Brigáda v Raškovicích

Šéfky z Podlažic a z Hradešína se domluvily, že by stálo za to pomoct s jarním úklidem v Raškovicích. Že když se nás tam sejde celá parta a vrhneme se na prach, okna, bazén a jiné práce, tak to bude co by dup. A měly pravdu. Kluci s dětma se vrhli na bazén, dokud ještě nezačalo pršet, ženy vzaly do ruky kýble s hadry, my s panem otcem jsme vzali do teplých pařezy v sadu a práci jsme prokládali skleničkami Metaxy. Když už to sluníčko chybělo na obloze, tak jsme si ho aspoň nalili do bříšek...

Plavecká sezóna

Začíná raní plavecká sezóna. Quip je vděčným divákem.

Vytáhli jsme kola

Holkám jsem zprovoznil kola už minulý víkend, u svého jsem narazil na děravou duši. Bohužel jsem nikde v domě nenarazil na náhradní a tak jsem musel doplnit zásoby. Včera jsem ho zpojízdnil a dneska jsme si s Klárkou vyjeli na první projížďku. Jako naschvál nás hned za Hradešínem stihl mrak, ze kterého se nám na hlavy začaly sypat kroupy. Pod buky jsme počkali, až se počasí umoudří, a pak pokračovali pohodovým okruhem přes Mukařov a Babice zpátky domů.

První pečení buřtů

Na dvoře zůstala po prořezaných stromech spousta větví, které je potřeba spálit. Tak jsme odpoledne zažehli, pálili a k tomu vyndali z lednice klobásky, abychom si letošní první opekli. Alici se to podařilo na 130%...

Čarodějnice

I letos se do pálení ohně namotali kolotočáři se Svatojiřskou poutí, ale během večera už moc kšeftů neudělali, lidi se bavili mezi sebou, případně stáli frontu na pivo, které ostudně brzy došlo, neboť prodavač podcenil žízeň příchozích. No, stejně pak začalo pršet, takže se obec rozprchla do chalup...
 

Dubnoví oslavenci na Hradešíně

Letošní setkání dubnových oslavenců jsme uskutečnili na Hradešíně. V sobotu dorazili Jirka s Adélou, v závěsu za nimi rodiče z Jablonce a jako třetí holky Kašperkovic. Švagr vyrazil z Průhonic na kole a dorazil, až když jsme měli oběd spořádaný. O víkendu se také konala na místním hřišti pouť, rok od roku chudší na atrakce. Nejnapínavější zábavou se nakonec ukázala střelbado válečků, kde si Alice s Ájou dokázaly každá vystřílet malého plyšáčka.

Klárka má narozeniny...

Po dvanácti dnech jsme si zopakovali oslavy narozenin, Klárka se dočkala svých dvanáctých...
 

Ali má narozeniny,

my máme přání jediný,
štěstí, zraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví...

Děti v akci

Zase jednou jsem doprovázel Alici na taneční soutěž "Děti v akci", tentokrát jen kousek na pražský Chodov. Ještě jsem neviděl jejich kreaci Rozpustilá kometa, tak jsem se těšil. V jejich kategorii vystupovalo šest týmů, v některých byly o poznání starší holky. "Že soutěžej s třináctiletejma, to mi přijde dost uhozený!", postěžovala si jedna maminka, nesmířená se zákony postupu mladších mezi starší. Ale starý nebo mladý, holky to zatančily moc pěkně a taky za to dostaly bodů dost na krásné druhé místo. Bohužel tentokrát nestačily na své rivalky ze stejné úvalské stáje, které vystřihly senzační tanec Podzim. Tak snad příště. Já na ochoze experimentoval s foťákem, k pobavení holek jsem spáchal tohle timelapse video z dění mimo taneční plochu.

Osobní rekord!

Před dvěma lety běžci na pražském půlmaratónu kolabovali vedrem. Letos ráno teploměr ukazoval nulu a za oknem poletovaly sněhové vločky. Výhodou štafety je, že můžu jít nabalený až na předávku, kde pak bundu předám dobíhajícímu Vaškovi. Ten aspoň cestou zpátky nezmrzne. Kolem mě proběhla spousta lidí, než se Vašek objevil, jsme letos o něco pomalejší, než v předešlých ročnících. Ale z týmů LeasePlanu vybíhám jako první. Na prvním kilometru tempo 4:40. Přepadly mě trochu pochybnosti, jestli to v téhle rychlosti dám. Ale přes píchání v boku se mi ho víceméně podařilo udržet a do cíle jsem dorazil v osobním rekordu 30:14. Tam jsem vyžebral tři další medaile i pro mé spoluběžce. Jak se ukázalo, zbytčeně, letos zavěsili medaili na krk každému hned na předávce. V restauraci Atmosféra jsme se taky dověděli, že naše čtvrtá štafeta nedokončila, Míra Bulka na třetím úseku zkolaboval a se záchvatem ho odvezli do nemoscnice Na Františku.

