale to jsme mohli jít do Berouska. Z programu nebylo úplně jasné, co jsme mohli očekávat, více světla vnesla až recenze na iDNES, bohužel s křížkem po funuse. Příště snad zavolíme šťastněji.

Představení Matamore je jedním z hlavních lákadel letošního ročníku pražského festivalu nového cirkusu Letní Letná. Připravily ho dva francouzské soubory, Cirque Trottola a Petit Théâtre Baraque. Soubory se společně rozhodly vzdát hold tradičnímu kočovnému cirkusu, k čemuž odkazuje už název připomínající klasickou postavu commedie dell’arte. Diváci se proto v po okraj zaplněném šapitó stali svědky představení jak vystřiženého z cirkusových manéží přelomu devatenáctého a dvacátého století. Pitvořící se klauni, liliputi, ekvilibristika s bičem, akrobacie, nezbytný silák. Matamore čpí potem, blátem a prachem cest. Skutečně dokáže navodit duch doby, kdy ukřičení a pošťuchující se klauni spolu s exotickými zvířaty v klecích vozili trochu toho velkého světa do každé vesnice. Cirque Trottola a Petit Théâtre Baraque prostě secvičily povedené retro. Ale bohužel k němu nepřidávají nic navíc. Publikum je za roky rozkvětu nového cirkusu značně zmlsané a od francouzských mistrů čeká hlavně zdařilou akrobacii. Ta patří v Matamore k tomu nejlepšímu, silák Mads a akrobatka Titoune předvádějí nádherná čísla, ale příliš prostoru se jí nedostává. Vrcholem představení tak zůstává dojemné číslo s vycvičeným psíkem. A protože nový cirkus zvířata až programově vylučuje, stává se z Matamore spíše zajímavý paradox než událost sezony.

Languedoc-Rousillion

Dovolenou v jižní Francii jsme leto strávili společně s Kašperkovými na jednom místě v malé osadě St. Martin des Puis, kde jsme si pronajali klasický kamenný dům a odkud jsme vyjížděli za poznáním po malebném podhůří Pyrenejí. Středověká města, hrady, vinné sklepy, válení u moře, všeho byl dostatek. Více na jdemeven.cz.

Oslavy na Driketě

Narozeniny babičky Kamilky jsme slavili na chatě Driketa pod Severákem, která už byla svědkem dědových sedmdesátin i svatební hostiny Kašperkových. Vyjeli jsme autobusem do Horního Maxova, načež děda zjistil, že s sebou nemá žádné prášky, a to už si je měl dávno vzít. Naštěstí byl volný děda Kašperek, který naše v Maxově nabral, zajel s nimi domů a pak je hodil do Drikety. My tam zatím pohodlně došli a zalěvali se pivem. Cesta dolů do Janova byla odpoledne příjemná, jen na dědovi bylo znát, že nevzal léky, nechtěly ho poslouchat nohy. Ale domů jsme to zvládli, předali dárky, vypili kávu, ve Stavbařů nás byl plný byt, pomalu se chýlilo k večeru a tak jsme se vypakovali zpátky do Hradešína.

Sedmdesátiny v Raškovicích

Narozeniny dědy Jardy proběhly ve velkém stylu. Na dvoře v Raškovicích vyrostl dlouhý stan zapůjčený od pardubických hasičů, stoly se prohýbaly pod tácy dobrůtek, odpoledne dorazili všichni příbuzní, celkem se nás sešlo pětatřicet hlav a přestože rtuť teploměru nevylezla nad šestnáct stupňů, celá akce se velmi vydařila.

Silva Nortica 1/2 Maraton

Jak byly předešlé dva ročníky SNR příjemně chladné, tak letos se teploty vyšplhaly vysoko nad dvacet stupňů. Tomu odpovídaly i výkony. Přinejmenším ty moje. Přestože jsem tempo už od začátku mírnil, tepovka se pohybovala stále nad 170. Výsledek se dostavil v Terezině údolí. Jako bych dostal kovadlinou, hlava se začala motat, nohy zmrtvěly, musel jsem dramaticky zpomalit a pak už jsem zvýšit tempo nedokázal. Do cíle jsem dorazil v čase 2:33:32, o pětadvacet minut později, než  vloni. Příjemné na teplém počasí bylo, že jsme mohli v pohodě posedět na terase žumberského penzionu Marie až dlouho do večera.

Czech Open Championship v Jablonci

Alice zakončila jarní taneční sezónu vystoupením na otevřeném mistrovství ČR v Jablonci. Konečně se na ni mohla jít podívat i babička. Ta se ale vyhlášení výsledků nedočkala, z jablonecké haly ji vyhnaly vřeštivé tóny šalmají během nekonečné série břišních tanečnic. Rytmus Úvaly nakonec skončil druhý.

Z cyklovýletu do Voděradských bučin

První koupání

Přišly vedra, voda v bazénu se během týdne ohřála z dvanácti stupňů na dvaadvacet a nikdo nás nemohl zadržet, abychom se nevyráchali.

Vltava Run 2014

Nechal jsem se ukecat do šíleně znějící akce - štafetový běh od pramene Vltavy až do Braníka, 350 kilometrů nonstop. To je Vltava Run a jeho první ročník. Štafeta naštěstí čítá dvanáct lidí, takže na jednoho v průměru vyjde třikrát asi deset kilometrů. Dali jsme dohromady dvě auta po šesti. V sedm ráno z Kvildy startovala první šestka. Za slušného lijáku, v jehož znamení se nesl skoro celý víkend. Druhá parta, jejímž členem jsem byl i já, měla dost času se v klidu nasnídat a pak v klidu popojíždět na předávky, abychom podpořili vlastní borce. Já měl osmou štafetu ještě kolem Lipna z Kyselova na Frýdavu. Pohodových osm a půl kilometru, přesto jsem rychlost přepískl a začaly mě bolet nohy. Hlavně prsty a nárt na pravé, kterou jsem si před čtrnácti dny namohl a zřejmě jsem nějaký ten zánět šlach ještě úplně nedoléčil. Po doběhnutí našich šesti štafet jsme měli asi pět hodin volno. V Hluboké nad Vltavou jsme se zrestaurovali v hostinci U Záviše a odtud to pak byl jen kousek do Purkarce, kde začínala naše noční šichta. Já přebíral od Jirky Moulíka na hrázi v Hněvkovicích, běžel podél břehu do Týna nad Vltavou a na závěr si užil pěkné dvoukilometrové stoupání od Lužnice do Hostů. Směnu jsme končili v Kostelci nad Vltavou, to už odbíjela pátá, začínalo svítat a na nás všechny padla velká únava. Naštěstí byly při cestě Osečany, kde jsme se u Moulíků pohodlně dvě hodiny vyspali a pak jen kousek dojeli na Živohošť. Tam jsme nastupovali do závěrečných šesti etap, které díky svému profilu byly asi nejnáročnější. Do cíle jsme s finalistou Martinem Lachoutem vběhli společně v čase 31 hodin, 45 minut, dvacátí druzí z třiceti sedmi týmů, které na trať vyběhly. Chlad a vytrvalé mrholení zrovna nenahrávaly bouřlivé afterparty na břehu Vltavy, tak jsme popili pár grogů a pomalu se rozjeli do všech stran lízat si rány a připravovat se na půlmaratón v Nových hradech.

Vinný večer na Hradešíně

Po delší odmlce jsme se rozhodli u nás udělat vinný večer. Zaměřili jsme se na oblast Burgundska, konkrétně na rulandské odrůdy červené a bílé. Sešli jsme se v krásném počtu patnácti lidí, Quip z toho měl velkou radost, ale choval se naprosto dokonale. Téma na dobroty bylo velmi prosté - sýr a olivy, přesto se sešlo i několik masitých pochoutek, zejména Robertův boeuf bourgignon byl zážitek nevšední. Pozotvíraných lahví bylo velké množství, každý dostal bodovací lístek, abychom taky nakonec věděli, co stálo za to. Kvalita se postupně zvyšovala, nakonec jsme byli svědky souboje dvou modrých ruland - novozélandského Saint Clair Pioneer Bull Block 5 2009 a burgundského Faiveley Mercurey Clos Des Myglands 2011. S odstupem se dá říct, že to skončilo plichtou, tato dvě červená vína nad ostatními výrazně čněla a hodnotitelé byli rovnoměrně rozděleni na obě strany.

Cyklovýlet do Polabí

Oproti studené deštivé sobotě se v neděli udělalo krásně, byť stále chladno a nás to lákalo ven na kola. Tak jsem po dlouhé době nasadil na auto zahrádku s cyklodržáky, protože jedzit pořád kolem Hradešína by byla nuda. Sjeli jsme do Přerova nad Labem a odtud už na kole k řece. Po severním břehu jsme místy velmi bahnitou stezkou dojeli do nádherných Byšiček, kam nás zavedla povedená keška, pak dál už po příjemné cyklostezce do Káraného, v bufetu na hřišti u Lázní Toušeň jsme dokonale vymrzli a o to rychleji pak projeli Čelákovicemi zpátky do Přerova. Pěkných 30 kilometrů, holky si pochvalovaly, že se nemusíme vláčet nikam do kopců.

140504 cyklo polabi from Jan Sedlacek on Vimeo.

Klárka s Robbiem Williamsem

Claireton Chorale už několik týdnů zkoušel písničku High Hopes, aby ji vypilovanou zazpívali na koncertě společně s Robbiem Williamsem. Klárka byla stále jako náhradnice, nakonec se ale do výběru dostala a tak jsme ji v sobotu odvezli do O2 arény. Když jsme si pro ni v půl desáté večer zase přijeli, poštěstilo se nám otevřenými dveřmi nahlédnout do sálu, kde právě sbor nastupoval kolem Robbieho a společně začali zpívat. Paráda. Video se objevilo na \Youtube hned druhý den.

Oslavy na Hradešíně

Poslední jarní akce, která se týká narozenin, proběhla. Na Hradešín se sjeli rodiče z Přelouče a až na Matěje všichni z Podlažických. Takže byla chalupa plná. Naštěstí počasí přálo, proběhlo první grilování, hrály se hry a bylo dobře.