Velikonoce na Kokořínsku

Někdy z kraje února jsme se rozhodli, že letos na Velikonoce doma nezůstaneme, ale že se odvalíme třeba někam k Mácháči, že už bude pěkně, jaro...  Nakonec jsme ubytování sehnali nedaleko Litic v penzionu Ráj. Zima se bohužel letos nechce vzdát a místo krokusů a pučících pupenů jsme z domova odjeli za mínusových teplot. Ráno na střešní okna našeho apartmánu zlehka dopadaly sněhové vločky. Tak jsme se zabalili do flísu a čepic a po snídani odfrčeli pár kilometrů do Ostrého. Jednak tam nedávno opravili Kalvárii vedoucí na kopeček se dvěma půvabnými kaplemi a pěkným výhledem do kraje. A pak z Ostrého vede turistický okruh kolem Hrádeckého dolu se zříceninou hradu Hrádku, také známého jako Helfenburk. Prudší klesání a stoupání byla zdrojem napětí i zábavy, protože zmrzlý sníh senzačně klouzal bez ohledu na dezén našich podrážek. Jen Quip se záběrem na všechny čtyři pobíhal kolem nás naprosto bez problémů. Na našich osmi kilometrech musel naběhat třikrát tolik. Snad i proto je ležící spící od té doby, co jsme přijeli zpátky do Litic.
Předpověď na neděli hlásila silné sněžení, ale snad jen na Moravě. V Liticích přes noc nespadla ani vločka a tak jsme celkem bez obav nastartovali k dalšímu výletu do kokořínských skal. Tentokrát bylo naším cílem několik kešek kolem Vlhoště. V sedle pod Vlhoštěm jsme hledali první, ale dojít k ní po sněhem pokryté skále nám připadalo dost riskantní a tak jsme si ji nechali na jindy. Ona už jen chůze po značených cestách byla místy dost adrenalinová. Zejména tam, kde jsme museli stoupat po zledovatělých schůdkách, s vyděšeným Quipem na ramenou. Jeho vrtících se dvacet kilo už není žádná sranda. Po první zkušenosti s takovou vzrušující vsuvkou jsme se rozhodli nejít dál do skal. Jen jsme si s holkama vyběhli na kopec ke skalnímu útvaru Husa, kde jsme opět marně hledali schovanou krabičku. Asi se někde skrývala pod sněhem, kterého mezi balvany byly spusty. Alice začala naříkat, že má puchýř a tak jsme si chtěli cestu zkrátit nábližkou. Jenže to nám vymluvila parta trempů, kteří šli proti nám, že je tam ledovatý sráz mezi skalami. Nezbývalo, než pajdat oklikou po žluté nad Kraví důl a pak po modré směrem zpátky k Vlhošti. Pořád jsme ale byli dost vysoko a taky že došlo na sestup. Ten byl zážitkovým vyvrcholením, po kterém Ivča prohlásila, že do skal už nikdy, "NIKDY, rozumíš?!!". Od severu se do nás opíral čerstvý ledový vítr, na krásy pískovcových skal jsem měl náladu asi jen já, možná i pes, ale byli jsme jaksi v menšině, Ženská většina byla ráda, když se otevřely dveře auta a mohli jsme z hodobóžové přírody odjet do teplých postelí...

Přání k narozeninám

Alice už v lednu připravovala dárek k mým narozeninám. Kromě zamilovaného chlapce s dívkou (já a Ivča???) nás zaujalo a dojalo její blahpřání.

Psí školka

Dneska se byl Quip "socializovat" s druhými pejsky ve psí školce. V Písnici je jedna taková, ráno jsem tam Quipa nechal cestou  do práce ve společnosti čtyř prcků velikostí čivav a buldočků. Náš mazlik se mezi nimi tyčil jako obr. Co pejsánci postrádali na výšce, to doháněli vokálně. S majitelkou jsme si řekli, co bylo potřeba a Quipa jsem opouštěl s vyčítavým pohledem v zádech. Z fotek na Facebooku pak bylo zřejmé, že do školky přibyli i větší retrívři a taky teriér Ampík mé kolegyně. Když jsem si pro psa po šesté večer přijel, moc se mnou nemluvil, žádné velké vítání. Ale prý si celý den s ostatními vyhrál a tak prý musí být utahaný a bude jen spát, říkala pani. Doma pak jen lehl a odpočíval, tak asi měla pravdu...

Vjesolyje kartinki

Záznam toho, jak jsme hoblivali sjezdovky na Špičáku. Já s Klárou jsme skutečně jezdili bez hůlek...

Jarní prázdniny

Jarní prázdniny jsme tradičně strávili u Sedláčků v Jablonci, kam jsme dorazili v neděli večer. Náplň byla celkem jasná - dopoledne lyžovat, odpoledne relaxovat. Jak, to se ještě domluvíme. Rozumně si dopoledne zalyžovat mimo jiné znamená, že bychom měli být na svahu nejpozději v devět, a to předpokládá vstávání tak ve čtvrt na osm.  Venku nad Jabloncem stále hustě zataženo s mlhou a to se z pelíšku moc nechce. Hlavně holkám. "Prázdniny jsou vod toho, abysme se aspoň trochu vyspaly!!!", ozývaly se z pod peřin rozhořčené protesty. V druhé polovině týdne přibyly výrazy jako "Tyranie!!!" a nekompromisní "Nejdeme nikam!!!". Jenom kombinací rodičovské autority a úplatků v podobě vytoužených odpoledních aktivit se mi je podařilo vytáhnout ke snídani a na tanvaldský Špičák. Lyžařské podmínky letos byly velmi slušné. Před prázdninami napadlo dost přírodního sněhu, v noci ještě mrzlo a tak jsme začínali na pěkně utažených sjezdovkách. První den jsem se začínal děsit, že holky od loňska lyžovat zapomněly, ale celkem se rozjezdily a mohli jsme sjíždět všechno, co Špičák nabízí. Alice sice inklinovala k modré a nakonec ji hoblovala výhradně, s Klárkou jsme barvy střídali. Ve středu odpoledne nás nadšená Ali vytáhla do libereckého IQ parku, kam už jednou zavítala v rámci školy v přírodě. Ani se mi nechtělo věřit, že jsme na čtyřech podlažích všemožných hrajátek,  pokusů a hlavolamů strávili přes čtyři hodiny. O den později jsme jeli do Babylónu podruhé, tentokrát do akvaparku, kde jsme měli možnost se vyřádit podle libosti, protože byl téměř prázdný.     Kýženou atrakcí byl Twister, skluzavka - trychtýř, na který si letos dosáhla i Alice, loni omezená věkovým limitem. Po šesté večer navíc světla pohasla a rozsvítily se podvodní barevné reflektory, takže jsme si užili i "chvíle romantiky", jak to Klára nazvala. Zatímco nad Jabloncem celý týden visela poklice mraků a mlhy, za humny panovala nálada mnohem rozmanitější a třeba v úterý a ve středu jsme si na lyžich užívali téměr kýčovité scenérie s azurovou oblohou a s panoramaty Jizerských hor...

Valentýn

Mé tři lásky pro mě doma dnes připravily překvapení:

Nechtěné koupání

Holky odjely do Podlažic a my chlapi zůstali doma. Příležitost projít se a odlovit nějaké kešky v okolí. Nejbližší neodlovené se schovávaly v bývalém kamenném lomu u Škvoreckého potoka jen kousíček od úvalských Slovan. Lesík kolem potoka je mokřadový, v zamračeném odpoledni působil až nepříjemně a my jsme s úlevou vylezli srázem k okraji úvalských novostaveb. Odtud byl jen kousek k Úvalským rybníkům, kde nás po odlovení Rákosníčkovy cache chtěli sníst dva černí labradoři, ale vyvázli jsme bez úhony na těle i na duši. 
Nedělní mrazivé a jasné dopoledne nás vylákalo do Škvorecké obory, kam jsme se k naší hanbě dosud nikdy nebyli podívat. A je to celkem pohledný kus lesa podél říčky Výmoly. Došli jsme ke Květnické studánce a otočili to, abychom taky stihli připravit slíbený oběd, až se holky vrátí. U jedné zákruty potoka se Quip smekl na blátě a zahučel pod hladinu Výmoly, jen to žbluňklo. Tak jsme vyzkoušeli, že dokáže instinktivně plavat, vyhrabal se na břeh celý rozjančený z nové zkušenosti.

S LeasePlanem v Deštném

Ani do třetice počasí nezklamalo a hřeben u Velké Deštné se nám za námahu při výstupu na kopec odměnil pohádkovou atmosférou namrzlých stromů a azurového nebe. Více fotografií na Picasa Web Albums.

Lyžovačka v Saalbach-Hinterglemmu

Loni jsem o lyžování přišel díky čerstvě odloženým berlím, letos jsme jeli v devíti do sympatické chalupy v Hinterglemmu, abychom si mohli užít zdejších dvestě kilometrů sjezdovek. Ze tří dnů byly dva zamračené až mlhavé, ale prostřední neděle nám nabídla azuro a  kýčovité výhledy na širé okolí. Více fotek na Picasa Web Albums.